Č. 12596.Řízení před nss. — Policejní věci: V pouhém opakování vývodů obsažených v odvolání a v nař. rozhodnutí vyvrácených nelze spatřovati řádně formulovaný stižný bod podle § 18 zákona o ss. — II. V trestním řízení platném v zemi české a Moravskoslezské nemá strana nároku na to, aby úřad rozhodující o odvolání z trestního nálezu přihlížel k promlčení policejního přestupku bez námitky strany (z úřední povinnosti). (Nález z 27. října 1936 č. 15782/36.) Prejudikatura: ad I. Boh. F 6392/32, ad II. Boh. A 10308/33. Věc: Václav K. v Ruzyni proti rozh. zem. úřadu v Praze z 3. února 1934 o přestupku zákona č. 88/1920 Sb. Výrok: Stížnost se z části odmítá pro nepřípustnost z části zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Min. veř. prací potvrdilo výnosem z 3. prosince 1931 přehledný regulační a zastavovací plán stát. regulační komise pro území obce Ruzyně, podle něhož byly mimo jiné také pozemky čk. 151, 153, 154, 155, 158, 161, 162 a 163 v této obci prohlášeny za nezastavitelné. Výnos ten byl doručen obci Ruzyňské 10. prosince 1931. Okr. úřad pro Prahu-venkov, zjistiv místním šetřením vykonaným 9. října 1933 za účasti st-lovy, že stavební úřad obce Ruzyně vydal v roce 1932 více než 40 stavebních povolení na uvedených pozemcích, výměrem z 16. října 1933 uznal st-le jako starostu obce Ruzyně vinným přestupkem § 15 zákona č. 88/1920 Sb., jehož se dopustil tím, že tato stavební povolení nechal uvésti ve skutek, a použiv § 24 tohoto zákona odsoudil ho k pokutě 2000 Kč, v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu jednoměsíčního vězení, ke ztrátě starostenského úřadu a volitelnosti pro nejbližší volební období. Nař. rozhodnutím zem. úřad v Praze toto rozhodnutí potvrdil a zaujal v něm ke všem námitkám, jež st-1 v odvolání uplatnil, stanovisko, dovodiv obšírně, proč jednotlivé námitky skutkově ani právně nepokládá za důvodné. Stížnost podaná k nss omezuje se však především toliko na doslovné opakování vývodů odvolání, jež žal. úřadem v nař. rozhodnutí byly již podrobně vyvráceny. V pouhém opakování vývodů obsažených v odvolání a v nař. rozhodnutí vyvrácených není však možno shledati náležitě a jednotlivě formulovaný stižný bod, jak toho vyžaduje striktní předpis § 18 zákona o ss (srov. nálezy Boh. F 6392/32, ze dne 22. listopadu 1935 č. 19684/35, ze dne 20. ledna 1936 č. 19166/35 a j.). Nss není totiž dána možnost revise právních názorů v nař. rozhodnutí projevených, ježto není mu zřejmo, v čem stížnost shledává nezákonnost nař. rozhodnutí, ani nelze zjistiti hranice, v nichž st-1 jeho kontroly nss se dožaduje. Nezbylo proto nežli stížnost v oné její části, v níž reprodukuje jedině odvolání, podané k žal. úřadu, ale neobsahuje žádného stižného bodu ve smyslu § 18 zákona o ss, odmítnouti pro nepřípustnost. V další své části obsahuje stížnost námitku, kterou vytýká nař. rozhodnutí vadnost řízení z té příčiny, že se žal. úřad nezabýval vůbec otázkou, zda trestnost deliktu, kladeného st-li za vinu, nepominula promlčením, ač prý je st-1 jak v první, tak i v druhé instanci uplatnil. Námitka tato je bezdůvodná, ježto tvrzení, o něž jest opřena, odporuje spisům, ze kterých je zřejmo, že st-1 vůbec nikdy námitkou promlčení se nehájil. Pokud pak z vývodů stížnosti, provádějících řečenou námitku, dalo by se snad také souditi, že stížnost se domnívá, že žal. úřad jako II. instance měl k promlčení hleděti z povinnosti úřední, byla by stížnost na omylu, neboť v trestním řízení policejním nemá strana nároku na to, aby úřad rozhodující o odvolání z trestního nálezu přihlížel k promlčení policejního přestupku bez námitky strany z povinnosti úřední, není-li o tom výslovné normy, jako v býv. uher. policejním trestním řádě č. 65000/1909 (§ 204 č. 3), jak nss vyslovil již v nálezu Boh. A 10308/ 33. Nss nemohl proto shledati ani stížností vytýkanou nezákonnost v tom, že žal. úřad jako stolice odvolací, u něhož námitka promlčení, vznesená teprve nyní ve stížnosti nově a proto podle §§ 5 a 6 zákona o ss nepřípustně, čerpaná z ustanovení § 4 min. nař. ze dne 3. dubna 1855 č. 61 ř. z. uplatněna nebyla, nepřihlížel k promlčení a uznal st-le vinným přestupkem § 15 zákona č. 88/1920 Sb. — —