Č. 12475.

Živnostenské právo: * Paragrafem 19 zákona č. 44/1933 Sb. nebylo zakázáno převésti existující již živnost bankovní a směnárenskou mezi živými na osobu jinou (§ 56 živn. řádu).
(Nález z 2. září 1936 č. 14296/36.) Věc: Václav S. v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 16. listopadu 1933 o zřízení peněžního podniku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem magistrátu hlav. města Prahy z 21. dubna 1933 nebyla vzata na vědomí opověď st-le ze 17. března 1933, že bude v Praze II., na Příkopě 20, provozovati živnost bankovního a bursovního komisionářství, a další provozování této živnosti bylo zakázáno. V důvodech se uvádí, že opověď nebyla vzata na vědomí na základě § 13 živn. řádu a § 19 zákona z 2. března 1933 č. 44 Sb., kterým bylo výslovně zakázáno do 31. prosince 1934 zříditi nový peněžní ústav nebo nový peněžní podnik nebo počíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské po dni vyhlášení tohoto zákona, t. j. po 7. březnu 1933.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti uvedenému výměru a potvrdiv jej z jeho důvodů, poznamenal k vývodům odvolání toto: Námitka, že jde o pouhé převzetí závodu Evžena L. uskutečněné před účinností zákona z 2. března 1933 č. 44 Sb., je nepřípadná, protože živnostenské oprávnění plynoucí z opovědí je povahy ryze osobní a nelze je ani v celku ani po částech převésti na jiného. Ostatně st-1 sám provozování podniku zmíněného samostatně opověděl, a to po 7. březnu 1933. Zákaz vyslovený citovaným zákonem vztahuje se i na živnost opovězenou st-lem, poněvadž jde o provozování obchodů bankovních a zmíněný zákon nerozeznává, zdali jde o obchody provozované na vlastní účet nebo na účet cizí.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zda předpis § 19 zákona č. 44/1933 Sb., podle něhož mimo jiné je zakázáno do 31. prosince 1934, (resp. podle vlád. nař. č. 261/1934 Sb. do 31. prosince 1936) zříditi nový peněžní podnik, pokud se týká počíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské, vztahuje se i na převod takového podniku, resp. takové živnosti v době vydání citovaného zákona již existující na osobu jinou, či týká-li se předpis ten jen případů, kde má povstati peněžní, bankovní nebo směnárenský závod zcela nový, jehož dosud tu nebylo. Řešeni této otázky závisí od toho, zda zákaz, »zříditi nový peněžní podnik«, resp. »počíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské« znamená zákaz nabytí dotčeného živnostenského oprávnění k provozování závodů takových vůbec, či jen zákaz nabytí oprávnění k otevření závodu nového.
Text zákona v tomto směru není úplně jasný. Slova »zřízení nového peněžního podniku« nasvědčují ovšem dosti zřetelně tomu, že zákon měl zde na mysli peněžní podnik ve smyslu objektivním, t. j. určitý hospodářský objekt zařízený na provozování peněžních obchodů, který se teprve zřizuje, neboť tam, kde takový objekt již existuje, nelze při pouhém převodu jeho na osobu jinou mluviti o zřízení nového peněžního podniku. Naproti tomu zákaz »započíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské« mohl by sice sám o sobě býti vykládán tak, že jím mělo býti vůbec zamezeno, aby nějaký nový subjekt s provozem této živnosti započal, než ani zde není vyloučeno, že »započíti« s provozem takové živnosti míněno je prvé uvedení závodu takového v život a nikoliv pokračování v provozu započatém osobou jinou. Pro tento druhý výklad mluví ten fakt, že zákon klade vedle sebe zřízení nového peněžního podniku a započetí s provozováním živnosti bankovní a směnárenské, z čehož možno souditi, že i v tomto případě má na zřeteli živnost bankovní a směnárenskou jako hospodářský objekt a že zakazuje jen zřízení nového takového podniku.
Správnost tohoto výkladu potvrzují i materiálie k cit. zákonu. Podle důvodové zprávy vydané k vládnímu návrhu tohoto zákona (tisk posl. sněm. N. S. R. Č. č. 2154) byl uvedeným předpisem sledován ten účel, »aby nynější již nepříznivý stav nebyl zakládáním nových peněžních závodů a poboček dále zhoršován«, a proto se vyslovuje časově omezený »zákaz zřizování dalších peněžních ústavů a bankéřských podniků.« Tento v důvodové zprávě vyjádřený účel zákona mluví pro výklad zastávaný stížností, totiž, že zákaz vyslovený v cit. zákonném ustanovení možno aplikovati pouze na případy, kdy má vstoupiti v život peněžní, bankovní neb směnárenský závod, který dosud neexistoval.
Podotýká se, že ze stejného náhledu vychází také pozdější vlád. nař. z 22. prosince 1934 č. 261 Sb., vydané na základě zmocnění zákonem č. 109/1934 Sb., neboť toto nařízení mění, resp. doplňuje § 19 zákona č. 44/1933 Sb. v tom směru, že v čl. I. sub lit. b) zakazuje počíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské nebo takovou živnost převodem mezi živými nabytou dále provozovati (§ 56 živn. řádu a § 72 živn. zákona); při tom pak v čl. II. ustanovuje cit. vlád. nař., že tato druhá eventualita — totiž zákaz dalšího provozování živnosti bankovní a směnárenské nabyté převodem mezi živými — má platiti teprve od účinnosti tohoto nařízení, má tedy i toto nařízení za to, že ustanovení zakazující převod bankovní a směnárenské živnosti před tím v platnosti nebylo, a že ve slovech v § 19 zákona č. 44/1933 Sb. »započíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské« nebyl zahrnut též zákaz živnost takovou mezi živými nabytou dále provozovati.
Z těchto důvodů musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno pro nezákonnost.

Citace:

č. 12475. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 694-696.