Č. 12624.

Pojišťovací právo: Vyslovila-li okr. nem. pojišťovna v platebním výměru, že lze proti němu podati do 15 dnů po doručení stížnost »k okr. úřadu v... prostřednictvím zdejšího ústavu«, opatřila tento výměr poučením, jež vyhovuje zákonu.
(Nález z 10. listopadu 1936 č. 16164/36.)
Věc: Okr. nem. pojišťovna v Chustu proti rozh. zem. úřadu v Užhorodě z 22. prosince 1933 o sociálním pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním výměrem z 6. června 1931 uložila okr. nem. pojišťovna v Chustu na základě § 171 zákona č. 221/1924 Sb. Ilarionu C., ústřednímu tajemníku Karpatoruské trudové strany, zaplacení nedoplaceného pojistného za sekretáře Michala F.
Okr. úřad v Chustu nevyhověl výměrem z 15. září 1933 námitce okr. nem. pojišťovny v Chustu, že stížnost Ilariona C. zaslaná 23. července 1931 poštou na adresu okr. úřadu v Chustu byla podána opožděně, a stížnost prohlásil za podanou včas, a to v podstatě proto, že je vadné poučení napadeného výměru, jež zni takto: »Proti tomuto platebnímu výměru možno podati do 15 dnů po doručení stížnost k okresnímu úřadu v Chustu prostřednictvím zdejšího ústavu«, neboť je způsobilé k tomu, aby st-le uvedlo v omyl, že stížnost má býti podána k okr. úřadu. Poznámce »prostřednictvím zdejšího ústavu« nelze již přesně rozuměti, a to tím spíše, že st-l není národnosti české a jazyk český ovládá pouze z knih, obratu nesprávnému rozuměti nemůže a ani nemusí znáti, že pojišťovna je ústavem.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání okr. nem. pojišťovny v Chustu zamítnuto.
Toto rozhodnutí napadá stížnost pro nezákonnost, namítajíc, že dané poučení vyhovuje zcela zákonnému předpisu, neboť obsahuje, jak toho vyžaduje povaha a účel takového poučení, jasný návod o tom, ke které vrchnosti, v jakém čase a kde možno podati stížnost, i nelze tvrditi, že poučením tím byl Ilarion C. uveden v omyl.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad, potvrdiv výměr I. instance z důvodů v něm uvedených, jakož i z dalšího vlastního důvodu, vyslovil, že stížnost Ilariona C. do platebního výměru je podána včas v důsledku vadnosti poučení o opravných prostředcích, a tuto vadu spatřuje ve slovech: stížnost má býti podána »k okresnímu úřadu«, což bylo podle názoru žal. úřadu způsobilé, aby uvedlo Ilariona C. v omyl, ježto další poznámce »prostřednictvím zdejšího ústavu« nelze již přesně rozuměti a zaměstnavatel ani nemusí znáti, že pojišťovna je ústavem. Poučení mělo podle názoru žal. úřadu zníti, že stížnost možno podati »prostřednictvím okr. nem. pojišťovny v Chustu« anebo alespoň prostřednictvím »podepsaného ústavu«. Je tedy na sporu toliko otázka správnosti poučení o opravných prostředcích na platebním výměru stěžující si pojišťovny z 6. června 1931 ve příčině podacího místa.
§ 189 odst. 4 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. stanoví, že má výměr pojišťovacích ústavů obsahovati také poučení o opravných prostředcích. Podle § 239 odst. 5 cit. zákona činí lhůta pro opravné prostředky proti výměrům nositelů pojištění 15 dní ode dne doručení výměru nebo rozhodnutí, ten den v to nečítajíc. Opravný prostředek je podati u nositele pojištění, proti jehož výměru směřuje. § 239 odst. 1, mluvě o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění, poukazuje na § 189, jenž pojednává o výměrech pojišťovacích ústavů. Jsou tedy nositeli pojištění jediné pojišťovací ústavy, v kterémžto pojmu jsou zahrnuty, jak zřejmo z 2. věty 1. odstavce, jakož i z 2. odstavce § 239, i nem. pojišťovny. Je tedy platební výměr okr. nem. pojišťovny, ať již se týká nemocenského, ať invalidního nebo starobního pojištění, výměrem nositele pojištění ve smyslu ustanovení § 239 odst. 5 poj. zákona. Stanoví-li pak § 239 odst. 5 věta 2, že opravný prostředek je podati u nositele pojištění, proti jehož výměru směřuje, nelze podle toho, co právě uvedeno, místem podacím nic jiného rozuměti, nežli pojišťovací ústav, který vydal napadený výměr.
Ze znění tohoto poučení plyne nade vši pochybnost, že se tu rozlišuje mezi úřadem, který o stížnosti má rozhodovati (»k okr. úřadu v Chustu«), a místem podacím (»prostřednictvím zdejšího ústavu«), takže již toto znění vylučuje každou pochybnost o tom, že by okr. úřad v Chustu byl zároveň též místem podacím. Výrazem »zdejší ústav« nelze pak vzhledem k tomu, co shora dovoženo, a vzhledem ke skutečnosti, že jak v záhlaví platebního výměru, tak dole na razítku označena za vydavatelku tohoto výměru okr. nem. pojišťovna v Chustu, rozuměti jiný pojišťovací ústav nežli tuto pojišťovnu. Vyslovil-li přes to žal. úřad, že poučení o opravném prostředku na řečeném platebním výměru bylo co do podacího místa vadné a způsobilé, aby stranu uvedlo v omyl, je tento jeho názor v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 12624. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1037-1039.