Č. 12687.

Pojišťovací právo: V řízení o určení pojistných příspěvků podle úraz. zákona nelze s úspěchem odporovati pojistné povinnosti.
(Nález z 12. prosince 1936 č. 17.027/36.)
Prejudikatura: Boh. A 868/21 a 7056/28.
Věc: Pavel D. ve Schwaderbachu proti rozh. zem. úřadu v Praze z 6. ledna 1934 o úrazovém pojištění dělnickém.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze předepsala st-li jako spolumajiteli fy L. a spol. a Pavel D. z podniku zednictví, resp. tesařství šesti platebními výměry z 10. října 1932 za příspěvková období 1929/I až 1930/II na základě provedené revise mezd doplatky pojistného. Nař. rozhodnutím nevyhověl zem. úřad v Praze námitkám, které st-l podal proti těmto výměrům, vysloviv, že námitky brojící pouze proti spolupodnikatelské vlastnosti stěžující si strany nelze věcně projednati v řízeni o pojistných příspěvcích podle § 23 úraz. zákona, ježto spadají do zvláštního řízení proti zařaďovacímu výměru podle § 18 úraz. zákona. Zařaďovacím výměrem z 23. května 1932 byl podnik firmy L. a spol. a Pavla D. »zednictví« uznán podrobeným úrazové pojistné povinnosti dnem 1. ledna 1929 a zařaděn do nebezpečenské třídy VIII. a nebezpečenského procenta 39. Zařaďovacím výměrem z 23. května 1932 byl uznán povinným úrazovým pojištěním podnik »tesařství« jmenované firmy a zařaděn do nebezpečenské třídy X. a nebezpečenského procenta 59. Námitky proti uvedeným zařaďovacím výměrům, byly sice podány, instanční řízení o nich není však dosud skončeno. Vzhledem k tomu však, že dle konečného ustanovení § 18 úraz. zákona nemá ani podání námitek proti výměrům zařaďovacím odkladného účinku, byla úraz. pojišťovna oprávněna pojistné za spornou dobu předepsati, a to podle sazby odpovídající výše uvedeným, zařaďovacím výměrům též stěžující si straně jako spolupodnikateli, neboť uvedenými zařaďovacími výměry byl s účinkem vykonatelnosti upraven právní vztah mezi ústavem a stěžující si stranou jako podnikatelem ve smyslu § 11 úraz. zákona a tím i její příspěvková povinnost podle § 21 úraz. zákona spjatá s charakterem podnikatelským (stanoviti ciferní výši příspěvků jest ovšem vyhrazeno výměrům předpisným) na tak dlouho, pokud zmíněné zařaďovací výměry nebudou zrušeny nebo nahrazeny jiným rozhodnutím vydaným ve formě zákonné.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Je nesporno, že podniky firmy L. a spol. a Pavla D. »zednictví a tesařství« byly zařaďovacími výměry zúčastněné pojišťovny, které žal. úřad cituje v nař. rozhodnutí, uznány povinnými úrazovým pojištěním, že proti těmto výměrům byly podány sice námitky, o nichž nebylo však ještě rozhodnuto, takže zařádění řečených podniků není dosud pravoplatné. Vycházeje z těchto nesporných skutečností, vyslovil žal. úřad v nař. rozhodnutí právní názor, že námitky popírající spolupodnikatelskou vlastnost st-lovu v příčině těchto již zařáděných podniků spadají do řízení proti zařaďovacími výměrům podle § 18 úraz. zákona, a že nelze o nich věcně jednati v řízení o pojistných příspěvcích. Odepřel proto o námitkách těch meritorně rozhodnouti, uznav je v řízení, jež se týkalo jen stanovení dodatečného předpisu pojistného z oněch již zařaděných podniků, za nepřípustné.
Proti tomuto právnímu názoru brojí stížnost námitkou nezákonnosti a shledává vadnost řízení v tom, že žal. úřad neprovedl důkazy nabídnuté o tom,, že st-l nebyl nikdy spolumajitelem firmy L. a spol. Při tom poukazuje na nepříznivé praktické důsledky, jaké dotčený právní názor by měl, a dovozuje, že takové důsledky nemohly prý býti úmyslem zákonodárcovým. Stížnosti není možno dáti za pravdu.
Nss vyslovil již v nálezu Boh. A 868/21 právní názor, při němž setrval i v nálezu Boh. A 7056/28 a na kterém trvá i v tomto sporu, že v řízení o určení pojistných příspěvků nelze s úspěchem odporovati pojistné povinnosti, ježto oboji stadium je samostatné, že jak pro určení všeobecné pojistné povinnosti, tak i pro předepsání příspěvků stanoví zákon zvláštní instanční postup (§§ 18 a 23 úraz. zákona), z čehož plyne, že bylo-li podle § 18 rozhodnuto o pojistné povinnosti podniku, jest otázka tato v řízení o stanovení pojistných příspěvků vyloučena. Při tom je vzhledem k předpisu § 18 odst. 5 úraz. zákona bez právního významu, byl-li podnik zařaďovacím výměrem uznán za pojištěním povinný pravoplatně či nikoli. Poněvadž pak stížnost nepopírá, že o námitce, že st-l není spolumajitelem zařáděných podniků, by vůbec nemělo býti rozhodováno v řízení o jejich zařádění, nelze podle toho, co bylo uvedeno, ve výroku žal. úřadu odmítajícími o této námitce meritorně rozhodnouti v řízení o stanovení příspěvků shledati ani nezákonnost, ani vadnost řízení.
Stížnost vytýká dále, že nař. rozhodnutí je podstatně vadné z té příčiny, že zjišťuje contra acta, jakoby vyměřovací základ nař. předpisů pojistného nebyl brán v odpor, a dovozuje opak z obsahu námitek podaných proti předpisným výměrům. Činí tak právem. — —

Citace:

č. 12687. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1202-1204.