Č. 12354.

Živnostenské právo. — Pracovní právo: * Přestupky zákona č. 91/1918 Sb. o osmihodinné době pracovní nelze trestati podle trestních ustanovení živnostenského řádu (v konkr. případě § 133 lit. b) živn. řádu), nýbrž výlučně jen podle § 13 zák. č. 91/1918 Sb.
(Nález z 31. března 1936 č. 11316/36.)
Věc: Jaroslav V. v Brně proti rozh. zem. úřadu v Brně z 15. července 1933 o přestupku zákona o osmihodinové době pracovní.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím bylo potvrzeno odnětí živnostenského oprávnění na dobu půl roku, se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 22. února 1933 uznala městská rada v Brně st-le vinným přestupkem § 8 zákona č. 91/1918 Sb., uložila mu pokutu v částce 1000 Kč, pro případ nedobytnosti vězení v trvání 45 dnů, a vyslovila dále toto: St-l byl přes opětovné předchozí tresty uznán vinným přestupkem předpisů zákona č. 91/1918 Sb., které se vztahují k provozování živnosti pekařské, a úřad musí míti důvodnou obavu se zřetelem na přitěžující okolnosti, že pouhými peněžitými pokutami nelze u něho zjednati nápravu a donutiti ho, aby respektoval zákon. Městská rada odnímá mu proto na základě § 133 b) odst. 1 lit. a) živn. řádu živnostenské oprávnění ku provozování živnosti pekařské na dobu 6 měsíců počínajíc třetím dnem ode dne, kterým tento nález nabude moci práva. Odvolání proti tomu podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost na nss, jenž o ní uvážil toto:
Nař. rozhodnutím byl potvrzen výměr městské rady, kterým byly st-li uloženy pro přestupek § 8 zákona č. 91/1918 Sb. tresty dva, a to jednak peněžitá pokuta (případně trest vězení) podle § 13 cit. zákona, jednak odnětí živnostenského oprávnění podle § 133 b) odst. 1 lit. a) živn. řádu. — — —
Stížnost, pokud brojí proti potrestání podle § 13 zákona č. 91/1918 Sb. je bezdůvodná. — — —
Pokud jde o výrok, jímž bylo potvrzeno odnětí živnosti na dobu šesti měsíců, plyne z citace § 133 b) odst. 1 lit. a) živn. řádu, že nešlo snad o nějaké administrativní opatření (§ 139 živn. řádu), nýbrž o trestní výrok v důsledku téhož přestupku, totiž přestupku § 8 zákona č. 91/1918 Sb., pro nějž byl st-l již odsouzen k pokutě, resp. k náhradnímu vězení podle § 13 cit. zákona. Je všeobecně uznanou zásadou, že není-li výslovné zákonné normy, připouštějící opak, nelze pro tentýž trestný čin pachatele trestati dvakráte na podkladě různých norem. Stanoví-li § 13 zákona č. 91/1918 Sb., že přestupky ustanovení tohoto zákona trestají politické úřady . . . pokutou do 2000 Kč . . . a opětuje-li se přestupek i trest, může se uložiti pokuta do 5000 Kč . . ., nemůže býti pochybnosti o tom, že přestupky tohoto zákona lze trestati jen a výlučně na podkladě citovaného § 13. Ježto pak není předpisu — a zejména jej nelze shledávati v ustanovení § 133 b) lit. a) živn. řádu —, který by připouštěl, aby někdo byl pro přestupek ustanovení zákona č. 91/1918 Sb. trestán vedle trestu podle § 13 i na podkladě jiné trestní normy, je postup žal. úřadu, který schválil i trest odnětí živnosti na určitou dobu, nezákonný a slušelo tento výrok zrušiti podle § 7 zákona o ss.

Citace:

č. 12354. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 401-403.