Č. 12516.

Hospodářské záložny: účastenství v kontribučenské záložně je podle § 4 zákona č. 30/1873 z. z. mor. podmíněno tím, že účastenství držitelů těch kterých pozemků na kontribučenském fondu bylo již uznáno v době, kdy cit. zákon nabyl účinnosti.
(Nález z 24. září 1936 č. 14618/36.)
Věc: Vilém U. a Jindřiška U. ve Stanovisku proti rozh. okr. úřadu v Tišnově z 20. července 1933 o zápisu do voličských seznamů kontribučenské záložny v Tišnově.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje dílem pro nezákonnost, dílem pro vadnost řízení.
Důvody: Za účelem provedení doplňovacích voleb širšího výboru kontribučenské záložny v Tišnově sestaveny byly voličské seznamy ve smyslu § 12 býv. mor. vol. řádu do obcí. Seznamy byly vyloženy k veřejnému nahlédnutí v kanceláři kontribučenské záložny v době od 2. do 31. října 1930 a reklamační lhůta stanovena od 4. do 11. října 1930. V této lhůtě podali st-lé námitky, v nichž uvedli, že ve voličských seznamech III. sboru je neprávem zapsán František Š. ze Všechovic č. 9, ačkoli nemá největší díl rustikálních pozemků podle josefínského (katastru k č. 9 ve Všechovicích náleževších. St-lé jsou od 6. července 1916 vlastníky pozemků o výměře 10 jiter 1316 čtver. sáhů, které náležely k č. 9 ve Všechovicích, kdežto nynějšímu majiteli č. 9. Františku Š. zůstaly z původních rustikálních pozemků jen 2 míry. Dále uplatňovali st-lé, že jsou vlastníky největšího dílu rustikálních pozemků josefínského katastru při číslech domů 4, 63, 45, 81, 120 a 201 v Tišnově. Ve všech případech reklamovali volební právo.
Reklamační komise při kontribučenské záložně v Tišnově se usnesla ve schůzi 13. října 1930 tyto námitky zamítnouti, poněvadž st-lé jich nedoložili řádnými důkazy o tom, že jsou skutečně držiteli největšího dílu původních pozemností od uvedených čísel, zapsaných co orná půda v josefínském katastru.
K dalšímu odvolání st-lů vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že st-lům nepřísluší volební právo do širšího výboru kontribučenské záložny v Tišnově na základě držby pozemků v kat. území Všechovic a Tišnova, st-li uváděných, a nemají proto právního nároku na zápis do voličských seznamů této záložny. Své rozhodnutí odůvodnil v podstatě takto:
Svůj volební nárok do širšího výboru kontribučenské záložny v Tišnově a nárok na zápis do voličských seznamů této záložny zakládají odvolatelé na tom, že jsou držiteli rustikálních pozemků od usedlostí č. 9 ve Všechovicích a č. 4, 45, 63, 81, 120 a 201 v Tišnově, a to ode všech poměrně největšího podílu. Pokud pak jde o usedlosti tišnovské, vzali své odvolání během řízení ohledně č. 4, 63 a 201 zpět. Odvolatelé poukazují k tomu, že při domě č. 9 ve Všechovicích, od něhož pochází jistá část jejich pozemku pare. č. 369, jsou zapsána ve staré pozemkové knize okr. soudu v Tišnově a v katastru josefínském obce Všechovic top. č. 906, 908 a 914 jako pozemky od domu neoddělitelné ve výměře 6 jiter 1375 čtver. sáhů, a tvrdí, že tyto pozemky byly rustikálními. Dovolávají se jednak původního výtahu z josefínského katastru, dodaného kontribučenské záložně v Tišnově v roce 1864 a 1863, v němž jest uvedeno, že k usedlosti č. 14 ve Všechovicích patřila rustikální orná půda ve výměře 6 jiter 1376 1/6 sáhů, dále že jsou zapsány ve fondovní matrice u č. 9, konečně se pak dovolávají též josefínského katastru samého, z něhož je zřejmo, že u č. 14 ve Vsechovicích byla topografická čísla 906, 908 a 914 v celkové výměře 6 j. 1375 sáhů jako rustikální orná půda, a uvádějí, že podle soudního výpisu ze staré pozemkové knihy, uložené u okr. soudu v Tišnově, nebyla tato usedlost v době zřizování kontribučenských obilních fondů podle patentu z roku 1788 panskou hospodou, nýbrž usedlostí poddaného (rustikalisty) Matyáše N., který ji koupil ve veřejné dražbě 23. prosince 1782, takže tento musil při zřizování obilního fondu v roce 1788 ze všech rustikálních pozemků přispěti po 3 léta 1/3 své celé sklizně k založení obilního fondu, v důsledku čehož nabyla tato usedlost podílnického práva na tento fond.
Podle tvrzení kontribučenské záložny v Tišnově byla však usedlost č. 14 ve Všechovicích panská hospoda, která nebyla nikdy usedlostí rustikální, nýbrž měla vždy i s pozemky k ní patřícími povahu dominikální, takže ke zřízení obilního fondu na základě patentu z 9. června 1788 vůbec nepřispěla a pokud se stala účastníkem obilního fondu jako dominikální usedlost následkem guberniálního cirkuláře z 22. srpna 1828 v souvislosti s dekretem dvorní kanceláře ze 17. a guberniálním dekretem z 31. srpna 1832 důvodem přispívání do zásobáren zrn osadníků rustikálních, náleží podíl a volební právo nynějšímu držiteli původní dominikální usedlosti č. 14 staré, 9 nové ve Všechovicích, t. j. Františku a Marii Š. Na důkaz, že hospoda č. 14 ve Všechovicích a pozemky k ní patřící nebyly nikdy rustikálními, záložna uvádí, že není jako taková zanesena ani v urbariální fassi bývalého panství tišnovského z roku 1775, kde se vykazují veškeré usedlosti s povahou poddanskou, ani v rustikálním katastru tereziánském tohoto panství, který je rozhodným pro zjištění rustikální povahy pozemků vůbec. Pro rustikální povahu pozemků byl vždy rozhodujícím rustikální katastr tereziánský, pro dominikální pak dominikální fasse téhož panství. V dominikální fassi býv. panství tišnovského ze 16. července 1750 se vykazuje v rubrice XVII. — na které se uvádějí nájmy z panských hospod, z koželužských a různých panských domů — činže z hospody ve Všechovicích, totožné s usedlostí č. 14. Zápis v josefínském katastru u top. č. 906, 908 a 914 »vom Haus untrennbare Grundstucke«, znamená, že jsou to dominikální pozemky od domu neoddělitelné, nikoli rustikální, což dokazuje též okolnost, že tyto pozemky jsou již zapsány v matrice o výnosu pozemků z roku 1832 skutečně jako dominikální. Této skutečnosti není na závadu ani okolnost, že zmíněná topografická čísla jsou v sumáři k individuálnímu josefínskému katastru počítána k pozemkům rustikálním, jak bylo zjištěno zem. archivem v Brně. Že usedlost č. 14 byla dominikální a nikoli rustikální, nasvědčuje i to, že v sumáři josefínského katastru jsou označeny její pozemky jako »Émphiteutisch verausserte Grůnde« na rozdíl od pozemků rustikálních, které jsou tam označeny jako »Untertanige Hausgriinde«.
Okr. úřad, uváživ zevrubně jak vývody odvolatelů, obhajující rustikální povahu pozemků top. č. 906, 908 a 914, tak tvrzení kontribučenské záložny v Tišnově, musil dáti stanovisku této záložny za pravdu, poněvadž dospěl k přesvědčení, že zmíněné pozemky byly skutečně dominikální. Podklad pro to má úřad nejen v uvedených již vývodech kontribučenské záložny, ale hlavně v listině, sepsané o koupi usedlosti č. 14 ve Všechovicích následkem jejího vydražení 23. prosince 1782.
Pokud pak se reklamace týká pozemků od usedlostí č. 69, 81 a 120 v Tišnově, nelze odvolatelům ani v tomto případě přiznati volební právo do širšího výboru kontribučenské záložny v Tišnově a nárok na zápis do jejích voličských seznamů, poněvadž jim podílnictví v záložně ohledně těchto pozemků, které je základním předpokladem volebního práva vůbec, dosud výslovně širším výborem přiznáno nebylo.
Vzhledem k tomu, že o pozemcích top. č. 906, 908 a 914 od usedlosti č. 14 ve Všechovicích bylo výše prokázáno, že jsou dominikálními, odpadá řešení otázky, resp. stává se bezpředmětným, jsou-li odvolatelé držiteli jejich poměrně největšího podílu. Rovněž tak je bezpředmětnou tato okolnost u pozemků tišnovských, ohledně nichž jim dosud nebylo přiznáno ani podílnické právo. Na podílnické a volební právo Františka Š. nemá tento nález vlivu, poněvadž obě tato práva mu byla přidělena jako držiteli domu původní dominikální usedlosti č. 14 staré, 9 nové ve Všechovicích.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uváži! nss:
Podle § 19 zákona z 23. března 1873 č. 3 z. z. mor. opatřuje práce záložny kontribučenské výbor od účastníků volený. Co se týče počtu členů výboru majících býti volenu, doby jich úřadování, práv a povinností širšího a užšího výboru, shromáždění a snesení se výborníků, práva dohlídky okr. a zem. zastupitelstva, snesení stran spojení s jinými fondy, konečně co se týče způsobu volby, pokud podíly jednotlivých účastníků fondu vyšetřeny nejsou, platí ustanovení §§ 4—8, 12—17 zákona z téhož dne, týkajícího se kontribučenských fondů. Podle § 4 tohoto zákona (č. 30 z. z. mor.) volí výbor (širší) účastníci kontribučenských obilních fondů ze svého středu. Paragraf 3 téhož zákona stanoví, že účastníky těchto obilních kontribučenských fondů a fondů peněžních z oněch podle § 1 povstalých, jakož i záložen z těchto zřízených, jsou — není-li jiného právního důvodu — pokaždé držitelé oněch rustikálních pozemků, které ve spisech josefínského katastru co orná půda naznačené se nacházejí, když zároveň účastenství jich v posavadních fondech obilních uznáno jest. Podíly jednotlivých účastníků v těchto fondech určují se v poměru jejich orné půdy podle josefínské výměry katastrální, pokud o tom po právu není žádného jiného měřítka (odst. 2). K účastníkům mají se připočítati také pokaždé držitelé dominikálních usedlostí a statků svobodnických, pokud ony z takových nemovitostí podle dekretu dvorské kanceláře, daného dne 2. května 1828 č. 10020, nějakou částí k zásobárně zrn rustikálních osadníků přispívali.
Žal. úřad zamitl v pořadí instančním požadavek st-lů o zápis do voličských seznamů kontribučenské záložny v Tišnově z toho důvodu, že pozemky č. top. 906, 908 a 914 od usedlosti č. 14 ve Všechovicích, o jichž držbu st-lé svůj nárok na zapsání do voličských seznamů opírají, nebyly pozemky rustikálními, a pokud jde o pozemky od usedlostí č. 69, 81 a 120 v Tišnově, poněvadž podílnictví v záložně ohledně těchto pozemků st-lům dosud výslovně přiznáno nebylo.
St-lé naproti tomu namítají, že pozemky č. top. 906, 908 a 914 byly v tomto katastru zapsány jako rustikální orná půda a že žal. úřad uetsprávně vykládá obsah kupní smlouvy s Matyášem N., přehlížeje, že v odst. 1 smlouvy se mluví o 11 2/8 měřic panských polí, což činí 3 jitra 1263 čtver. sáhů, kdežto ve staré pozemkové knize okr. soudu v Tišnově jsou vedena jako příslušenství hospody č. 9 ve Všechovicích (mimo pastviny) pole ve výměře 6 jiter 1375 čtver. sáhů, z čehož prý plyne, že Matyáš N. koupil vedle této rustikální orné půdy (6 jiter 1375 čtver. sáhů) ještě 11 2/8 měřic panské půdy a že na tyto dominikální pozemky se vztahuje vrchností převzaté »Extraordinarium«.
Dovolávají-li se při tom st-lé pro své tvrzení o rustikální povaze č. top. 906, 908 a 914 též osvědčení archivu map katastrálních v Brně z 15. září 1933, které teprve ke stížnosti přikládají, nemůže toto ovšem, hledíc k předpisům §§ 5 a 6 zákona o ss, v tomto stadiu sporu dojiti povšimnutí. Leč i tak nemohl soud stížnosti upříti oprávněnost.
Žal. úřad opírá svůj výrok, pokud se týká pozemků ve Všechovicích, o vyjádření kontribučenské záložny v Tišnově. Tato záložna je však v daném sporu stranou. Podle § 49 vlád. nař. 8/1928 Sb. je důkaz výslechem stran nepřípustný, nemůže proto vyjádření záložny sloužiti úřadu jako důkazní prostředek.
Dále bylo uvážiti toto:
St-lé dokazovali v řízení správním svoje právo podílnické v záložně, resp. svůj nárok na zápis do voličských seznamů v příčině pozemků všechovických úředním výtahem ze staré pozemkové knihy, uložené u okr. soudu v Tišnově, a josefínským katastrem, tedy listinami veřejnými ve smyslu § 50 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. žal. úřad k těmto průvodním prostředkům st-li navrhovaným vůbec nepřihlédl a v nař. rozhodnutí toto své odmítavé stanovisko nijak neodůvodnil. Naproti tomu opřel žal. úřad svůj výrok o listinu o trhové smlouvě z 23. prosince 1782, tedy o listinu soukromou, která, jak se ze srovnání ustanovení § 50 a § 51 cit. vlád. nař. jasně podává, nemá té průvodní moci, jako veřejné listiny produkované st-li, a která nad to byla co do výměry pozemků ve zřejmé neshodě s průvody nabízenými se strany st-lů.
Shledal proto nss řízení, kterým žal. úřad dospěl k této části svého výroku, podstatně vadným, pročež bylo v tomto směru postupovati podle § 6 zákona o ss.
Stížnost jest oprávněna, i pokud vytýká nař. rozhodnutí, že upřelo st-lům volební právo v příčině pozemků náležejících k usedlostem č. 69, 81 a 120 v Tišnově. Žal. úřad odůvodnil svůj výrok tím, že st-lům podílnictví v záložně ohledně těchto pozemků dosud výslovně širším výborem přiznáno nebylo. Nař. rozhodnutí vykládá tu mylně shora již citovaná slova § 3 zákona č. 30/1873 z. z. mor. — »když zároveň účastenství jich v posavadnich fondech obilních uznáno jest«. Přikládati slovům těm ten význam, že účastenství v obilních kontribučenských fondech, fondech peněžních z nich povstalých i záložnách z těchto zřízených je podmíněno uznáním se strany širšího výboru té které kontribučenské záložny, vedlo by k nemožnému závěru, že širší výbor by nemohl býti nikdy (po prvé) zvolen a konstituován, ježto aktivní i pasivní právo volební náleží podle § 4 zákona č. 30/1873 z. z. mor. účastníkům, účastenství by však bylo — kdyby žal. úřad měl pravdu — závislé na uznání dosud neexistujícím širším výborem. Slova »účastenství v posavadních fondech obilních uznáno jest« zřejmě ukazují, že zákon stanovil jako podmínku účastenství v kontribučenské záložně skutečnost, že účastenství držitelů těch kterých pozemků na kontribučenském fondu obilním bylo již uznáno v době, kdy zákon č. 30/1873 z. z. mor. nabyl účinnosti. Tato skutečnost je tudíž relevantní a nikoli okolnost, zda širší výbor záložny, zvolený účastníky po účinnosti zákona, výslovně uznal podílnické právo některé osoby. Odepřel-li tudíž žal. úřad st-lům právo volební v příčině nemovitostí č. 69, 81 a 120 v Tišnově jedině z toho důvodu, že st-lům podílnictví v záložně ohledně těchto pozemků dosud výslovně širším výborem přiznáno nebylo, spočívá rozhodnutí jeho na právním omylu, pro který bylo nař. rozhodnutí v tomto bodě zruší ti podle § 7 zákona o ss.
Pokud jde konečně o výrok žal', úřadu, obsažený na konci důvodů, že rozhodnutí jeho nemá vlivu na podílnické a volební právo Františka Š., poněvadž obě tato práva mu byla přidělena jako držiteli domu původní dominikální usedlosti č. 14 staré, 9 nové ve Všechovicích, kterýžto výrok stížnost rovněž potírá, dlužno podotknouti toto: St-lé domáhali se ve svých námitkách také vyškrtnutí Františka Š. ze seznamu voličských lil. sboru z toho důvodu, že nemá největší podíl rustikálních pozemků dle josefínského katastru k č. 9 ve Všechovicích náleževších, ježto mu z původních rustikálních pozemků zůstaly jen 2 míry. Námitky obsahovaly tedy dva samostatné petity: o zápis st-lů do seznamu a o vyškrtnutí Františka š. Reklamační komise rozhodla o obouj petitech, když, vycházejíc ze stejného názoru jako st-lé, že při pozdějších převodech rustikálních pozemků přechází účastenství v kontribučenské záložně a volební právo na držitele největšího dílu původně oprávněných pozemků, vyslovila, že námitky zamítá, poněvadž st-lé nedoložili řádnými důkazy, že jsou skutečně držiteli největšího dílu původních pozemků rustikálních. Stojíce na svém původním stanovisku a tvrdíce, že jim přísluší volební právo za č. 9 ve Všechovicích, popírali st-lé i v odvolání implicite oprávněnost zápisu Františka Š. v seznamech voličských.
O tomto druhém petitu st-lů, směřujícím ke škrtnutí Františka Š. ze seznamů voličských, žal. úřad v enunciátě svého rozhodnutí vůbec nerozhodl. To, co pak uvedl v důvodech o volebním a podílnickém právu Františka Š., lze spíše vykládati jako pouhou poznámku o tom, že přes nyní prokázaný nedostatek rustikální povahy půdy pozemků, k domu č. 9 ve Všechovicích původně náleževších, zůstává účastenství Františka Š. v kontribučenské záložně zachováno, poněvadž mu již dříve bylo přiznáno z jiného titulu, t. j. jako držiteli dominikální usedlosti č. 9 ve Všechovicích, nikoli jako vyřízení námitky st-lů, domáhající se vyškrtnutí Františka Š. z určitého důvodu, žal. úřad nevyčerpal tedy v tomto bodě petitu odvolání, čímž porušil předpis § 69 odst. 1 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., platný i pro řízení odvolací (§ 82 cit. vlád. nař.), podle něhož má výrok úřadu úplně vyříditi projednávanou věc a všechny návrhy stran. Pro toto porušení procesních předpisů, jež zakládá podstatnou vadu řízení, bylo i v tomto bodě zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zákona o ss.

Citace:

Č. 12516. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 791-796.