Č. 12610.

Váleční poškozenci: Nárok na důchod předků podle § 25 zákona č. 142/1920 Sb. ve znění novely č. 39/1922 Sb. o požitcích válečných poškozenců má — jsou-li splněny ostatní předpoklady — i osoba, jíž se nedostává prostředků k nutnému ošacení.
(Nález z 3. listopadu 1936 č. 1073/35-4.)
Věc: Kateřina K. v Olbramově proti rozh. min. soc. péče v Praze z 27. listopadu 1934 o důchodu předků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Žal. úřad nař. rozhodnutím potvrdil v pořadí instančním výměr zem. úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze ze 4. května 1934, kterým nebyl st-lce od 1. června 1934 přiznán důchod předků. K odůvodnění uvedl, že provedeným šetřením bylo zjištěno, že syn Vojtěch K. neodvádí st-lce stanovený výměnek, nýbrž ji u společného stolu stravuje. Z toho dospěl žal. úřad k závěru, že jest o nutnou výživu její postaráno a nebyla by odkázána na podstatnou podporu svého syna Antonína K., od něhož nárok na důchod odvozuje.
Stížnost podaná k nss vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad dospěl z pouhé skutečnosti, že st-lka je stravována u stolu synova, k závěru, že tím je výživa její plně zajištěna. K odůvodnění této námitky uvádí st-lka, že k zajištění; výživy nestačí jen nuzné ukojení hladu a žízně, nýbrž též nutné ošacení do té míry, aby se st-lka mohla na veřejnosti objeviti. St-lka tvrdí, že syn Vojtěch může jí poskytnouti jen to nejnutnější, aby jí ochránil před vysílením a hladem. Stížnost vytýká, že tato tvrzení st-lčina nebyla v dosavadním řízení zjištěna, takže řízení je vadné. Námitce této nutno přisvědčiti.
V nálezu Boh. A 5750/26 vyslovil nss názor, že tendencí zákona č. 142/1920 Sb. a novely č. 39/1922 Sb. je poskytnouti aspoň částečnou náhradu za újmu vzniklou úmrtím nebo výdělečnou neschopností živitele, ale jen tenkráte, když poškozená osoba nezbytně potřebuje této částečné náhrady k uhájení existence. Existencí dlužno tu rozuměti nejen nejnutnější stravování, nýbrž poskytování i dalších potřeb životních, zejména také ošacení.
V odvolání uvedla st-lka, že syn Vojtěch nemůže se vůbec starati o její ošacení. Je-li v pojmu prostředků potřebných k uhájení existence obsaženo i nutné ošacení, pak bylo povinností žal. úřadu, aby i po této stránce všiml si námitky, kterou st-lka v tomto směru v odvolání vznesla a jejíž nevyřízení nyní právem vytýká.
K vývodům odvodního spisu, že st-lka měla hospodářství, jež jí nutnou výživu zabezpečovalo, a že bylo její věcí, aby si při předání jeho zajistila takový výměnek, kterým by její potřeby byly kryty, nemohl nss přihlédnouti, poněvadž o takový důvod žal. úřad své rozhodnutí neopřel.

Citace:

č. 12610. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1001-1002.