Č. 12 670.

Pojišťovací právo: Ručební závazek nového majitele podniku za úrazové příspěvky podle § 21 min. nař. č. 4790/1917 (R. T. 633/17) plyne z totožnosti jím provozovaného podniku s podnikem předešlým.
(Nález z 1. prosince 1936 č. 16 728/36.)
Prejudikatura: Boh. A 7565/28, 9048/31.
Věc: Slovenská všeobecná úvěrní banka, úč. spol., v Bratislavě proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 26. ledna 1934 o ručení za úrazové příspěvky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 13. září 1927 zem. úřadovna pro pojišťování dělníků na Slovensku v Bratislavě vyslovila, že firma Levický parní mlýn a krupárna v Levicích je podle § 21 min. nař. č. 4790/1917 solidárně zavázána za dlužné úrazové příspěvky, které byly právoplatnými platebními výměry (předepsány firmě Šalamoun W., parní mlýn »Julia« v Levicích za roky 1920 až 1923.
Nař. rozhodnutím žal. úřad zamítl námitky podané proti uvedenému záručnímu výměru a potvrdil jej, vysloviv, že ručení podle § 21 min. nař. č. 4790/1917 není obmezeno jenom na určité případy převodu, nýbrž platí všeobecně a rozhoduje jenom totožnost podniku.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
St-lka vytýká především, že daný případ nutno posuzovati podle zák. čl. LVII:1908, který nemovitosti nabyté v konkursu pokládá za původní způsob nabývací a nikoli za nástupnictví, a dovozuje, že nařízení tomuto zákonu odporující je neplatné. St-lka dovozuje dále, že ani podle § 21 min. nař. č. 4790/1917 není nástupkyní v podniku Šalamouna W., poněvadž jeho podnik koupila v exekuční dražbě konané 11. prosince 1924 u okr. soudu v Levicích a provedené během konkursního řízení, které bylo zahájeno proti Šalamounu W., a tvrdí, že by se příčilo každému právnímu cítění, kdyby ten, kdo bezelstně nabyl nemovitosti exekuční cestou, měl doplácet. — Námitka ta je bezdůvodná.
Předpisů zák. čl. LVII:1908 nelze při posuzování tohoto sporu použíti, neboť předpisy tohoto zákona upravují ručební povinnost přejímatele podniku za závazky převodcovy podle obchodního, resp. občanského práva. V daném případě však nejde o ručební povinnost soukromoprávní, nýbrž o závazek veřejnoprávní, upravený v předpisu § 21 min. nař. č. 4790/1917, který je normou speciální, upravující ručební povinnost nástupce v podniku za nedoplatky úrazových příspěvků původního dlužníka, tedy ručební povinnost povahy veřejnoprávní. Ručení za úrazové pojistné příspěvky nutno posuzovati podle předpisu § 21 min. nař. č. 4790/1917, který nečiní rozdílu mezi způsoby nabývacími. Nesejde proto vůbec na tom, na jakém právním titulu spočívá provozování podniku novým majitelem, neboť ručební závazek neplyne z fakta převodu, nýbrž z totožnosti podniku. Podle § 21 cit. nař. č. 4790/1917 ručí tedy i ten, kdo nabyl podniku v dražbě (srov. Boh. A 7565/28, 9048/31).

Citace:

č. 12670. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1153-1154.