Č. 12249.

Živnostenské právo. — Policejní věci. — Řízení správní: I. Přestupky § 53 odst. 3 zák. č. 111/1927 Sb. o nekalé soutěži stíhají politické úřady. — II. Ke skutkové podstatě těchto přestupků se vyžaduje, aby šlo o jednání nepoctivé.
(Nález z 3. ledna 1936 č. 20611/35.) Věc: Ed. B. v Brně proti rozh. zem. úřadu v Brně z 13. června 1933 o přestupku nekalé soutěže.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje provadnost řízení.
Důvody: Nálezem městské rady v Brně jako živnostenského úřadu I. stolice z 25. února 1932 byl st-l uznán vinným přestupkem § 53 odst. 3 zákona z 15. července 1927 č. 111 Sb. o nekalé soutěži, jehož se dopustil tím, že nabízel a prodával cukrovinky, čokoládu, koření a čaj za nákupní ceny, čímž poškozoval1 soutěžitele, a byla uložena mu podle § 131 živn. řádu pokuta 100 Kč, ev. vězení v trvání 10 dnů. Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti do rozhodnutí toho uvažoval nss takto:
Enunciát trestního nálezu, jenž byl nař. rozhodnutím potvrzen, neodpovídá ovšem ustanovení § 53 odst. 3 zákona č. 111/27 Sb., jehož se dovolává, neboť trestná skutková podstata tohoto ustanovení nespočívá v tom, že obchodník prodává své zboží za nákupní ceny, nýbrž v tom, že člen společenstva jedná proti schválenému a řádně prohlášenému usnesení společenstva o odklizení obyčejů, zvyků nebo novot, které jsou překážkou poctivé soutěži mezi členy společenstva. Leč žal. úřad — arci teprve v odůvodnění svého rozhodnutí — tuto nedostatečnou skutkovou podstatu doplnil, st-l v tomto směru žádných námitek nevznáší a proto ani nss neuznal tuto vadu za tak podstatnou, aby pro ni musil nař. rozhodnutí rušiti.
Z námitek stížnosti musil se soud na prvém místě vypořádati s onou, v níž se vytýká, že k vydání trestního nálezu nebyla oprávněna městská rada v Brně, poněvadž jde o přestupek § 114 odst. 3 lit. i) živn. řádu, jenž podléhá trestní pravomoci společenstva. Námitku tuto sice st-l ve svém instančním odvolání nevznesl, ježto však jde o otázku příslušnosti městské rady a tím i žal. úřadu, musil se soud s otázkou touto zabývali z moci úřední. Názor stížností hájený nemohl však uznati za správný. Stanovil-li zákon č. 111/1927 Sb., že ustanovení § 114 odst. 3 lit. i) živn. řádu zůstává v platnosti s tím, že členové společenstva, jednavší proti usnesením, která se stala podle tohoto ustanovení, budou trestáni pro přestupek § 131 živn. řádu, kvalifikoval tím jednání taková za přestupek živn. řádu, jejž podle § 141 odst. 2 případ 3 tohoto zákona náleží vyšetřovati a trestati úřadům politickým.
Tím však padá i námitka, že usnesení společenstva podle § 114 odst. 3 lit. i) živn. řádu není pro členy společenstva závazné, a že proto nezachování jeho nemůže býti vůbec trestáno, neboť je v přímém rozporu se zněním zákona, jak bylo právě podáno. Stanovil-li totiž zákon na jednání proti takovému usnesení trest, pak tím ovšem jednání takové prohlásil za závazné.
Ve věci samé musil si nss předem ujasniti, která je zákonná skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného, neboť teprve pak bude lze posouditi, zda to, co žal. úřad klade st-li za vinu, spadá pod zákonnou skutkovou podstatu přestupku, pro nějž byl st-l odsouzen.
Podle znění nař. rozhodnutí a potvrzeného jím trestního nálezu 1. stolice byí st-l odsouzen pro přestupek § 53 odst. 3 zákona č. 111/27 Sb. Citovaný tu předpis praví: »Ustanovení § 114 odst. 3 lit. i) živn. řádu zůstává v platnosti s tím, že členové společenstva, jednavší proti usnesením, která se stala podle tohoto ustanovení, budou trestáni pro přestupek § 131 živn. řádu, a byla-li usnesení ta schválena živnostenským úřadem II. stolice a ve společenstvu řádně vyhlášena.« Dovolaný zde předpis § 114 odst. 3 lit. i) živn. řádu pak stanoví: »Zvláště pak náleží na společenstvo, aby se usnášelo; o odklizení obyčejů, zvyků a novot, které jsou na překážku poctivé soutěži mezi členy společenstva.« Již zde dlužno zdůrazniti, že z posléze citovaného ustanovení, které je základním pramenem práva společenstva činiti zmíněná usnesení, se podává, že živn. řád nedává společenstvům možnost, aby z vlastního usnesení odstranila soutěžení svých členů ve styku se zákazníky vůbec, nýbrž že zachovává poctivou soutěž mezi nimi a dává společenstvům toliko možnost, aby odstranila obyčeje, zvyky a novoty, které jsou poctivé soutěži na překážku, které tedy obsahují v sobě momenty, jež lze označiti za nepoctivé jednání, jež vůbec charakterisuje každou nekalou soutěž. V tomto smyslu dlužno proto také každé usnesení společenstva, učiněné na základě cit. zák. ustanovení, pojímati a vykládati.
V daném případě byl st-l podle odůvodnění nař. rozhodnutí uznán vinným cit. přestupkem proto, že nabízel a prodával cukrovinky, čokoládu a čaj za nákupní ceny, kterýmžto jednáním se prohřešil proti usnesení valné hromady obchodního grémia ze 7. března 1928, jež bylo výn. zem. úřadu v Brně ze 16. března 1928 schváleno, kterýmžto usnesením se členům obchodního grémia jako jednání proti zákonu o nekalé soutěži zakazuje poskytovat i zákazníkům zvláštní slevy na cenách tržního zboží, které všeobecnou situací obchodní nejsou odůvodněny.
Nss nemá příčiny při této příležitosti podrobiti přezkoumání otázku, zda uvedené usnesení obchodního grémia odpovídá plně zákonnému zmocnění, zejména zda ony zvláštní slevy na cenách tržního zboží lze vůbec subsumovati pod »obyčeje, zvyky a novoty«, o nichž mluví § 114 odst. 3 lit. i) živn. řádu. Stejně neměl důvodu zabývati se otázkou, zda jednání st-li za vinu kladené v tomto směru vůbec může spadati pod pojem »takovýchto obyčejů, zvyků a novot«, kdyžtě podle stavu spisů jde toliko o určení prodejních cen na základě obchodní kalkulace. V žádném z těchto směrů stížnost námitek nevznáší. Avšak ve smyslu toho, co bylo již shora dovoděno, dlužno i toto usnesení obchodního grémia vykládati tak, že jím je poskytování zvláštních slev na cenách tržního zboží zakázáno jen tenkrát, má-li povahu jednání nepoctivého na rozdíl od soutěže poctivé, do níž § 114 živn. řádu nijak rušivě nezasahuje. 1 kdyby tedy za takovéto nepoctivé jednání na úkor poctivé soutěže ve smyslu učiněného usnesení obchodního grémia bylo možno uznati jednání živnostníka-obchodníka, jenž prodával a nabízel zboží zákazníkům za nákupní ceny, kdyby tedy prodejní ceny stanovil bez zřetele na režii a pravidelný občanský zisk, bylo by nutno v daném případě st-li dokázat! nejen, že takto skutečně postupoval, nýbrž i že toto jeho jednání má také povahu jednání nepoctivého.
Živnostenský úřad I. stolice spatřoval skutkovou podstatu trestného činu v tom, že st-l nabízel a prodával cukrovinky, čokoládu a čaj za nákupní ceny. Které nákupní ceny úřad tu měl na mysli, z trestního nálezu patrno není, jisto jest jen tolik, že st-li nekladl za vinu, že nabízel a prodával za své nákupní ceny, jak to obchodní grémium v oznámení z 12. září 1931 výslovně učinilo.
Žal. úřad nař. rozhodnutím sice trestní nález I. stolice potvrdil, avšak ze znění jeho rozhodnutí v celku je patrno, že skutkovou podstatu trestného činu nespatřoval již v tom, v čem ji shledala stolice I., t. j. v nabízení a prodeji za nákupní ceny, nýbrž v něčem jiném, t. j. v tom, že st-l, kalkuluje prodejní cenu, stanovil takové rozpětí mezi cenami nákupními a prodejními, které vylučuje, aby stačilo ke krytí normálních obchodních výdajů, ztrát způsobených zkázou zboží a k docílení zisku, jež obchodníku musí poskytovati možnost obživy. Žal. úřad k tomu pak dodal, že skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného jest prokázána jeho vlastním doznáním.
Proti tomuto zjištění namítá stížnost především, že je proti spisům, tvrdí-ii žal. úřad, že se st-l k tomu doznal. Po této stránce jest st-li dáti za pravdu. Podle stavu spisů st-l doznal jen, že prodával řečené zboží za ceny lacinější nežli prodávali obchodníci jiní, a předložil kalkulaci prodejních cen. Malé rozpětí mezi cenami nákupními a cenami prodejními vysvětloval pak tím, že provozuje obchod pouze ve velkém, že nakupuje zboží levněji nežli druzí obchodníci, poněvadž kupuje jen za hotové, že neprodává zásadně na úvěr, nedodává zboží zákazníkům do domu, nýbrž franco obchod, nemá detailní obchod, nýbrž jen skladiště za levný nájem, konečně, že nemá cestujících, a že odpadá u něho veškerá kancelářská manipulace, že není zatížen režií s dodávkou, frankaturou upomínek, soudních vymáhání a podobných velkých režijních položek. Obsah jeho údajů obsažených v odvolání byl pak policejním ředitelstvím v Brně označen za pravdivý.
Jestliže žal. úřad za tohoto stavu věci odvolání st-lovo zamítl s odůvodněním, že skutková podstata přestupku jemu za vinu kladeného jest prokázána jeho vlastním doznáním — o jiné průkazy žal. úřad své rozhodnutí neopřel—, odporuje výrok ten stavu spisů a bylo jej proto podle § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 12249. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 159-162.