Č. 12472.

Živnostenské právo: Úřad, rozhoduje o žádosti za povolení k přeložení hostinské koncese do jiné místnosti v téže obci, není oprávněn vázati své povolení na podmínku, že koncese na novém stanovišti uhasne, pozbude-li majitel koncese disposičního práva nad hostinskými místnostmi.
(Nález z 3. července 1936 č. 13925/36.)
Věc: Josef K. v Brně proti rozh. zem. úřadu v Brně z 8. ledna 1934 o přeložení živnosti hostinské a výčepnické.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 2. listopadu 1933 schválila městská rada v Brně po rozumu § 20 živn. řádu přeložení st-lovy živnosti hostinské a výčepnické z domu č. 2 v Anenské ulici do domu č. 6 v Sadové ulici v Brně a zároveň upozornila st-le, že koncese jeho uhasne, pozbude-li disposiční právo nad místnostmi hostinskými a nezažádá-li dříve podle předpisu posledního odstavce koncesního dekretu o přeložení koncese.
Proti tomuto »upozornění« podal st-l odvolání.
Žal. úřad vyložil si toto »upozornění« v ten rozum, že městská rada vázala své povolení k přeložení živnosti hostinské a výčepnické dvěma podmínkami, totiž, že koncese na novém stanovišti uhasne,
a) nebude-li míti st-l dosposiční právo nad hostinskými místnostmi a
b) nezažádá-li dříve za přeložení koncese.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-lovu s odůvodněním, že stanovení nových podmínek při podstatných změnách koncese, po případě při přenesení jejím není v rozporu se zákonem. Zároveň vyslovil žal. úřad, že zrušuje podle ustanovení § 83 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. jako zbytečnou podmínku sub b) zmíněnou, že totiž koncese zaniká po ztrátě disposičního práva nad provozovacími místnostmi, nezažádá-li st-l dříve za její přeložení. O stížnosti, podané na uvedené rozhodnutí, uvažoval nss takto:
Mimo spor je, že dekret městské rady v Brně z 16. července 1922, kterým byla st-li udělena koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické pro dům č. 11 v Anenské ulici v Brně, a výměr, kterým bylo povoleno její přeložení do domu č. 2 v Anenské ulici, neobsahoval ustanovení, že koncese tato zanikne, jakmile st-l pozbude disposiční právo nad místnostmi určenými k provozování této živnosti. Ustanovení toto bylo pojato teprve do výměru městské rady ze dne 2. listopadu 1933, kterým bylo schváleno přeložení této živnosti do domu č. 6 v Sadové ulici v Brně, a jeví se dodatečným vázáním platnosti pravoplatně udělené koncese na resolutivní podmínku právě uvedenou. Žal. úřad stojí na stanovisku, že je při rozhodování o žádosti za povolení k přeložení koncese do jiné místnosti oprávněn své schválení vázati na tuto resolutivní podmínku, totiž, že koncese na novém stanovišti uhasne, pozbude-li majitel koncese disposiční právo nad hostinskými místnostmi. K odůvodnění tohoto stanoviska uvádí nař. rozhodnutí, že prvá stolice posuzuje potřebu koncese na novém místě podle volné úvahy, že má možnost po případě odepříti povolení k přenesení koncese a že následkem toho může povolení k provozování živnosti vázati podmínkami, jež v koncesním dekretu nebyly obsaženy, pokud se tyto podmínky nepříčí zákonu nebo povaze živnosti a pokud jsou veřejným zájmem anebo jinými zvláštními důvody odpodstatněny. Názor tento je mylný.
V 1. odst. § 20 živn. řádu je vysloveno, že ten, kdo by chtěl živnost hostinskou neb výčepnickou v § 16 lit. c), d), e) vytčenou nebo kavárnu přeložiti do jiné místnosti v téže osadě, nepotřebuje k tomu nové koncese, je však povinen vyžádati si schválení živnostenského úřadu, jemuž jest uloženo, aby při svém rozhodování měl na zřeteli potřebu obyvatelstva a přihlížel k tomu, hodí-li se místnosti k provozování této živnosti, pak k silnici, ulici nebo náměstí, kde se místnost nalézá, a k tomu, může-li se k ní policejně dozírati. Není-li s těchto hledisek závad, má strana právní nárok na to, aby její žádosti za schválení k přenesení koncese bylo vyhověno. Úřad tu nerozhoduje podle volné úvahy, správním předpisem neomezené, čili rozhodování o takové žádosti není dáno do libovůle úřadu, nýbrž on smí schválení jen tenkráte odepříti, dojde-li na základě volného hodnocení výsledků správního řízení o okolnostech přicházejících v úvahu s hledisek uvedených v 1. odst. § 20 živn. řádu k závěru, že je tu nějaká závada. Není tedy správný názor žal. úřadu, že otázku, není-li s hlediska potřeby obyvatelstva proti přeložení živnosti hostinské a výčepnické závad, posuzuje živnostenský úřad podle volné úvahy správním předpisem neomezené, že může žádané schválení podle libovůle odepříti, i když tu není po stránce potřeby obyvatelstva závad, a že může následkem toho také platnost pravoplatně udělené koncese vázati resolutivní podmínkou, o niž jde.
Žalovaný úřad, vycházeje z mylného názoru, že při rozhodováni o žádosti za povolení k přeložení koncese hostinské a výčepnické do jiné místnosti jest oprávněn platnost pravoplatně udělené koncese vázati resolutivní podmínkou, o niž jde, dopustil se nezákonnosti, když vyslovil, že st-lova koncese zanikne, nebude-li míti disposiční právo nad místnostmi hostinskými.

Citace:

č. 12472. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 690-691.