Č. 12270.

Samospráva obecní: * V budovách, pro něž bylo uděleno stavební povolení po 27. lednu 1917 a kde tedy sazba všeobecného vodného činí 5% (§ 3 odst. 6 prav. ve znění vl. nař. č. 15/1928 Sb.), zmenší se podle § 12 odst. 4 cit. prav. při konečném rozvrhu část celkové úplaty na ten který nájemní objekt vypadající o všeobecné vodné, které naň skutečně připadlo podle sazby 5%ní, a nikoliv o fiktivní vodné, které by naň bylo připadlo podle sazby 10%ní.
(Nález z 23. ledna 1936 č. 5035/34.)
Věc: Louis S. v Jihlavě proti rozh. okr. úřadu v Jihlavě z 21. října 1935 o vodném.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem z 18. března 1932 předepsal starosta města Jihlavy st-li vodné za rok 1931 na podkladě zjištěné spotřeby vody dle vodoměru 477 m3 takto: a) všeobecné vodné (5 % z vyměřovací základny 6.000 Kč) 300 Kč, b) zvláštní vodné ( spotřeba vody 477 m3 á 2 Kč = 954 Kč — všeobecné vodné 300 Kč) 654 Kč, úhrnem 954 Kč.
Odvolání v pořadu stolic okr. úřad v Jihlavě zamítl nař. výměrem v podstatě z důvodu, že 50% snížení všeobecného vodného, poskytnuté v § 3 posl. odst. dávk. prav. budovám, pro něž bylo uděleno stavební povolení po 27. lednu 1917 (budovám »novým«), neznamená zvláštní výhodu pro tyto budovy, která by se musela projevili i při výpočtu zvláštního vodného podle § 12, nýbrž že i v těchto budovách musí se na celkovém vodném zaplatiti plná částka, která na budovu připadá dle ceny vody skutečně tam spotřebované.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Na sporu je otázka, jak má býti vyměřováno zvláštní vodné podle pravidel platných v městě Jihlavě a Dřevěných Mlýnech od 1. ledna 1931 do konce roku 1932, shodných se vzorcovými pravidly vlád. nař. č. 143/1922 Sb. ve znění vlád. nař. č. 15/1928 Sb., u budov, pro něž bylo nebo bude uděleno úřední povolení stavební po 27. lednu 1917.
Podle § 2 těchto pravidel vybírá se vodné jako všeobecné vodné za možnost bráti vodu z veřejného vodovodu a jako zvláštní vodné za vodu skutečně spotřebovanou. Podle § 3 odst. 6 prav. činí sazba všeobecného vodného 10 % nájemného (nájemní hodnoty) jednotlivých nájemních objektů; v budovách (částech budov), pro něž bylo uděleno nebo udělí se úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, snižuje se sazba poplatku na polovici, pokud zákon nestanoví jinak. Podle § 12 pravidel je pak základem pro vyměření zvláštního vodného skutečná spotřeba vody, zjištěná podle § 11 v kubických metrech, a prodejní cena 2 Kč za 1 m3; úhrnný obnos prodejní ceny vody zmenší se o všeobecné vodné na ty které místnosti připadající, a zbytek činí zvláštní vodné, které je zaplatiti.
Stížnost má za to, že se při výpočtu zvláštního vodného podle odst. 4 § 12 pravidel všeobecným vodným na jednotlivý byt (místnost) připadajícím, o něž se kvóta celkové úplaty za spotřebovanou vodu zmenší, rozumí u budov nových všeobecné vodné vypočtené 10% sazbou, nikoli všeobecné vodné skutečně předepsané podle odst. 6 § 1 sazbou poloviční.
Soud nemohl stížnosti dáti za pravdu.
Všeobecné vodné platí se podle § 12 lit. a) prav. za možnost bráti vodu z veřejného vodovodu. Při tom vycházejí pravidla z určité minimální spotřeby, kterou lze u každého držitele bytu (místnosti) obyčejně očekávati. Tuto výhodu plynoucí každému držiteli bytu (místnosti) z připojení na obecní vodovod oceňují pravidla ve smyslu odst. 3 § 28 zák. č. 329/21 Sb. určitým procentem z nájemného a stanoví podle toho všeobecné vodné (§ 3). Poněvadž tato výhoda je v podstatě stejná, jde-li o budovu novou neb starou, a ježto u budov nových je nájemné a tedy základ pro vyměření poplatku vyšší než u domů starých, stanoví pravidla, aby dosáhla stejnoměrného zatížení poplatníků podle míry poskytnuté výhody, v § 3 odst. 6, že se u budov nových snižuje sazba poplatku na polovici. Je-li dotyčná budova na obecní vodovod připojena a je-li tedy možnost bráti vodu efektuována, pak platí se všeobecné vodné, předepsané podle výše nájemného, plnou částkou i tam, kde tato možnost daná připojením na vodovod není plně využitkována a kde tedy držitel bytu (místnosti) nespotřebuje takové množství vody, které pokládají pravidla za minimální odběr. V takovém případě se poplatníku ze všeobecného vodného ničeho nevrací (posl. odst. § 12). Ustanovení odst. 6 § 1, že se u nových domů předpisuje všeobecné vodné jen poloviční sazbou, sleduje tedy účel, aby držitelé bytu (místnosti) v takovýchto budovách, kteří vodu z obecního vodovodu neodbírají vůbec neb neodbírají ji v minimálním množství, nebyli příliš zatíženi.
Převyšuje-li množství odebrané vody miru toho, co je kryto všeobecným vodným, platí se ještě vedle toho vodné zvláštní za vodu přesahující tuto míru. Podle § 12 odečítá se od zvláštního vodného, vypočteného podle skutečné spotřeby vody a prodejní ceny a rozvrženého na jednotlivé byty neb místnosti, všeobecné vodné na dotyčné místnosti připadající. V takovémto případě nemá již všeobecné vodné funkci úplaty za nějakou minimální spotřebu jako v případech dříve uvedených, nýbrž má fakticky povahu zálohy placené na poplatek za vodu (zvláštní vodné), jehož definitivní výše se stanoví až podle výsledků měření vody v budově skutečně spotřebované. Proto se při výpočtu celkové úplaty za odebranou vodu (zvláštního vodného) může počítati jen s oním vodným, které dotyčnému držiteli bytu (místnosti) bylo skutečně předepsáno, lze tedy jen sraziti všeobecné vodné vyměřené podle odst. 6 § 1 sazbou poloviční. Započtení fiktivního všeobecného vodného 10 % z nájemného vedlo by k tomu, že by platili držitelé bytu (místnosti) v domech nových za stejné množství vody méně než držitelé bytu (místnosti) v domech starých. Že dávková pravidla chtěla poskytnouti takovou výhodu, ze žádného jich ustanovení nelze vyčisti.
Nemohlo tedy »všeobecným vodným, na dotyčné místnosti připadajícím, « v odst. 4 § 12 prav. u nových budov býti míněno než všeobecné vodné snížené podle odst. 6 § 1.

Citace:

Č. 12270. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 216-218.