Č. 12707.

Rybářství: * Okolnost, že žadatel (mlynář žádající o vydání rybářského lístku) lovil ryby v části povodí, pro něž celé byly dosud vydávány rybářské lístky protistraně (obci), nestačí odůvodniti — vzhledem k ustanovení § 10 zákona č. 22/1885 z. z. čes. ve znění zákona č. 30/1891 z. z. čes. a vyhlášky místodržitelství č. 34/1913 z. z. čes. — držbu práva rybolovu se strany žadatele, dělo-li se lovení ryb jím bez rybářského lístku.
(Nález z 30. prosince 1936 č. 12338/36.)
Prejudikatura: Boh. A 11441/34.
Věc: Ladislav N. v Městské Habrové (ad v. Dr. Karel Langer z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 12. května 1933 o právu rybolovu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad v Rychnově n. Kn. výměrem z 29. září 1932 nevyhověl st-lově žádosti za vydání rybářského lístku v mlýnském náhoně č. k. 2080 a č. k. 2082 v kat. obci Rychnově n. Kn.
Žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání podanému st-lem proti uvedenému výměru a napadený výměr potvrdil z těchto důvodů: Pro právo výkonu rybolovu je lhostejnou otázka, komu přísluší vlastnictví parcely, rozhodno je pouze, kdo nepopřené právo rybolovu vykonával. Třeba náhon sám byl ve vlastnictví st-le jako majitele tohoto vodního díla, neplyne ještě z toho, že jde o vodu soukromou, nýbrž voda náhonem protékající zůstává i nadále součástí veřejného toku (potoka Javornického a řeky Kněžny), z kterého přitéká a do kterého se i vrací. I kdyby však tato voda byla soukromou vodou st-lovou (což by musilo býti prokázáno), neměl by st-l proto práva přivlastňovati si ryby v náhoně zadržené, poněvadž právo rybářské je zcela samostatným, od práva vodního odlišným a na tomto nezávislým právem soukromým, které opravňuje k výhradně okupaci ryb ve vodě, na kterou se právo to místně vztahuje. Podle § 10 zákona z 9. října 1883 č. 22 z. z. ai 1885 (ve znění zákona ze 7. května 1891 č. 30 z. z. a místodrž. vyhlášky z 23. června 1913 č. 34 z. z.) nikdo nesmí ryby loviti, kdož není opatřen »lístkem rybářským«, dosvědčujícím, že jest oprávněn loviti ve vodě, jíž se týče. Provádění rybolovu bez lístku rybářského je proto pokládati za nesprávné (neprováděné způsobem řádným), a rybolov bez rybářského lístku (tedy bez oprávnění k výkonu) nemůže nikdy tvořiti platný titul k vydržení. Neprokázal tedy st-l existenci práva rybolovu, ani nepopřenou držbu nesporného výkonu rybářství, naproti tomu obec rychnovská opírá se o pronájem rybolovu po léta po sobě jdoucí a o pravidelný příjem rybářských lístků pro všechny vody jejího katastru, jichž součástí jest i voda ve st-lově náhoně, takže okr. úřad zcela správně st-lově žádosti nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost na nss.
Na sporu jest otázka, je-li nárok st-lův na vydání rybářského lístku pro mlýnské náhony č. kat. 2080 a 2082 po zákonu odůvodněn čili nic. V této otázce rozhodujícími jsou ustanovení § 10 zem. zákona o některých opatřeních k povznesení rybářství ve vodách vnitrozemských z 9. října 1883 č. 22 z. z. ai 1885 ve znění zákona ze 7. května 1891 č. 30 z. z. a čl. IX. místodrž. vyhlášky z 23. června 1913 č. 34 z. z. Podle § 10 odst. 1 cit. zákona nesmí nikdo loviti ryby, aniž by byl opatřen rybářským lístkem dosvědčujícím, že jest oprávněn loviti ryby ve vodě, jíž se týče. Podle ustanovení odst. 2 jen k lovení ryb v rybnících nebo jinakých rybních nádržích nepotřebuje vlastník dotyčného rybníku rybářského lístku. V čl. IX. cit. vyhlášky stanoví se k § 10 zákona, že v tom případě, činí-li různé strany odporující sobě nároky v příčině té, aby jim byl vydán úřadem rybářský lístek pro určitou vodu . . ., mají se úřady spravovati zásadami, jak (pro účel tohoto sporu zkráceně) se dále uvádějí: Lístek rybářský lze vydati jen tehdy, je-li tu oprávnění, jež osvědčiti má dotčený lístek . . . Dokud někdo nepopíraně nějaké oprávnění rybářské vykonává, nemůže dle platných zásad obecných býti vyzván, aby prokázal své oprávnění. Dle toho náleží na úřad politický, aby v případech pochybných skutečnou povahu věci zjistil, to však jen za tím účelem, aby přesvědčení sobě zjednal, kdo rybářství, o které jde, způsobem nepopíraným vykonává; pročež záležeti bude na úřadu politickém, aby nehledě k námitce proti vydání lístku rybářského pronesené lístek ten vydal . . . právě tomu, kdo rybářství, o něž jde, nepopíraným způsobem vykonává. Bylo-li však provedeným šetřením u věci zjištěno, že vykonávání dotčeného rybářství je pochybným nebo popíraným, má politický úřad postupovati podle ustanovení posledních dvou odstavců čl. IX. (hleděti docíliti prozatímní dohody, zdaří-li se dohoda, vydati lístky podle této dohody s výslovným poukazem v nich, že jde o prozatímní dohodu, a nezdaří-li se, nevydati rybářské lístky, ale odkázati strany na příslušný soud. Podle těchto ustanovení uvážil o stížnosti nss:
V konkrétním případě není sporu o tom, že nejde o rybník nebo rybní nádržku ve smyslu § 10 cit. zákona, kde by rybářského lístku třeba nebylo. St-l také o vydání rybářského lístku požádal. Také není popíráno, že dán je předpoklad pro použití zásad postupu podle ustanovení čl. IX. cit. vyhlášky, protože různé strany (st-l a město Rychnov n. Kn.) činí odporující sobě nároky v otázce vydání rybářského lístku. Je dále mimo spor, že rybářské lístky byly dosud vydávány nájemcům rybolovu města pro všechny vody katastru obce a že ani st-li, ani jeho předchůdcům, jak sám písemně prohlásil, rybářské lístky pro mlýnské náhony dosud vydány nebyly.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad nejprve námitku st-le, že má nárok na vydání rybářského lístku pro mlýnské náhony č. k. 2080 a 2082, odůvodněnou tím, že mu přísluší v náhonech těch právo rybolovu, protože je knihovním vlastníkem řečených parcel a protože důsledkem tohoto vlastnictví pozemku jde o vodu soukromou. Žal. úřad vyslovil, že »pro právo výkonu rybolovu je lhostejnou otázka, komu přísluší vlastnictví parcely, a že je rozhodno pouze, kdo nepopřené právo rybolovu vykonával.« Pokud st-l argumentoval, že otázka vlastnictví parcel (mlýnských náhonů) je relevantní, protože jde důsledkem vlastnictví parcel o vodu soukromou, vyslovil žal. úřad, že »z vlastnictví náhonu ještě neplyne, že jde o vodu soukromou, nýbrž, že voda náhonem protékající zůstává i nadále součástí veřejného toku (potoka Javornického a řeky Kněžny), z kterého (t. j. veřejného toku) přitéká a do kterého se i vrací. I kdyby však tato voda byla soukromou vodou st-li náležející, což by musilo býti, jak žal. úřad podotkl, prokázáno, neměl by st-l proto právo přivlastňovati si ryby v náhoně zadržené, poněvadž právo rybářské je zcela samostatným, od práva vodního odlišným a na tomto nezávislým právem soukromým, které opravňuje k výhradně okupaci ryb ve vodě, na kterou se právo to místně vztahuje.« Podle toho je tedy žal. úřad toho právního názoru, že pro otázku, kterou má judikátně řešiti, to jest otázku, komu má býti vydán rybářský lístek, je pouze rozhodné, kdo nepopřené právo rybolovu vykonává, z čehož vyvodil žal. úřad dále důsledně, že je lhostejno, a tedy politickým úřadem zjišťováno býti nemusí, kdo je vlastníkem parcel tvořících koryto mlýnských náhonů, a že rovněž jest irelevantním, zda jde o vodu soukromou či veřejnou a kdo je subjektem vodního práva v těchto náhonech. Proti tomuto názoru žal. úřadu namítá se ve stížnosti na tento soud vznesené, že uvedené stanovisko nař. rozhodnutí je neudržitelné.
Především namítá st-l, že rozhoduje ve sporu otázka, komu přísluší vlastnictví parcely a jaká je povaha vody ve mlýnských náhonech. Tím brojí stížnost především proti právnímu názoru žal. úřadu, že tyto okolnosti jsou nerozhodné a že pro právo výkonu rybolovu je rozhodno pouze, kdo nepopřené právo rybolovu vykonával. K posouzení této námitky dlužno poukázati předem na shora cit. ustanovení § 10 zákona. Zákon rozeznává rybníky a jinaké rybné nádržky, kde pro lovení ryb rybářského lístku třeba není, a ostatní vody, kde k lovení ryb je rybářského lístku potřebí. V čl. IX. shora cit. vyhlášky se stanoví, že rybářský lístek lze vydati jen tehdy, je-li tu oprávnění, jež osvědčiti má dotčený lístek, a není-li toto oprávnění prokázáno, ukládá se úřadu, aby povahu věci zjistil, to však jen za účelem tím, aby přesvědčení sobě zjednal, kdo rybářství, o které jde, nepopíraným způsobem vykonává. Podle tohoto ustanovení nemá tedy úřad povinnosti, aby má-li rozhodnouti o vydání rybářského lístku, zkoumal a zjišťoval, kdo je vlastníkem parcely tvořící vodní koryto, kdo má k vodě jako majitel vodního díla v daném případě (mlýna) právo vodní, odlišné od soukromého práva rybolovu, nebo aby zjišťoval, jde-li o vodu veřejnou nebo soukromou, neboť nejde-li o rybníky (rybné nádržky), je povaha ostatních vod irelevantní. Je tedy uvedená námitka bezdůvodnou. Vzhledem k tomu bezdůvodnými jsou pak i námitky stížnosti, vytýkající vady řízení, že úřad nevyšetřil okolnosti, které dle toho, co bylo řečeno, jsou pro rozhodnutí vůbec irelevantní.
St-l opíral dále svůj nárok na vydání rybářského lístku tím, že oprávnění k rybolovu nabyl vydržením. Žal. úřad tuto námitku zamítl výrokem, že st-l existenci práva rybolovu neprokázal, a odůvodnil výrok ten doslovem § 10 zákona, jak byl shora citován, z něhož dovodil, že provádění rybolovu bez lístku rybářského je proto pokládati za nesprávné (neprováděné způsobem řádným) a rybolov bez rybářského lístku (tedy bez oprávnění k výkonu) nemůže nikdy tvořiti platný titul k vydržení. Ve stížnosti brojí se proti tomu námitkami procesními i věcnými. K posouzení těchto námitek je především uvésti toto: Z povahy práva rybolovu jako práva soukromého, z cit. ustanovení § 10 zákona a čl. IX. vyhlášky se podává, že v tom případě, neprokazuje-li žadatel své oprávnění k rybolovu lístkem rybářským (ve smyslu § 10 zákona toto oprávnění mu dosvědčujícím), má politický úřad vzíti za prokázáno, že je tu příslušné oprávnění, je-li průkaz o něm podán způsobem likvidním. Jde-li tedy o otázku vydržení práva rybolovu a činí-li různé strany odporující si nároky, může úřad vzíti u žadatele za prokázáno, že nabyl práva rybolovu vydržením, prokáže-li to žadatel likvidně, tedy v tomto případě pravoplatným soudním rozsudkem (smírem). St-l netvrdí a netvrdil, že takto likvidním způsobem vydržení práva rybolovu v náhonech prokázal. Proto není žádným porušením st-lova práva, když úřad, ať již z důvodů jakýchkoli námitku tu zamítl. Následkem toho odpadá potřeba zabývati se námitkami vadného řízení, které st-l po této stránce proti nař. rozhodnutí vznáší.
Dále namítá st-l, že přísluší mu nárok na vydání rybářského lístku, protože mlýnské náhony jsou umělým vodním shromaždištěm nebo korytem ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 č. 1 zákona z 25. dubna 1885 č. 58 ř. z., v nichž právo rybolovu přiznal tímto ustanovením zákon držitelům těchto zařízení. Vedle této věcné námitky vytýká st-l, že úřad nevyšetřil, že jde o koryto ve smyslu cit. ustanovení, ačkoli k vyšetření byl povinen ex offo. K této námitce jest uvésti, že ustanovení zákona č. 58/1885 ř. z. v Čechách nenabyla účinnosti, protože v Čechách nebyl dosud vydán zákon, kterým by byl zákon č. 58/1885 ř. z. uveden v život (srovn. § 9 zákona). Stejného mínění je ns v Brně (srovn. rozhodnutí z 14. února 1931 Rv I. 347/30, Váž. 10530/31, Pantůček »Soukromé právo k vodám«, Právník roč. 1915 str. 589). Opírá-li se tedy námitka stížnosti o zákon, který v Čechách účinnosti nenabyl, nemůže st-l tvrditi, že by mohl býti ve svých právech podle tohoto zákona, kterých tedy nenabyl a nabýti nemohl, vůbec poškozen, takže vznesené námitky jsou bezdůvodné. Následkem toho odpadá potřeba zabývati se námitkami vadnosti řízení, které stížnost v tom směru vznáší. Totéž platí i o námitkách opírajících se o § 5 odst. 2 zákona č. 58/1885 ř. z. Žal. úřad ovšem ke konci svého rozhodnutí sám uvedl, že poukazuje st-le, pokud se posledního odstavce jeho odvolání týče, na ustanovení § 5 zákona č. 58/1885 ř. z. V tomto odvolání zdůraznil st-l jen nebezpečí, že cizí rybáři mohli by jeho mlýnské náhony poškoditi a připojil určité obražení jako živnostník (mlynář) a majitel mlýna. Odpověď žal. úřadu k tomu není rozhodnutím ve smyslu § 2 zákona o ss, nýbrž pouhým poukazem, upozorněním, jehož věcnou správnost či nesprávnost nenáleží posouditi nss v rámci předpisů zákona o ss.
Další námitky st-lovy týkají se výroku nař. rozhodnutí, že st-l neprokázal ani nepopřel držbu nesporného výkonu rybářství, naproti tomu obec rychnovská opírá se o pronájem rybolovu po léta po sobě jdoucí a o pravidelný příjem rybářských lístků pro všechny vody jejího katastru, jichž součástí jest i voda v náhoně st-lově, takže okr. úřad správně žádosti st-lově nevyhověl. Proti tomu má stížnost tyto námitky:
1. Dřívější řízení o vydání rybářských lístků pro nájemce rybolovu města Rychnova n. Kn. je vadným a zmatečným a vydané lístky na podkladě tohoto zmatečného řízení nemohou tvořiti zákonný podklad k řešení st-lova případu.
2. Neprávem se proto odvolává nař. výměr na to, že obec rychnovská se opírá o pronájem rybolovu po léta po sobě jdoucí a o pravidelný příjem rybářských lístků pro všechny vody jejího katastru.
3. Úřad byl povinen městu Rychnovu odebrati rybářský lístek nebo jej upraviti tak, aby nezněl i na mlýnské náhony.
4. Město Rychnov n. Kn., protože obdrželo rybářský lístek neprávem, mělo bytí odkázáno na pořad práva, a protože se tak nestalo, byl zákon porušen.
5. Úřad neuvážil a nezjistil fakt, že obec rychnovská ani nájemci jejího rybolovu nikdy rybolov ve mlýnských náhonech nevykonávali. Výkon práva rybolovu a nikoli pouhé držení rybářského lístku vydaného bez řádného šetření jest pro řešení otázky rozhodným. Právo st-lovo k rybolovu není sporným a popíraným, obec nebyla si vědoma toho, že rybářský lístek se týká také mlýnských náhonů.
6. Je zjevně protizákonné a zmatečné, když správní úřad I. stolice si sám zkonstruoval domnělé právo rybolovu města Rychnova pouze z rybářského lístku, který vydal obci v nesprávném všeobecném znění, aniž podle platných předpisů v něm vyjmenoval vodní parcely, pro které platí. O těchto námitkách uvážil nss:
Výtka zmatečnosti ad 1 uvedená není důvodná. Předmětem kognice nss je rozhodnutí naříkané, nikoli rozhodnutí jiné, tedy předmětem je rozhodnutí, jímž bylo odepřeno vydání rybářských lístků st-li, nikoli rozhodnutí, jímž v předchozím řízení byly vydány lístky pro nájemce rybolovu města Rychnova n. Kn. Tím padá také námitka, ve které se dovozuje i zmatečnost řízení ukončeného nař. rozhodnutím z toho důvodu, že ono dřívější řízení bylo zmatečným a že tedy vydané lístky na podkladě tohoto zmatečného řízení nemohou tvořiti zákonný podklad k řešení st-lova případu.
Námitky ad 3 a 6 nejsou přípustné, protože nebyly předneseny ve správním řízení (§§ 5 a 6 zákona o ss).
O dalších shora uvedených námitkách uvážil nss, že podle čl. IX. cit. vyhlášky má úřad zjistiti, kdo nepopíraným způsobem vykonává rybářství. Právní otázkou je tedy pojem nepopíraného způsobu výkonu rybářství, otázkou skutkovou však jest otázka, kdo nepopíraným způsobem rybářství vykonává, kterou možno posouditi jen v mezích § 6 zákona o ss.
S hlediska toho z hořejších námitek je právní otázkou odpověď na námitku, že výkon práva rybolovu a nikoli pouhé držení rybářského lístku je pro řešení sporu rozhodným. Pokud st-l opírá se v této námitce o to, že vykonával právo rybolovu, je tato námitka bez základu, protože, jak shora bylo dovoženo, právo rybolovu st-l likvidně neprokázal. Pokud však tím st-l zdůrazňuje jen faktický výkon práva rybolovu, maje na mysli držbu práva rybolovu, příčí se tato námitka v základu svém výslovnému ustanovení § 10 zákona, podle něhož rybářský lístek dosvědčuje oprávnění k lovení ryb ve vodách, jichž se týče. Je tedy provedení § 10 zákona cit. vyhláškou, která mluví o nepopíraném výkonu rybářského práva, rozuměti jen tak, že výkon ten a tedy držba práva musí se díti na podkladě rybářského lístku, aby ji správní úřad mohl, má-li rozhodnouti ve sporu o vydání rybářských lístků, vůbec respektovati. Proto žal. úřad nepochybil, rozhodl-li, že pouhý výkon rybolovu bez rybářského lístku nestačí založiti držbu práva rybolovu, když jde o navzájem odporující si nároky stran. Soud také již vyslovil (vide nález Boh. A 11441/34), že námitka, že mlynář, resp. jeho předchůdci od nepaměti rybolov vykonávali ve sporném vodním úseku, pokud chce tím uplatni ti držbu práva, padá již tím, že majetníci mlýna doznané nikdy si rybářského lístku nevyžádali.
Další právní otázkou jest otázka ad 4 uvedená. Podle ustanovení čl. IX. je vydati rybářský lístek tomu, kdo podle zjištění úřadu nepopíraným způsobem rybářství vykonává. Zjistí-li se nepopíraný výkon rybářství u odpůrce žadatelova, je rybářský lístek žadateli odepříti. Tomu bylo tak v konkrétním případě. Nešlo však o případ podle posledních dvou odstavců čl. IX, který tehdy nastává, když úřad nezjistí u žádné strany, že vykonává rybářství způsobem nepopíraným, takže vykonávání rybářství je pochybným nebo popíraným. Jen v tom případě, nedocílí-li se dohody, má úřad odkázati strany na pořad práva. O tento případ však nešlo, a je tedy námitka ad 4 uvedená bezdůvodná.
Nss neshledal také, že by spisům odporoval nebo nelogickým byl úsudek úřadu, že se strany odpůrce žadatelova, t. j. obce Rychnova n. Kn., a nikoli se strany žadatele byl prokázán nepopíraný výkon rybářství. Úsudku tomu sloužilo úřadu za podklad skutkové zjištění, že obec rychnovská se opírá o pronájem rybolovu po léta po sobě jdoucí a o pravidelný příjem rybářských lístků pro všechny vody jejího katastru. Na pokladě tohoto skutkového zjištění byl řečený úsudek žal. úřadu logicky možný. Také býv. správní soud vídeňský dospěl v nálezu Budw. 7406 A/1910 k přesvědčení, že úsudek o nepopíraném vykonávání rybářství lze opříti (logicky nezávadně) o skutkové zjištění, že pro určitou vodu byly pravidelně vydávány rybářské lístky a že rybolov v ní strana po léta pronajímala. Nemohl proto soud shledati, že by úsudek úřadu, k němuž dospěl v otázce držby rybolovu, byl v některém směru podle § 6 zákona o ss vadný.

Citace:

č. 12707. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1251-1256.