Č. 12689.

Pojišťovací právo: I. * Při předpisu pojistného z moci úřední podle § 16 zákona č. 221/1924 Sb. je nem. pojišťovna oprávněna postupovati samostatně bez spolupůsobení zaměstnavatelova. — II. * Předpisujíc pojistné podle § 16 zákona č. 221/1924 Sb. »na základě jiného vyšetření«, je pojišťovna oprávněna vžiti za základ předpisu mzdové poměry jiného závodu téhož druhu v podstatě téhož rozsahu a provozovaného za týchž hospodářských a životních podmínek, jako je podnik, za jehož zaměstnance se pojistné podle § 16 předpisuje. — III. * Proti předpisu pojistného, jejž pojišťovna ve smyslu § 16 zákona č. 221/1924 Sb. provedla podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření (podle mzdových poměrů jiného závodu), nemůže se zaměstnavatel brániti přípustně námitkami, prokazujícími skutečná mzdová data závodu a příspěvkového období, o něž při předpisu šlo. — IV. * Aby zaměstnavatel mohl proti předpisu pojistného podle § 16 zákona č. 221/1924 Sb. provésti obranu vymezenou ve 2. odstavci cit. paragrafu, musí mu pojišťovna oznámiti, předepsala-li pojistné podle dat dřívějšího příspěvkového období či na základě jiného a kterého vyšetření, a to způsobem umožňujícím zaměstnavateli řádnou obranu.
(Nález ze 14. prosince 1936 č. 17038/36.)
Věc: Okr. nem. pojišťovna v Krupině proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 3. března 1934 o pojistném.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 28. dubna 1932 předepsala stěžující si okr. nem. pojišťovna Františku S. v Krupině z moci úřední doplatky pojistného nem., případně též invalid. a starob. za řadu jeho zaměstnanců a za určité časové úseky, které se pohybovaly v rámci celkového období od 1. ledna 1927 do 31. prosince 1931. Šlo tu o doplatky na pojistné podle vyšší mzdové třídy, než do' jaké byli uvedení zaměstnanci původně zařazeni.
Odvolání zaměstnavatelovo z tohoto výměru byloi okr. úřadem v Krupině zamítnuto.
K dalšímu odvolání zaměstnavatelovu vyzval zem. úřad v Bratislavě stěžující si pojišťovnu mimo jiné, aby označila, resp. prokázala, na jakém skutkovém podkladě došlo k předpisu pojistného. K tomuto vyzvání se vyjádřila pojišťovna, že majíc předepsati pojistné podle § 16 zákona o soc. poj., poněvadž zaměstnavatel nevedl mzdových záznamů, nezjišťovala skutkový základ pro předpis výslechem zaměstnanců, jenž by po jejím názoru nemohl vésti k cíli, nýbrž vzala za základ mzdové poměry závodu Josefa G. v Šahách, podobného závodu odvolatelovu.
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad rozhodnutí okr. úřadu v Krupině, jakož i platební výměr pojišťovny v podstatě proto, že pojišťovna vůbec nevyšetřila výši mzdy, jež slouží za podklad pro přeřazení dělnictva do vyšších mzdových tříd, nýbrž vzala za základ katastr zaměstnavatele Josefa G., který neobsahuje vyšetření tohoto skutkového předpokladu pro předpis pojistného Františku S.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Nař. rozhodnutím nepopřel žal. úřad právo stěžující si pojišťovny vydati v konkrétním případě předpis pojistného na základě § 16 zákona o soc. pojištění č. 221/1924 Sb. Ustanovení toto praví, že nevyhoví-li zaměstnavatel zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy . . . . ., je nem. pojišťovna oprávněna předepsati z úřední moci pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření. K tomu se dodává, že do takového předpisu může si zaměstnavatel stěžovati jen potud, pokud může prokázati, že předpis odporuje zákonu nebo spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech, nebo že řízení bylo podstatně vadné. Svou prvou větou vymezuje citované ustanovení § 16 procesní práva pojišťovny při předpisu pojistného, druhá věta pak obranné postavení zaměstnavatelovo proti onomu předpisu. Pokud jde o ona procesní práva pojišťovny, dává se pojišťovně oprávnění předepsati pojistné z moci úřední, což nemůže znamenati nic jiného, než že pojišťovna jest oprávněna postupovati samostatně bez spolupůsobení zaměstnavatelova, jenž se ze spolupůsobení toho vyloučil tím, že zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti nevedl nebo neuschovával záznamy, jak to bylo podle § 14 cit. zákona jeho povinností. Takový předpis pojistného z moci úřední nemůže se však státi co do výše libovolně, nýbrž musí si k němu pojišťovna opatřiti skutkový materiál, a to buď podle dat dřívějších příspěvkových období nebo — jak se zákon vyjadřuje — na základě jiného vyšetření. Jaké má nebo může býti toto jiné vyšetření, aby skutkový materiál jím získaný mohl býti jako pomůcka základem předpisu pojišťovny, zákon blíže neurčuje. Poněvadž však materiál tohoto jiného vyšetření je v zákoně postaven na roveň datům dřívějších příspěvkových období, jež však nemusejí býti nutně táž v příspěvkovém období, o něž při předpisu podle § 16 jde, nýbrž jejichž totožnost v obou obdobích lze jen pravděpodobně předpokládati, je zjevno, že ani ono jiné šetření nemusí vždy nutně zjišťovati skutečné poměry, rozhodné pro určení výše mzdy, nýbrž postačí, zjistí-li pojišťovna a vezme pak za základ svého předpisu takové poměry, jejichž existenci lze u zaměstnavatele, o kterého jde, pravděpodobně předpokládati.
S tohoto hlediska nebude pak zajisté možno upírati pojišťovně právo, aby za základ předpisu pojistného vzala mzdové poměry zjištěné jí v jiných závodech téhož druhu, v podstatě téhož rozsahu a provozovaných za týchž hospodářských a životních podmínek, jako je podnik, za jehož zaměstnance pojišťovna pojistné podle § 16 předpisuje.
Co pak se týče obranného (postavení zaměstnavatelova proti předpisu podle § 16 na základě »jiného vyšetření«, sluší vyjíti z úvahy, že zaměstnavatel tím, že nevede mzdových záznamů, znesnadnil nositeli pojištění zjišťování skutečných mzdových poměrů rozhodných pro určení výše pojistného a že proto zákonodárce dovolil nositeli pojištění, aby pro určení výše pojistného zjišťoval mzdové poměry, jež jako pravděpodobné lze pro období, o které jde, předpokládati. Dovoliv mu tento postup a uloživ mu povinnost opatřiti pravděpodobný základ mzdový, mohl tak zákonodárce činiti zajisté jen k tomu čili, aby se onen nositelem opatřený pravděpodobný materiál skutkový stal reálným základem pro předpis pojistného, i kdyby snad zaměstnavatel mohl prokázati, že skutečné poměry mzdové onomu pravděpodobnému základu neodpovídají. Tak tomu bude zajisté tam, kde pojišťovna, jsouc k tomu podle § 16 oprávněna, předepsala pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období. Proti takovému předpisu nebude se moci zaměstnavatel brániti námitkami, prokazujícími skutečná mzdová data příspěvkového období, o které při předpisu podle § 16 jde, nýbrž bude se moci přípustně brániti jen průkazem o zřejmé nesprávnosti dat vzatých podle dřívějšího příspěvkového období za základ předpisu (arg.: spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech), jinak však bude zaměstnavateli při jeho obraně vycházeti z dat dřívějšího příspěvkového období a jeho obrana, pokud uznává zákonnost předpisu, může vyzníti jen v ten smysl, že pojišťovnou provedený předpis pojistného neodpovídá datům dřívějšího příspěvkového období, jež pojišťovna pro svůj předpis vzala za základ.
V podstatě nejinaké jest obranné postavení zaměstnavatelovo i v případě, že předpis pojistného podle § 16 se stal na základě jiného vyšetření. Ani tu nebude moci zaměstnavatel proti předpisu pojistného přípustně prokazovati, že skutečné poměry mzdové jeho zaměstnanců jsou odchylné od mzdových poměrů, jež pojišťovna svým vyšetřením vyhledala, že tedy předpis pojistného není správný, ježto neodpovídá skutečným mzdovým poměrům zaměstnanců, za něž se pojistné předpisuje. Pokud nepůjde o průkaz nezákonnosti předpisu, bude moci zaměstnavatel prokazovati jen, že poměry vzaté za základ pojišťovnou, jsou předpokladem in concreto zřejmě nesprávným, pokud se týče, že předpis pojistného neodpovídá skutkovým okolnostem, jež pojišťovna vyšetřila a svému předpisu položila za základ.
Podle toho, vezme-li pojišťovna za základ předpisu podle § 16 mzdové poměry jiného podniku, bude moci zaměstnavatel, pokud se proti předpisu nebude brániti námitkou nezákonnosti, na př. námitkou promlčení, přípustně namítati a prokazovati jen tolik, že poměry onoho podniku jsou zřejmě jiné než poměry jeho podniku, že tedy nejde o podnik téhož druhu aj v podstatě téhož rozsahu a provozovaný za těchže hospodářských a životních podmínek jako podnik, za jehož zaměstnance bylo pojistné předepsáno, pokud se týče, že předpis pojistného neodpovídá mzdovým poměrům onoho jiného podniku.
Jinaké obrany ustanovení § 16 zaměstnavateli neposkytuje. Aby však zaměstnavatel mohl proti předpisu pojistného provésti tuto byť jen obmezenou obranu, musí mu býti známo, z jakého základu pojišťovna při svém předpisu vycházela, t. j. předepsala-li pojistné podle dat dřívějšího příspěvkového období či na základě jiného a kterého vyšetření, a je pak pojišťovna povinna, aby s její strany byl splněn předpoklad, za něhož je podle § 16 důkazní břemeno přesunuto na zaměstnavatele a jeho obrana jen v onom úzkém rámci vymezena, oznámiti zaměstnavateli onen nahoře uvedený skutkový materiál, který byl základem předpisu pojistného, a to takovým způsobem, aby mu byla umožněna obrana. Takové oznámení, jestliže je pojišťovna neučinila již ve svém platebním výměru, musí učinili dodatečně v řízení před úřady administrativními, když zaměstnavatel opravným prostředkem platební výměr napadl, a dáti tak zaměstnavateli dodatečně příležitost, aby podlé základu mu oznámeného svou obranu v řízení opravném zařídil.
Na základě těchto úvah lze v dnešním případě dojiti k těmto výsledkům:
Žal. úřad má podle obsahu nař. rozhodnutí za to, že základem výměry pojistného podle § 16 nemohou býti mzdové poměry jiného podniku, nýbrž jen skutečné mzdové poměry podniku, o jehož zaměstnance jde, neboť k vysvětlení, jež podala pojišťovna v administrativním řízení v tom smyslu, že za základ určení výše pojistného vzala mzdové poměry závodu Josefa G. v Šahách, podobného závodu zúč. strany, odpovídá v nař. rozhodnutí, že za podklad přeřazení dělnictva do vyšších mzdových tříd slouží výška mzdy, kterou však pojišťovna vůbec nevyšetřila, a že katastr zaměstnavatele Josefa G. neobsahuje též vyšetření tohoto skutkového předpokladu pro předpis pojistného zúč. straně. Má tedy žal. úřad za to, že pro předpis pojistného podle § 16 na základě »jiného vyšetření« musí pojišťovna vždy vyšetřiti — a vzíti pak za základ skutečné poměry mzdové u zaměstnanců, o které jde, že jí tedy uvedené ustanovení nedává práva určovati výši pojistného na základě vyšetřených mzdových poměrů v jiných závodech téhož druhu a v podstatě téhož rozsahu. V tom je však žal. úřad, jak plyne z toho, co dříve uvedeno, na omylu. V zásadě byla pojišťovna v rámci § 16 oprávněna k takovému postupu, a mohlo pak býti jen otázkou, jde-li při závodě Josefa G. o závod téhož druhu a v podstatě téhož rozsahu a je-li tento závod provozován za těchže hospodářských a životních podmínek, jako závod zúč. strany, pokud se týče, odpovídá-li předpis pojistného mzdovým poměrům onoho podniku Josefa G. Skutečná výše mzdy vyplácené zaměstnavatelem jeho zaměstnancům a za období, o něž šlo, byla tu již bez jakéhokoli významu, a domnívá-li se žal. úřad, že proti předpisu podle § 16 může se zaměstnavatel brániti dokazováním skutečné mzdy zaměstnancům vyplácené, vykládá si zákon opět nesprávně.
V řízení administrativním oznámila stěžující si pojišťovna vyjádřením z 28. ledna 1933, že vzala za základ svého předpisu mzdové poměry závodu Josefa G. v Šahách, toto oznámení pak bylo dáno zaměstnavateli na vědomí, jak patrno z protokolu ze 17. března 1933, z něhož pak i jde, že zaměstnavatel zaujal k věci stanovisko námitkou, že jeho dílna se neprávem přirovnává k dílně Josefa G. v Šahách, jež jsou vzdáleny od Krupiny na 50 km, jakož vůbec nemůže býti jeho dílna přirovnávána k žádnému truhlářskému závodu. Nemá proto oporu ve spisech tvrzení žal. úřadu, že pojišťovna nedala zaměstnavateli vysvětlení, co sloužilo za základ stanovení vyšší mzdové třídy, a že se proto zaměstnavatel nemohl brániti.

Citace:

č. 12689. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1206-1209.