Č. 12631.

Stavební právo. — Řízení správní: I. Pro řízení o přehledném regulačním plánu není předepsáno komisionální řízení. — II. Interesenti, kteří podali námitky proti přehlednému regulačnímu plánu, nemají nároku na to, aby jím před potvrzením plánu bylo doručeno usnesení regulační komise o těchto jejich námitkách. — III. Ani regulační, ani stavební opatření dosavadní nejsou zákonnou překážkou, aby úřad provádějící regulaci podle zákona č. 88/1920 Sb. prohlásil za nezastavitelné takové plochy, při nichž veřejné zájmy vytčené v tomto zákoně žádají, aby zůstaly nezastavěné. — IV. Hospodářské poškození není samo o sobě překážkou regulační úpravy. Jen předloží-li postižený v námitkovém řízení řešení, jež stejně dokonale uspokojuje veřejný zájem, zasahuje však méně tíživě do jeho hospodářské sféry, má nárok na to, aby úřad při jal řešení jím navržené.
(Nález z 12. listopadu 1936 č. 16073/36.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 8938/30, ad II. Boh. A 6563/27 a 6564/27, ad IV. Boh. A 8507/30, 9662/32, 9663/32. Věc: František a Anna V. v Praze proti rozh. min. veř. prací z 12. února 1934 o přehledném regulačním a zastavovacím plánu pro šárecké údolí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl podle § 10 zákona č. 88/1920 Sb. potvrzen částečný přehledný regulační a zastavovací plán, upravující Šárecké údolí v katastrálním území Prahy XVIII a XIX, jak se na něm usnesla stát. regulační komise a jak jej veřejně vyložila vyhláškou ze 17. prosince 1931, s některými podmínkami, z nichž pro dnešní spor přichází v úvahu tato:
6. Zůstavuje se obci, aby v podrobném plánu (plánu polohy) řízením podle staveb, řádu opatřila rozhodnutí
d) o trase náhradní komunikace odbočující od hlavní silnice při pozemku č. kat. 429/2 v Nebušicích u »Jenerálky« a vedoucí k Nebušicům po obvodu výkopů V.-ovy cihelny obloukem jihozápadním až k průseku s dnešní okr. silnicí, vedoucí od Jenerálky k Nebušicům.
Současně byly námitky vznesené st-li proti vyloženému plánu — pokud jim nebylo vyhověno právě vzpomenutou podmínkou — zamítnuty.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval soud takto:
St-lé se obracejí proti zamítnutí oněch svých námitek, jimiž se v řízení námitkovém bránili proti tomu, že jejich pozemky, ležící v údolí Šáreckém v sousedství usedlosti »Jenerálky« a táhnoucí se odtud' po stráni podél okr. silnice Nebušické, byly prohlášeny za nezastavitelné. Tato disposice byla již v důvodové zprávě k vyloženému plánu odůvodněna v podstatě úvahou, že celé údolí Šárecké je pro svoje přírodní rozčlenění a zalesnění svých strání krajinářsky a panoramaticky velmi zajímavé, že se proto obzvláště hodí k tomu, aby zde byla vytvořena přírodní reservace, resp. Národní park, jakého je v okolí Prahy k rekreaci nutně zapotřebí, a že proto, aby celkový charakter tohoto území nebyl porušen, bylo možno zde navrhnouti jen málo ploch zastavitelných. K námitkám dnešních st-lů dodal pak žal. úřad v nař. rozhodnutí ještě, že zvláště také území na východ od »Jenerálky« bylo vyloučeno ze zastavění, ježto je po stránce krajinářské velmi cenné a tvoří vstup do nejzajímavější části údolí do Divoké Šárky; zastavění dnešní i každé náhradní tvořilo by na dně údolí násilnou přehradu, vklíněnou nelogicky do souvislé zeleně budoucího rekreačního území; také důvody hygienické mluví pro to, aby pozemky na dně údolí Šáreckého v bezprostřední blízkosti potoka se nalézající, které jsou vlhké, nebyly zastavovány, tím více pak nutno se snažiti, aby z údolí Šáreckého byly odstraněny veškeré průmyslové závody; vedle toho dnešní zastavění při silnici brání nutnému rozšíření jejímu v těchto místech na 20 m, kteréžto rozšíření s hlediska dopravního a bezpečnostního je krajně nutné.
Pokud stížnost tomuto odůvodnění vytýká vadnost řízení, spočívající v tom, že o námitkách st-li podaných, nebylo provedeno místní šetření za účasti stran a nebylo o nich ještě před potvrzením zvláště rozhodnuto, je bezdůvodná. Že pro řízení o přehledném regulačním plánu není předepsáno komisionální řízení, vyslovil nss již v nálezu Boh. A 8938/30, a že interesenti, kteří podali proti plánu námitky, nemají nárok na to, aby jim před potvrzením plánu bylo doručováno ještě usnesení regulační komise o námitkách těch učiněné, vyslovil týž soud v nálezech Boh. A 6563/27 a 6564/27. Při názoru tom setrval tento soud i v daném případě a odkazuje podle § 44 jedn. řádu na podrobné odůvodnění cit. nálezů.
Po stránce věcné je proti právě uvedeným důvodům nař. rozhodnutí namířena předem námitka, že území, v němž leží nemovitosti st-lů, je ještě velmi vzdáleno od vstupu do Divoké Šárky, takže o nějakém zvláštním významu jeho po stránce krajinářské se nedá mluviti, a že proto zachování přírodního charakteru šáreckého údolí nemůže vaditi ponechání starých regulačních a parcelačních plánů obce nebušické v plném rozsahu. Otázka, kterou část údolí Šáreckého dlužno s hlediska krajinářského uznati za vstup do Divoké Šárky, jakož i otázka, zda zachování přírodního charakteru šáreckého údolí může či nemůže vaditi ponechání dosavadních regulačních a parcelačních plánů obce nebušické v plném rozsahu, jsou otázky skutkové, jež soud může přezkoumávati jedině s hlediska § 6 zákona o ss, tedy co do věcného zodpovědění jen, neodporuje-li úsudek úřadu zásadám logického myšlení, není však oprávněn úsudek ten zkoumati co do jeho věcné správnosti a nahrazovati jej úsudkem vlastním. Ježto pak po názoru soudu na základě před- ložených plánů a ostatního předloženého materiálu spisového nelze úsudek žal. úřadu uznati za zřejmě nelogický, slušelo uvedené námitky stížnosti uznati za bezdůvodné. Dalšími námitkami, jimiž se st-lé obracejí proti dalším důvodům, jež žal. úřad uvedl pro nezastavitelnost pozemků st-lů, se soud zabývati nemusil vzhledem k tomu, že tu jde zřejmě o další důvody samostatné, takže by ani v tom případě, kdyby důvody ty byly uznány za nedostatečné, nemohlo to vésti ke zrušení nař. rozhodnutí, kdyžtě úsudek o nezastavitelnosti těchto ploch zůstává dostatečně opřen o onen prvý, neotřesený důvod hlavní.
Pokud v poukazu stížnosti na to, že cihelna st-lů, jakož i ostatní budovy na jejich pozemcích postavené byly stavěny podle platného regulačního a parcelačního plánu obce Nebušic, na základě řádného stavebního povolení, že také byly řádně kolaudovány a že jde vůbec o pozemky hodící se velmi dobře k zastavění obytnými budovami, by měla býti spatřována námitka, že plochy takto zastavěné nesmí býti prohlašovány za nezastavitelné, byla by i námitka ta naprosto bezdůvodná. Leží v povaze každé regulace a zejména též regulace prováděné podle zákona č. 88/1920 Sb., že ani, regulační, ani stavební opatření dosavadní nemohou býti orgánu regulaci tu provádějícímu zákonnou překážkou, aby plnil úkoly jemu zákonem uložené, tedy zejména, aby prohlásil za nezastavitelné takové plochy, při nichž veřejné zájmy v zákoně vytčené si žádají, aby zůstaly nezastavěné.
Avšak ani okolnost, že státní regulační komise vyložila již jednou v r. 1927 přehledný plán, podle jehož disposice mohly pozemky, o něž nyní jde, býti zastavěny a že také část těchto pozemků byla v důsledku tohoto plánu zastavěna, nemohla žal. úřadu státi v cestě, aby v nově vyloženém, změněném plánu tytéž pozemky neprohlásil za nezastavitelné. Podle § 11 zákona č. 88/1920 Sb. může býti i potvrzený přehledný plán opět měněn, tím spíše je tedy regulační komise oprávněna plán dosud nepotvrzený, i když byl již jednou veřejně vyložen, opět odvolati a nahraditi jej plánem novým, aniž by při tom byla vázána na disposice, event. názory, obsažené v odvolaném plánu dřívějším.
Pokud st-lé poukazují na to, že prohlášením pozemků jejich za nezastavitelné budou hospodářsky a finančně poškozeni, dlužno zdůrazniti, že poškození takové samo o sobě není překážkou regulačních úprav. Plyne z povahy a potřeb každé regulace, že disposice regulačním plánem stanovené dotknou se majitelů některých pozemků škodlivě, jiným naproti tomu prospějí. S tímto nezbytným důsledkem počítá i zákon č. 88/1920 Sb., jak plyne zejména z jeho dílu II., pojednávajícího o náhradách za takto způsobené škody. Z toho plyne, že majitel pozemku musí si dáti líbiti i prohlášení pozemku toho za nezastavitelný, jakmile to veřejné zájmy v zákoně vytčené vyžadují. Jen tenkráte, je-li postižený s to v námitkovém řízení předložiti alternativní řešení, jež za stejně dokonalého uspokojení oněch veřejných zájmů zasahuje do jeho hospodářské sféry méně tíživě, má nárok na to, aby úřad přijal řešení jím navržené (srov. Boh. A 8507/30, 9662/32, 9663/32 a j.).
St-lé ovšem namítají, že takovéto alternativní řešení předložili a že žal. úřad přes to k němu nepřihlédl. Leč nehledíc k tomu, že podle vlastního svého tvrzení nepředložili toto řešení v řízení o plánu, jenž byl vyložen v r. 1931 a jenž tvořil základ dnes nař. rozhodnutí, nýbrž již v r. 1927 během řízení o jiném plánu, tehdy projednávaném, nejsou s to ani ve stížnosti k tomuto soudu podané dovoditi, že jejich alternativní řešení uspokojovalo stejně dokonale ony veřejné zájmy estetické a hygienické, jimiž žal. úřad svoji disposici odůvodňuje, t. j. potřebu zachovati, resp. vytvořiti z celého Šáreckého údolí rekreační území, Národní park, v němž by zejména na ploše ležící poblíže »Jenerálky« a tvořící vstup do Divoké Šárky nezůstaly trčeti budovy, jež by tvořily přehradu vklíněnou do souvislé zeleně budoucího rekreačního území.
St-lé vytýkají dále, že také obec nebušická bude projektovanou úpravou těžce postižena tím, že do budov st-lů na pozemcích, prohlášených za nezastavitelné, zavedla se značnými finančními oběťmi vodovod a elektrické osvětlení. Pokud st-lé touto námitkou chtějí hájiti zájmy obce, nejsou k tomu bez zvláštní plné moci legitimováni. Má-li však tato jejich námitka míti ten smysl, že nejsou povinni přinášeti oběť regulační úpravě, která poškozuje zájem veřejný, t. j. národohospodářský zájem na tom, aby obce nebyly nadměrně zatěžovány, byla by bezdůvodná, neboť žal. úřad tuto jejich námitku v nař. rozhodnutí vyvrátil poukazem na to, že budovy, o něž tu jde, budou vodou i proudem z uvedených zařízení zásobovány ještě po dlouhou dobu, a že ostatně tato zařízení slouží jista, i jiným objektům, takže investice na ně nepřijdou na zmar, a toto odůvodnění se st-lé ani nepokoušejí vyvrátiti. Zbývá tedy jen námitka, že nař. rozhodnuti porušuje ke škodě st-lů zásadu, že se všemi poplatníky má býti nakládáno stejně, kdyžtě se na jedné straně pozemky st-lů prohlašují za nezastavitelné, na druhé straně však se schvaluje zastavění cihelny manželů K., a přiznává se jim i právo na soukromé zahrady, ač jde o pozemky zcela obdobně situované. Námitka tato je nepřípustná, neboť disposice ohledně pozemků manželů K. byla obsažena již ve vyloženém plánu a nebyla snad změněna teprve nař. rozhodnutím ministerským, jak je patrno zejména z toho, že námitky manželů K. proti vyloženému plánu byly v bodě 9 nař. rozhodnutí zamítnuty, a st-lé, ač tedy měli možnost a důvod poukázati na toto domnělé nerovné nakládání již ve svých námitkách proti vyloženému plánu, tak neučinili (§ 5 zákona o ss). Bylo proto námitku tu odmítnouti, aniž bylo zapotřebí zabývati se otázkou, zda námitka ta po stránce věcné mohla by míti naději na úspěch.

Citace:

č. 12631. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1053-1057.