Č. 12407.

Živnostenské právo: * Uděluje živnostenský list nebo koncesi, může živnostenský úřad od každé veřejné obchodní společnosti podle § 3 odst. 3 živn. řádu žádati průkaz o provedení zápisu do obchodního rejstříku podle čl. 86 obch. zákona.
(Nález z 19. května 1936 č. 13583/35).
Věc: Václav K. v Praze a Josef H. v Poříčí u Čes. Budějovic proti rozh. min. obchodu v Praze ze 4. července 1934 o podmínečném udělení koncese.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 30. března 1932 sdělili st-lé zem. úřadu v Praze, že smlouvou ze 4. dubna 1932, jejíž opis předložili, se dohodli na tom, že budou pod společenskou firmou »Václav K. a Josef H., umělý kámen, fasádní a sádrové omítky« provózovati živnost stavitelskou se stanovištěm v Praze, a poznamenali, že veřejný společník Václav K. je koncesovaným stavitelem.
Výměrem z 8. srpna 1932 udělil zem. úřad zmíněné veřejné obchodní společnosti koncesi k provozování živnosti stavitelské s tím, že do tří měsíců po doručení koncesního dekretu bude pod následky § 3 živn. řádu podán průkaz o tom, že firma byla zapsána do obchodního rejstříku.
Proti tomuto dodatku podali st-lé odvolání, dovozujíce, že průkaz o protokolaci jsou povinny předložití toliko firmy k protokolaci povinné; takovou však že není za všech okolností veřejná obchodní společnost, která, neplatí-li daň výdělkovou v určité výši, vůbec do obchodního rejstříku zapsána býti nemůže. Přes to však že jsou právnickými osobami, jež podle § 3 odst. 1 živn. řádu mají nárok na to, aby jim bylo uděleno oprávnění k provozování živnosti.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obchodu odvolání, protože v žádosti z 30. března 1932 bylo výslovně uvedeno, že žadatelé budou pod společenskou firmou provozovati živnost stavitelskou, a že veřejný společník firmy je koncesovaným stavitelem; dále předložili společníci magistrátu hl. města Prahy podací rubriku k žádosti o protokolaci své společenské firmy. Z toho je jasno, že zem. úřad při rozhodování o této žádosti byl povinen vycházeti z toho, že se žádá o udělení stavitelské koncese pro veřejnou obchodní společnost. Názor, že § 3 živn. řádu se může vztahovati jen na ty případy, kde se jedná o firmy k protokolaci povinné, a že veřejné obchodní společnosti nejsou společnostmi, jež by byly bezpodmínečně k protokolaci povinny, jest úplně nesprávný a v rozporu se zákonem. Paragraf 3 živn. řádu nerozlišuje ve směru st-li hájeném. Stanovisko, že veřejné obchodní společnosti nejsou společnostmi bezpodmínečně k protokolaci povinnými, odporuje ustanovení čl. 86 obch. zákona, který ukládá všem veřejným obchodním společnostem bez rozdílu povinnost k zápisu do obchodního rejstříku. Nedosahuje-li u těch kterých společností zdanění výše stanovené v § 7 úvoz. zákona k obchodnímu zákonu ve znění zákona č. 260/1921 Sb., nejsou tyto útvary vůbec obchodními společnostmi a nemohou tudíž míti ani společenskou firmu.
O stížnosti uvážil nss toto: —
Stížnost uvádí, že min. obchodu, zastávajíc názor, že veřejné obchodní společnosti jsou bezpodmínečně protokolaci povinny, přehlíží, že k zápisu do obchodního rejstříku hodí se pouze ty veřejné obchodní společnosti, jichž obchodní činnost dosahuje takového stupně, že jsou zdaňovány daní výdělkovou určité výše dosahující. K tomu jest podotkr.outi, že žal. úřad tuto okolnost nikterak nepřehlédl, nýbrž výslovně k ní zaujal stanovisko vysloviv, že v případě, nedosahuje-li zdanění u těch kterých společností výše stanovené v § 7 úvoz. zákona k obchodnímu zákonu ve znění zákona č. 260/1921 Sb., nejsou tyto útvary vůbec obchodními společnostmi a nemohou tudíž míti ani společenskou firmu. Proti právníiliu názoru zde projevenému neformuluje stížnost expressis verbis vlastně žádnou námitku, nýbrž uvádí jednak toliko, že v tomto případě se nejedná o veřejnou obchodní společnost podle obchodního zákona, nýbrž o společnost, na niž se předpis odst. 3 § 3 živn. řádu vůbec nevztahuje, jednak pak, že veřejné obchodní společnosti, i když v rejstříku firem zapsány nejsou, jsou právnickými osobami, které mohou nabývati práv a mohou býti subjektem právních závazků; pouze takové společnosti, k jichž existenci je bezpodmínečně nutným zápis do rejstříku firem, má cit. § 3 odst. 3 na mysli.
Poslednější námitku neuznal nss důvodnou, neboť vzhledem k ustanovení čl. 86 obch. zák. je každá veřejná obchodní společnost k protokolaci povinna. Užívá-li § 3 odst. 3 živn. řádu obratu »společnosti k protokolování firmy povinné«, vycházel tím zcela zřejmě z pojmu, jaký byl vytvořen zákonodárstvím, tedy zejména cit. čl. 86 obch. zákona, a nelze z něho vyčisti nějakou výjimku pro veřejnou obchodní společnost, jakou se snaží stížnost vyvoditi. Zda pak veřejná obchodní společnost právně vzniká již uzavřením příslušné smlouvy společenské a nikoliv teprve protokolováním, je v této relaci zcela irelevantní.
Vývody v první námitce shora uvedené obsažené jeví se nepřípustnými, neboť v tomto směru se st-lé v odvolání nehájili a netvrdili, že § 3 odst. 3 živin. řádu nelze na tento případ užiti, ježto jde o společnost podle občanského zákona (§§ 5 a 6 zákona o ss).

Citace:

Č. 12407. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 535-536.