Č. 12252.

Občanství státní: I. Funkcí v zájmu cizího státu ve smyslu § 1 odst. 3 lit. d) úst. zákona č. 152/1926 Sb. je rozuměti vyvíjení určité činnosti nebo uplatňování moci v zájmu cizího státu; činnost ta musí býti v určité relaci k právnímu řádu. — II. Projev politického smýšlení, resp. příchylnosti k určité vládě cizího státu sám o sobě nevylučuje z nároku na udělení stát. občanství podle § 1 odst. 3 lit. d) cit. zákona č. 152/ 1926 Sb.
(Nález z 8. ledna 1936 č. 20688/35.)
Věc: Štěpán T. v Dolní Čepeni proti rozh. min. vnitra v Praze z 2. srpna 1933 o státním občanství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: St-lově žádosti za udělení československého státního občanství podle úst. zák. z 1. července 1926 č. 152 Sb. žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl, protože st-l jest podle § 1:3 lit. d) cit. úst. zák. vyloučen z nároku na uděleni československého státního občanství. V odůvodnění tohoto výroku se praví, že st-l dle své vlastnoručně vyplněné a podepsané přihlášky do československého vojska čís. 49.702/20 ostkm. a jejího doplňku sloužil až do března 1919 aktivně u 5. maďarského husarského pluku, složil dne 9. listopadu 1918 přísahu maďarské vládě Karolyiho, pobíral od 28. října 1918 vojenské požitky od býv. min. války, od 1. ledna 1919 od husarského pluku č. 5 a svoji pensi od uh. likvidace ve Vídni. Konstatováno bylo, že st-l zdržoval se od státního převratu v Dolním Čepeni, jenž byl po stažení maďarských vojenských oddílů ze Slovenska teprve v prosinci 1918 obsazen československým vojskem, takže st-l meškal od státního převratu až do této doby na území obsazeném maďarským vojskem, jehož byl členem.
O stížnosti na toto rozhodnutí uváži) nss toto:
Podle ustanovení § 1 odst. 3 lit. d) úst. zák. č. 152/1926 Sb. jsou vyloučeni z nároku na udělení československého státního občanství, kdož po 28. říjnu 1918 vykonávali mimo území Československé republiky funkce v zájmu cizího státu. Tento vylučovací důvod shledal žal. úřad předně v okolnosti, že st-l sloužil až do března 1919 aktivně u 5. maďarského husarského pluku. Dovozuje to z přihlášky do československého vojska, kterou st-l vlastnoručně vyplnil a podepsal, a z doplňku jejího, jejž st-l rovněž vlastnoručně vyplnil, a zaručil1 se svou ctí a vlastnoručním podpisem za správnost údajů v něm obsažených. Stížnost po této stránce namítá, že zjištění toto není ve shodě se skutečností a je v rozporu se spisy.
St-l v přihlášce z 13. září 1919 uvedl jako dosavadní pluk, oddíl atd., kde jest od 20. října 1918 veden v hlavní (kmenové) knize, »Husarský pluk č. 5, od března 1919 na odpočinku«; v doplňku přihlášky k otázce »přesné vypsání služby u vojska od 28. října 1918« uvedl, že byl do 31. prosince 1918 křídelním pobočníkem u polního maršálka Rohra, pak vystřídán a zařaděn do stavu husarského pluku č. 5, ale ihned dán na dovolenou a že je od března 1919 na odpočinku. Není tedy v přihlášce té nikde uvedeno, jak se v nař. rozhodnutí tvrdí, že st-l aktivně sloužil do března 1919 v maďarské armádě.
Vylučovací důvod, kterého se žal. úřad dovolává, žádá vykonávání funkce v zájmu cizího státu. Funkcí dlužno tu rozuměti vyvíjení určité činnosti nebo uplatňování moci v zájmu cizího státu, činnost ta musí bytí v určité relaci k právnímu řádu, má-li být i považována za funkci ve smyslu právním. Spisy, jmenovitě přihláškou st-lovou a jejím doplňkem, není bezpečně na jisto postaveno, že st-l po státním»převratu fakticky konal službu vojenskou ve vojště cizího státu. V přihlášce uvedl st-l svoji vojenskou hodnost a pluk, u něhož byl před odchodem na odpočinek veden v hlavní (kmenové) knize. Při výslechu pak udal, že v srpnu 1918 přišel od vojska domů, od té doby se stále zdržoval v Dolním Čepeni a Maďarské republice žádnou službu nikdy nekonal. Nemá tedy zjištění nař. rozhodnutí, že st-l konal od státního převratu až do března 1919 činnou službu vojenskou v maďarském vojště, dostatečné opory ve spisech.
Nař. rozhodnutí dále opírá se o důvod, že st-l 9. listopadu 1918 složil přísahu vládě Karolyiho.
Nehledíc k tomu, je-li okolnost ta ve shodě se skutečností, poněvadž st-l ji taktéž popřel a příslušné prohlášení v přihlášce vysvětloval nedopatřením nebo nedorozuměním, nespadá okolnost tato podle názoru nss sama o sobě pod pojem vykonávání funkce v zájmu cizího státu. I kdyby bylo pravdivé, že st-l přísahu vládě Karolyiho složil, nebylo by v této okolnosti samé o sobě lze spatřovati vykonáváni nějaké funkce v zájmu cizího státu po rozumu § 1 odst. 3 lit. d) úst. zák. č. 152/1926 Sb., nýbrž jen projev politického smýšlení, resp. příchylnosti k určité vládě cizího státu. Takovýto projev sám o sobě nevylučuje z nároku na udělení československého státního občanství po rozumu cit. zákonného ustanovení.
V odůvodnění nař. rozhodnutí uvádí se také, že st-l pobíral od 28. října 1918 vojenské požitky od bývalého ministra války, od 1. ledna 1919 od husarského pluku č. 5 a svoji pensi od uherské likvidace ve Vídni. Tyto okolnosti, i kdyby byly pravdivý, jsou pro zodpovědění otázky, konal-li st-l funkce v zájmu cizího státu, bez právního významu. Z toho, co bylo uvedeno, je patrno, že výsledky řízení provedeného o žádosti st-lově, pokud byly shrnuty v odůvodnění nař. rozhodnutí, neposkytují dostatečného podkladu pro závěr, že st-l vykonával po 28. říjnu 1918 funkce v zájmu cizího státu. Je-li tomu tak, pak dlužno nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž je třeba zabývati se další otázkou, vykonával-li st-l po 28. říjnu 1918 funkce v zájmu cizího státu »mimo území Československé republiky«.

Citace:

Č. 12252. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 165-167.