Č. 12489.

Stavební právo: I. Strana dotčená usnesením zastupitelského sboru města Bratislavy o regulační a zastavovací úpravě pozemků je legitimována k námitce, že nejsou dány zákonné předpoklady pro zamýšlenou regulaci. — II. Je podstatnou vadou řízení, jestliže úřad se nevypořádá s námitkou, ve které strana dotčená usnesením zastupitelského sboru města Bratislavy o regulační a zastavovací úpravě pozemků dovozuje, že navržené regulace není zapotřebí.
(Nález z 9. září 1936 č. 14479/36.)
Věc: Aloisie S. v Bratislavě proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 8. března 1934 o regulační a zastavovací úpravě.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Zastupitelský sbor města Bratislavy usnesl se ve schůzi konané 18. září 1933 na regulační a zastavovací úpravě pozemků bloku ohraničeného ulicemi Radlinského, Mýtnou a Vazovou mezi jiným tak, že v ulici Mýtné, počínajíc od nově zřízené ulice až k budově na parcele č. 2371 zřídí se náměstí v šířce 40 m, měřené od protější stavební čáry ulice Mýtné. Z tohoto usnesení se odvolala st-lka jako majitelka pare. č. 2372 a 2373 a namítala, že ani dopravní, ani jiné veřejné zájmy nevyžadují, aby ulice Mýtná byla na tomto místě rozšířena, poněvadž dosavadní 20 m šířka úplně postačí i tehdy, bude-li nově zřízená ulice otevřena, že tímto usnesením zasahuje se do jejího soukromého práva a že byla tím bezdůvodně hmotně poškozena.
Zem. úřad. nař. rozhodnutím odvolání zamítl. V důvodech uvedl v podstatě, že námitky st-lčiny jsou jednak nepřípustné, jednak neodůvodněné. Pro regulační disposice jsou rozhodné jediné ohledy veřejné, které oceniti náleží výhradně úřadům správním, při čemž soukromé zájmy majitelů pozemků musí ustoupiti veřejným zájmům komunikačním a bezpečnostním. Námitka, že rozšíření Mýtné ulice na 40 m není účelné, je nepřípustná, ježto posoudí ti, co vyžadují veřejné zájmy, přísluší jen úřadům, nikoli stranám, třeba na věci interesovaným. Námitka ta neobstojí však ani po stránce věcné, neboť rozšířením Mýtné ulice na tomto místě získané malé náměstí je z dopravních důvodů jako budoucí parkoviště aut nutné. K námitce, že se zasahuje do soukromého práva st-lčina, bylo poznamenáno, že každá regulační úprava zasahuje do soukromých práv a obsahuje určité omezení soukromého vlastnictví, takové omezení je však se zřetelem na ustanovení platného měst. stav. statutu, zejména §§ 1 a 7 a § 1 jeho doplňku, přípustné. K tomu, že zabráním částí pozemků pro veřejné účely bude st-lka hmotně poškozena, nelze přihlížeti, jestliže tato ustanovení, podle nichž byla regulační úprava stanovena, přihlížejí jen k zájmům veřejným a nikde nedávají najevo, že by na újmu těchto veřejných zájmů mělo se dostati ochrany interesům individuálním. Tyto zájmy budou moci býti snad uplatněny teprve, až půjde o uskutečnění regulačního plánu, neboť tím, že plán upravuje šířku ulice, neustanovuje ještě nic o tom, jak regulační program má býti uskutečněn. Řešení této otázky vymyká se již z rámce regulačního řízení a je vyhrazeno pozdějšímu statutárnímu nebo případnému vyvlastňovacímu řízení.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Proti odmítnutí námitek, uplatňovaných st-lkou v odvolání, kterými vytýkala nepotřebnost navržené úpravy, pro nedostatek legitimace st-lčiny, namítá stížnost, že stanovisko žal úřadu je protizákonné, ježto město Bratislava při tomto stanovisku mělo by právo obohatiti se na úkor jednotlivých svých obyvatelů, kdyby došlo k provedení regulace, z veřejného zájmu nepotřebné, ba docela zbytečné, a uvádí, že město může formálního práva, daného mu stav. statutem, používati jen tehdy, když má k tomu správný materiální základ. Nss musil dáti stížnosti za pravdu.
Žal. úřad uvádí sice správně, že tvrzení st-lkv, že regulací bude hmotně poškozena, sama o sobě regulaci nebrání, přehlíží však, že st-lka je povinna dáti si líbiti toto poškození jen tehdy, jsou-li zde zákonné předpoklady pro navrženou regulaci, tedy v daném případě jen tehdy, je-li navrženého náměstí skutečně zapotřebí jako parkoviště aut. K námitkám pak, že tomu tak není, nelze ovšem st-lce upírati legitimaci, neboť námitkami těmi nehájí nějakého zájmu veřejného, nýbrž zájmu svého vlastního.
Žal. úřad neomezil se však v nař. rozhodnutí toliko na odmítnutí námitky st-lčiny z důvodu formálního, totiž pro nedostatek legitimace st-lčiny k uplatnění dotčené námitky, nýbrž zamítl ji také z důvodů věcných a dlužno proto zkoumati, zda učinil tak právem. V tom směru namítá stížnost, že rozšíření Mýtné ulice není nutno, což prý dokazuje skutečnost, že před parc. č. 2371 jest ulice Mýtná ještě užší a přece rozšíření její na tomto místě nebylo projektováno, a to patrně z toho důvodu, že tato parcela a dům na ní stojící je vlastnictvím města Bratislavy. Není-li však před tímto domem a parcelou, kde ulice Mýtná je ještě užší než před domem st-lčiným, nutno její rozšíření, tím méně je to nutno před jejím domem, který od domu města Bratislavy je vzdálen jen 20 m, a kde ulice je ještě širší než před domem města Bratislavy. Jako vadu řízení vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí se o této námitce, vznesené již v řízení správním, ani slovem nezmiňuje. Výtku tuto shledal nss důvodnou.
Jak z obsahu odvolání st-lčina je zřejmo, bránila se v něm st-lka proti navržené regulaci ulice Mýtné v podstatě stejnou námitkou, jakou uplatňuje nyní ve stížnosti. Žal. úřad však s touto námitkou v nař. rozhodnutí nijak se nevypořádal. Tím znemožnil st-lce řádnou obranu a nss bezpečné přezkoumání nař. rozhodnutí co do jeho zákonitosti. V tomto jeho nedostatku nutno spatřovati podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zákona o ss.

Citace:

č. 12489. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 727-729.