Č. 12604.

Vyvlastnění: Podání žádosti za povolení stavby není započetím se stavbou ve smyslu § 5 odst. 5 zákona o stavebním ruchu č. 45/1930 Sb.
(Nález z 30. října 1936 č. 15755/36.)
Prejudikatura: Boh. A 3931/24.
Věc: Antonín a Antonie M. ve Štikově proti rozh. zem. úřadu v Praze z 10. ledna 1934 o vyvlastnění podle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: K žádosti Jana M. ve Štikově byla výměrem okr. úřadu v Chotěboři z 2. listopadu 1932 vyvlastněna podle hlavy I. zákona o stavebním ruchu č. 45/1930 část parcel č. kat. 385 a 392, náležejících st-lům, pro stavbu pekárny, obchodní místnosti a případně hostince pro Jana M. Vzhledem k prohlášení st-lů, že hodlají pozemku použiti pro výstavbu hospodářských a obytných budov pro své děti, byl vyvlastňovací výměr vázán na podmínku, že vyvlastnění pozbude platnosti, jestliže st-lé započnou se stavbou budov pro své děti nejdéle do 3 měsíců ode dne, kdy jim bylo doručeno knihovní usnesení, že poznámka zahájení vyvlastňovacího řízení byla v knihách pozemkových provedena, a že dokončí tyto stavby v dalších 9 měsících. Odvolání, jež st-lé proti tomuto výměru podali, bylo rozhodnutím zem. úřadu v Praze z 28. února 1933 zamítnuto. Výměrem okr. úřadu v Chotěboři z 22. srpna 1933 bylo vysloveno, že usnesení o poznámce zahájení vyvlastňovacího řízení bylo st-lům doručeno 29. března 1933, takže se stavbou měli započíti do 29. června 1933. To však po názoru okr. úřadu neučinili, pročež okr. úřad prohlásil, že st-lé nezapočali v zákonité lhůtě s prováděním stavby na pozemcích vyvlastněných pro Jana M., a odevzdal pozemky ty podle § 4 odst. 7 zákona č. 45/1930 do vlastnictví Jana M. Odvolání st-lů bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil soud takto:
Žal. úřad vyslovil, že st-lé nezapočali v zákonné lhůtě se stavbou ve smyslu § 5 odst. 5 zákona č. 45/1930 na pozemcích podmínečně vyvlastněných, ježto nevymohli si stavebního povolení pro stavbu a ježto faktické práce na pozemcích vykonané nelze za zahájení stavby pokládati.
Stížnost obsahuje jedinou námitku nezákonnosti, kterou dovozuje, že ve smyslu ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 45/1930 nutno pokládati za zahájení stavby již tu okolnost, že v zákonné lhůtě byla st-li podána žádost o stavební povolení. Soud nemohl však stížnosti dáti za pravdu.
Již v nálezu Boh. A 3931/24 byl vysloven právní názor, že podání žádosti za povolení stavby není započetím se stavbou ve smyslu § 5 odst. 5 zákona č. 45/1922 Sb, kteréžto zákonné ustanovení jest, pokud jde o otázku dnes spornou, zcela shodné s předpisem § 5 odst. 5 zákona č. 45/1930 Sb., na jehož základě bylo nař. rozhodnutí vydáno a který v době vydání rozhodnutí byl vzhledem k čl. IV § 1 zákona č. 166/1930 Sb, čl. IV zákona č. 201/1931 Sb, čl. IV zákona č. 104/1932 Sb, § 1 vlád. nař. č. 139/1932 Sb, čl. IV § 1 zákona č. 164/1932 Sb, čl. IV § 1 zákona č. 54/1933 Sb. a § 1 zákona č. 244/1933 Sb. v platnosti. Soud setrvává na zmíněném právním názoru i za platnosti zákona č. 45/1930 Sb. a odkazuje podle § 44 jedn. řádu na důvody výše citovaného nálezu. Není tudíž zmíněná námitka stížnosti důvodná.
Ježto pak stížnost netvrdí v žádném směru, že by nař. rozhodnutí bylo nezákonné z toho důvodu, že neuznalo skutečné práce st-li vykonané za takové, jež jsou započetím se stavbou ve smyslu § 5 odst. 5 zákona č. 45/1930 Sb, slušelo stížnost pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

č. 12604. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 990-991.