Č. 12396.

Živnostenské právo: I. Předpokladem udělení knihkupecké koncese je potřeba obyvatelstva; není třeba, aby šlo o potřebu zvláště nutnou. — II. Je ponecháno úřadu, aby uvážil, jaké vzdělání dostačuje v konkrétním případě k provozování knihkupecké živnosti.
(Nález z 8. května 1936 č. 12877/36.)
Věc: Josef B. v Praze proti rozh. min. obchodu ze 4. listopadu 1933 o koncesi knihkupecké.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jednak pro nezákonnost, jednak pro vadnost řízení. Důvody: Zem. úřad v Praze výnosem z 31. října 1932 nevyhověl žádosti Josefa B. za udělení koncese knihkupecké v Praze XVIII. na Vořechovce 250, a to jednak vzhledem k místním poměrům, k nimž nutno míti zřetel dle § 23 odst. 5 živn. řádu, ježto místní potřeba je dostatečně kryta živnostmi knihkupeckými v okolí navrhovaného stanoviště provozovanými, jednak proto, že žadatel nepodal úplného průkazu způsobilosti ve smyslu min. nařízení č. 196/1907 ř. z.
Odvolání, které žadatel — dnešní st-l — proti tomuto rozhodnutí podal, zamitlo min. obchodu nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnuti I. stolice, k nimž dodalo, že podle konaného šetření je živnost knihkupecká v blízkém Břevnově, a kromě toho nutno vžiti též v úvahu, že celý obvod Velké Prahy je již knihkupeckými koncesemi tak přeplněn, že nelze zde mluviti o nutné místní potřebě. Kromě toho nevykázal se žadatel všeobecným vzděláním k provozování žádané živnosti postačitelným, ježto na průkaz tohoto vzdělání předložil pouze vysvědčení o absolvování obecné školy, jakož i vysvědčení o absolvování všeobecné živnostenské pokračovací školy pro truhláře ve Vídni, čímž si nemohl získati vzdělání potřebného k provozování živnosti knihkupecké.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Žádost st-le za udělení knihkupecké koncese byla zamítnuta jednak se zřetelem na místní poměry, k nimž podle § 23 odst. 5 živn. řádu je při udělování koncese knihkupecké bráti zřetel, jednak proto, že st-l nevykázal se všeobecným vzděláním ku provozování žádané živnosti postačitelným.
Pokud jde o důvod prvý, uznala první stolice, že zřetel k místním poměrům vyžaduje zamítnutí žádosti proto, že místní potřeba je dostatečně kryta knihkupeckými živnostmi v okolí navrhovaného stanoviště provozovanými. Žal. úřad odepřel sice udělení koncese z téhož důvodu, avšak k vývodům rekursu k němu dodal, že vzhledem ke knihkupectví v blízkém Břevnově a vzhledem k okolnosti, že celý obvod Velké Prahy je již knihkupeckými podniky přeplněn, nelze zde mluviti o nůtné místní potřebě. Má tedy žal. úřad za to, že by udělení koncese knihkupecké jen tehdy bylo lze srovnati s předpisem § 23 odst 5 živn. řádu, podle něhož při udílení koncese k této živnosti bráti je též zřetel k místním poměrům, kdyby udělení koncese té vyžadovala nutná potřeba, čímž do jisté míry modifikoval rozhodnutí stolice první. Taková, co do své intensity zvlášť kvalifikovaná potřeba není však předpokladem pro udělení koncese, neboť zřetel k místním poměrům předepsaný v § 23 odst. 5 vyžaduje pouze toho, aby nebyly povolovány knihkupecké živnosti, pro které vůbec není potřeby obyvatelstva, a připouští tedy udělení koncese, je-li tu potřeba obyvatelstva, třeba potřebu onu nebylo lze kvalifikovati jako potřebu zvlášť nutnou. Opačný náhled žal. úřadu odporuje zákonu, a proto nezákonný jest i důvod nař. rozhodnutí, pokud odpírá udělení žádané koncese se zřetelem na místní poměry.
Důvod ten trpí však i podstatnou vadou řízení, jež zaviněna byla svrchu uvedeným nesprávným právním názorem žal. úřadu. St-l tvrdil totiž v řízení správním, že ve Střešovicích je pětitřídní obecná škola a v nejbližší době bude se stavětí škola další, a že tudíž je zapotřebí zřízení žádaného knihkupectví, aby děti nemusily pro školní potřeby choditi daleko. Žal. úřad domnívaje se, že jen nutná potřeba mohla by odůvodniti udělení koncese, na tuto v rekursu uplatněnou okolnost nereagoval, nýbrž poukázal na knihkupectví v blízkém Břevnově a konstatoval dále zcela povšechně, že celý obvod Velké Prahy je již knihkupeckými koncesemi přeplněn, takže nelze zde mluviti o nutné místní potřebě. Podle toho však, co svrchu bylo uvedeno, bylo povinností úřadu, aby zkoumal, zda vůbec je zde potřeba pro udělení žádané koncese a nikoliv jen potřeba nutná, a aby v té příčině vypořádal se s rekursními námitkami, že v celých Střešovicích ani v sousedních Starých Dejvicích, zejména pak na Vořechovce a široko daleko v okolí Vořechovky čítajícím více než 20 tisíc obyvatel není knihkupeckého závodu. To žalovaný úřad neučinil a jde tedy o vadu podstatnou. Ježto pak tato vada byla způsobena nesprávným právním názorem žalovaného úřadu, je prvý důvod, o který naříkané rozhodnutí se opírá, nezákonný.
Pokud jde o druhý důvod, týkající se nedostatečného všeobecného vzdělání st-le k provozování knihkupecké živnosti, sluší vytknouti, že min. nař. z 6. srpna 1907 č. 196 ř. z., vydané na základě § 23 odst. 1 živn. řádu, ustanovuje v příčině průkazu zvláštní způsobilosti k nastoupení koncesované živnosti knihkupecké, že uchazeči o koncesi musí prokázati všeobecné vzdělání dostačující k provozování této živnosti.
Jakým způsobem tento průkaz má býti podán a jaké všeobecné vzdělání pokládati jest za dostačující, citované nařízení blíže neurčuje. Ponechává tedy živnostenskému úřadu, aby sám od případu k případu uvážil, jaké vzdělání dostačuje k provozování řečené živnosti ve stanovišti, pro které dotyčný žadatel koncese se dožaduje. Nss může úsudek živnostenského úřadu v tom směru přezkoumati pouze po té stránce, zda úsudek ten nevykazuje nějaké logické rozpory a netrpí-li vadami uvedenými v § 6 odst. 2 zákona o ss. V daném případě shledal živnostenský úřad, že absolvování obecné školy a živnostenské pokračovací školy pro truhláře nedostačuje k tomu, aby opatřilo žadateli všeobecné vzdělání dostatečné k provozování živnosti knihkupecké. Žal. úřad však nevzal zřetele k tomu, že st-f na průkaz své způsobilosti k provozování živnosti knihkupecké nedovolával se pouze potvrzení svědčících o tom, že absolvoval obecnou školu a živnostenskou pokračovací školu pro truhláře, nýbrž předložil též potvrzení o tom, že byl činným pro nakladatelství firmy Otto jako kolportér sešitových děl a časopisů. Proč žal1, úřad k tomuto potvrzení zřetele nevzal, zejména zda učinil tak z důvodů právních, či z důvodů skutkových, není z nař. rozhodnutí patrno. Poněvadž tento nedostatek odůvodnění ztěžuje straně obranu a nss přezkoumání nař. rozhodnutí, a je tudíž vadou podstatnou, nemůže nař. rozhodnutí ani o druhý důvod, týkající se způsobilosti st-le k provozování živnosti knihkupecké, býti opřeno.

Citace:

Č. 12396. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 509-511.