Č. 12352.Honební právo: * Zákaz § 9 zák. čl. XX:1883 loviti v době od 1. února do 15. srpna honícími psy vztahuje se i na hubení černé zvěře.(Nález z 30. března 1936 č. 12057/36.)Věc: Petr K. v Sabinově proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 25. dubna 1933 o přestupku § 9 zák. čl. XX:1883.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: St-l byl rozsudkem okr. úřadu v Sabinově z 15. března 1933 uznán vinným přestupkem § 9 zák. čl. XX:1883, jehož se dopustil tím, že koncem února 1932 uspořádal hon s loveckými psy ve vlastním revíru v obvodu blažovském. Rozsudek jest odůvodněn takto: Obviněný se doznal, že koncem měsíce února 1932, tedy v zakázané době, uspořádal hon na divoké svině a na této honbě užil psů. Jest nepochybno, že obžalovaný se touto honbou provinil proti ustanovením obsaženým v § 9 zák. čl. XX:1883, neboť honícími psy prováděl honbu v zakázané době. Paragraf 9 zák. čl. XX:1883 zní takto: Všeobecná doba hájení trvá od 1. února do 15. srpna, v kterémžto čase honícími psy se nesmí vůbec honiti. Z tohoto zásadního ustanovení je zřejmo, že v době hájení ani pod titulem hubení škodlivé zvěře nelze loviti honícími psy.Žal. úřad nař. rozhodnutím rozsudek 1. stolice potvrdil na základě jeho odůvodnění s tou změnou, že obžalovaný se odsuzuje podle bodu 1 § 10 zákona č. 98/1929 Sb.Stížnost podanou na toto rozhodnutí neuznal nss odůvodněnou.Zákonný předpis, pro jehož překročení byl st-l odsouzen, stanoví, že »všeobecná doba hájení trvá od 1. února do 15. srpna, v kterémžto čase honícími psy se nesmí vůbec honiti«. Tento předpis, jenž nedoznal změny zákonem č. 98/1929 Sb. ani jinou normou, zakazuje tedy v době od 1. února do 15. srpna vůbec lov honícími psy. Zakázán-li však lov honícími psy vůbec, podává se již z obecného smyslu zde volených slov, že se vylučuje každá výjimka. Při výkladu hájeném stížností, že škodnou lze hubiti kdykoli se psy, omezil by se zákaz lovu se psy na zvěř, pro niž platí všeobecná doba hájení; pak ovšem jevit by se zákaz ten zbytečným a nebylo by logické stanoviti ještě zvláště zákaz loviti se psy, kdyžtě v období tom tato zvěř se nesmí loviti žádným způsobem. Má-li proto zákaz ten míti smysl, nutno jej vztahovati právě jen na lov oné zvěře, kterou loviti zákon připouští i v době všeobecného hájení, tedy zejména i na zvěř divokou a škodnou. Výklad ten hoví ostatně i intenci zákona, která jest popřáti hájené zvěři nezbytného klidu v době vývoje.Odstavec prvý § 13 zák. čl. XX:1883, na který se stížnost zvláště odvolává, dovoluje majiteli revíru hubiti divokou a škodnou zvěř kdykoliv, a dodává, že majitel revíru, který honitbu pronajal, smí tak po lovecku s honci nebo honícími psy učiniti jen se svolením nájemce. Tímto omezením oprávnění majitele hubiti divokou a škodnou zvěř v revíru pronajatém nemění se však nic na zásadě vyslovené v cit. § 9, nýbrž stanoví se jen v případech zde uvedených za podmínku svolení nájemcovo. I pro majitele honitby platí zákaz vyslovený bezpodmínečně v § 9, stejně jako jiné zákonné předpoklady pro výkon práva honebního.