Č. 12603.

Pošta, telefon, telegraf. — Řízení správní. — Řízení před nss: I. Výdělečné používání koncesované radiotelegrafní nebo radiotelefonní stanice, k němuž je třeba podle § 14 odst. 2 vlád. nař. č. 82/1925 Sb. zvláštní licence, je dáno nejen tehdy, když za poslech vybírá se zvláštní úplata, nýbrž i tehdy, když stanice té užívá se jako prostředku pro výdělečnou činnost jinou, na př. pro zábavu hostů v hostinské živnosti. — II. Na udělení licence k výdělečnému používání radiové stanice není právního nároku.
(Nález z 30. října 1936 č. 15747/36.)
Věc: Karel L. v Podbořanech proti rozh. zem. úřadu v Praze z 1. prosince 1933 o povolení používati radiového přijímače v hostinci.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Podbořanech z 12. srpna 1933 byla žádost st-le o udělení licence k držení a používání rozhlasové stanice přijímací v jeho hostinci k zábavě hostí podle § 14 odst. 2 vlád. nařízení č. 82/1925 Sb. zamítnuta a držení a provozování tohoto přijímače bylo st-li ve veškerých hostinských místnostech včetně kuchyně zakázáno s odůvodněním, že není tou měrou spolehlivý, aby byla vyloučena obava, že by rozhlasového přijímače nebylo zneužíváno k reprodukci nepřípustných cizozemských programů.
Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno odvolání st-lovu podanému proti výměru I. stolice z jeho důvodů.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-1 stížnost, o které uvažoval nss takto:
V daném případě jde především o odepření licence k používání radiové stanice přijímací v hostinské živnosti podle § 14 odst. 2 vlád. nař. z 16. dubna 1925 č. 82 Sb., jenž stanoví, že k výdělečnému používání koncesované radiotelegrafní nebo radiotelefonní stanice je třeba kromě koncese ke zřízení, udržování a provozu ještě zvláštní licence politického úřadu (administrativní vrchnosti), vydané podle platných předpisů. V druhé řadě pak jde o důsledek vyvozený úřadem z odepření oné licence, totiž o zákaz používání oné stanice v hostinské živnosti. Stížnost v tomto směru dovozuje, že žal. úřad nebyl příslušný zakazovati st-li používání koncesované radiové stanice s odůvodněním, že podle § 14 odst. 2 cit. nař. byla st-li odepřena licence, ježto prý licence je zapotřebí toliko k výdělečnému užívání koncesované radiové stanice, a tedy jen tehdy, jestliže se za poslech vybírá od posluchačů zvláštní úplata, což v tomto případě zjištěno nebylo. Námitka tato nemohla býti uznána důvodnou.
Výdělečné používání radiové stanice je dáno nejen tehdy, když majitel stanice vybírá zvláštní úplatu za poslech, nýbrž i tehdy, když radiová stanice slouží za prostředek k úspěšnějšímu provozování jiné výdělečné činnosti, jak tomu je v daném případě, kde podle správních spisů radiové stanice má býti používáno k zábavě hostí v hostinské živnosti st-lově, neboť i v tom případě sleduje používání radiové stanice cíl výdělečný a má tedy charakter výdělečnosti.
Nevymohl-li si majitel stanice k takovému výdělečnému používání radiové stanice licenci ve smyslu § 14 odst. 2 cit. vlád. nař., pak mohl politický úřad již na základě cit. ustanoveni zakázati mu užívání této stanice a nelze důvodně vytýkati, že k tomu nebyl kompetentní.
Pokud jde o odepření licence, dlužno se zabývati především otázkou, zda žal. úřad odepřením licence porušil nějaké subjektivní právo st-lovo. V tomto směru uvážil nss toto:
Ze zákona z 23. března 1923 č. 60 Sb. nelze dovoditi nějaký nárok strany na udělení koncese k provozování radiotelegrafické stanice, neboť zákon tento neobsahuje žádného ustanovení, podle něhož by úřad za určitých předpokladů byl povinen koncesi uděliti. Naopak ustanovení tohoto zákona nasvědčují spíše tomu, že nebylo úmyslem zákona šatného, založiti nějaký nárok strany na udělení povolení k používání radiové stanice. To plyne zejména z ustanovení § 1 ve spojení s § 2 cit. zákona, podle něhož zřizovati, udržovati a provozovati radiotelegrafii na území zdejšího státu je výhradným právem státu samého, z čehož jsou přípustný toliko výjimky zákonem výslovně uvedené, a dále z § 3, jenž ve svém prvním odstavci stanoví, že výkon práva vyznačeného v § 1 zákona může stát propůjčiti třetím osobám udělením koncese, a že podmínky určí vlád. nař. Stejným duchem nese se i § 5, týkající se výroby, prodeje, přechovávání a dovozu radiotelegrafních zařízení. Z toho plyne, že provozování radiotelegrafické stanice je zásadně vyhrazeno státu a že propůjčení koncese k tomuto provozování osobám třetím se strany státu je jen výjimkou z této zásady, jejíž připuštění je ponecháno naprosto volné úvaze úřadu.
Poněvadž ale § 3 odst. 1 cit. zákona byla vláda zmocněna, aby stanovila vlád. nař. podmínky pro propůjčení koncesí za účelem výkonu práva vyznačeného v § 1 tohoto zákona, mohla ovšem vláda na základě tohoto zmocnění stanoviti vlád. nař. i takové podmínky pro nabytí koncesí, z nichž by strany případně mohly čerpati za určitých předpokladů nárok na udělení koncese k používání radiové stanice a tedy i nárok na udělení licence k výdělečnému používání radiové stanice. To se však nestalo, neboť z § 14 vlád. nař. č. 82/1925 Sb. neplyne, že by úřad rozhodující o udělení licence byl za určitých předpokladů povinen uděliti žadateli licenci. Že by pak závěrečná slova tohoto předpisu, zmiňující se o platných předpisech, obsahovala v sobě odkaz na. nějaký předpis, který by zakládal nějaký právní nárok na udělení licence, ani sama stížnost netvrdí.
Jestliže ale není právního nároku na udělení licence ve smyslu § 14 vlád. nař. č. 82/1925 Sb., je také zcela nerozhodným, jakým způsobem žal. úřad odepření této licence odůvodnil, a na podkladě jakého řízení dospěl k tomuto odepření licence, neboť není-li zákonného nároku na udělení licence, nemohl býti žadatel odepřením této licence ve svých právech zkrácen. Pak ale nemůže st-1 domáhati se ochrany, kterou podle § 2 zákona o ss může nss poskytnouti pouze st-lům, jejichž subjektivní práva rozhodnutím administrativního úřadu mohla by býti dotčena.

Citace:

č. 12603. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 988-990.