Č. 12383.

Živnostenské právo: *Za účinnosti zákona č. 303/1920 Sb. nemůže býti podle § 55 živn. řádu schválena náměstkem živnosti zubotechnické osoba, která do dne vyhlášení uvedeného zákona o zubním lékařství a zubní technice neskončila učební dobu.
(Nález z 28. dubna 1936 č. 19448/33.)
Věc: Štěpánka T. v Moravské Třebové proti rozh. zem. úřadu v Brně z 30. června 1933 o schváleni náměstka pro živnost zubní techniky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad v Moravské Třebové odepřel výměrem ze 14. června 1933 schváliti Zikmunda T. náměstkem v živnosti zubotechnické, kterou st-lka provozuje na základě koncese svého zemřelého manžela Antonína T. se stanovištěm v Mor. Třebové. Stalo se tak proto, že Zikmund T. v den vyhlášení zákona č. 303/1920 Sb., t. j. 6. května 1920, neměl ukončenu učební dobu, takže nevyhovoval požadavkům § 55 živn. zákona.
Odvolání, které st-lka z tohoto výměru podala, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodu v odpor vzatého výměru s podotčením, že kategorické ustanoveni § 55 živn. řádu nepřipouští žádné výjimky.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Podle § 55 živn. řádu může každý živnostník svou živnost provozovati také náměstkem (obchodvedoucím) nebo ji propachtovati. V druhém odstavci se stanoví, že náměstek (obchodvedoucí) nebo pachtýř musí míti vždy, právě jako majitel živnosti sám, vlastnosti, kterých je třeba k samostatnému provozování příslušné živnosti. Tím je stanoveno, že náměstek má vykázati náležitosti k provozování živnosti tím způsobem a v tom rozsahu, jako je to předepsáno pro majitele živnosti sama. Musí tedy osoba ustanovená náměstkem k provozování živnosti i koncesované, průkazem způsobilosti vázané, podati týž průkaz způsobilosti, jaký se v době schválení ustanoveného náměstka dle platných předpisů požaduje k nastoupení dotyčné živnosti.
Podle § 2 odst. 1 zákona o zubním lékařství a zubní technice ze 14. dubna 1920 č. 303 Sb. živnost zubní techniky mohou vykonávati jenom ti technikové, kteří do vydání tohoto zákona nabyli příslušného živnostenského oprávnění, a to jen v tom rozsahu, jak je platnými ustanoveními v jednotlivých částech čsl. státu stanoveno. Po vyhlášení tohoto zákona a před účinností zákona z 11. července 1934 č. 171 Sb., jímž byl citovaný zákon změněn a doplněn, mohly oprávnění k provozování zubní techniky nabýti pouze osoby, které v den vyhlášení zákona plně vyhovovaly podmínkám, jež byly podle ustanovení do té doby platných v jednotlivých částech čsl. státu stanoveny pro nabytí koncese neb oprávnění k provozování zubní techniky. Mezi ty, kterým se mělo dostati této výhody, byly pojaty — splhí-li ostatní předepsané podmínky — i osoby, které v den vyhlášení tohoto zákona měly odbytu tříletou učební dobu a měly výuční vysvědčení. Byl tedy okruh osob oprávněných k provozování živnosti zubotechnické omezen podle odst. 1 na ty zubní techniky, kteří do vydání zákona č. 303/1920 Sb. nabyli příslušného živnostenského oprávnění, a byla z tohoto ustanovení odst. 1 učiněna v odst. 2 výjimka potud, že pro budoucnost bylo povoleno nabytí tohoto živnostenského oprávnění jen okruhu osob velmi omezenému, a to jednak těm osobám, které v den vyhlášení zákona plně vyhovovaly podmínkám, jež byly podle ustanovení do té doby platných v jednotlivých částech čsl. státu stanoveny pro nabytí koncese neb oprávnění k provozování zubní techniky, jednak těm osobám, které, spl>nily-li ostatní předepsané podmínky, v den vyhlášení zákona č. 303/ 1920 Sb. měly odbytu tříletou učební dobu a měly vysvědčení výuční. Osoby, které v tento den byly již v učení zubní technice u odborného zubního lékaře nebo zubního technika, mezi osoby oprávněné podle zákona č. 303/1920 Sb. k nabytí živnosti zubotechnické pojaty nebyly. Stalo se to teprve zákonem z 11. července 1934 č. 171 Sb. Nemohly-li tyto osoby před účinností tohoto zákona nabýti oprávnění k samostatnému provozování živnosti zubotechnické, nemohly býti ani schváleny náměstky k provozování živnosti. Se zřetelem k této zákonné disposici je nesprávný názor stížnosti, že vlastnostmi po rozumu § 55 živn. řádu sluší rozuměti, pokud se týká způsobilosti, praktickou a theoretickou znalost všech výkonů prováděných při provozování živnosti zubotechnické a že s tohoto hlediska je bez významu, skončil-li náměstek nebo pachtýř učební dobu před 6. květnem 1920, t. j. dnem, kdy byl vydán a nabyl účinnosti zákon č. 303/1920 Sb., nebo po tomto dni, jen když vyhovuje náměstek nebo pachtýř ostatním předpisům, týkajícím se průkazu způsobilosti. Poukazuje-li st-lka k tomu, že pro názor její mluví také sociální ohledy, totiž že vdovy a nezletilí descendenti zemřelých majitelů živností zubotechnických nebudou moci nalézti náměstka, který měl dne 6. května 1920 skončenu učební dobu, a že při akceptování jejího názoru opatří se zaměstnání řadě osob, které 6. května 1920 neměly skončenu učební dobu v živnosti zubotechnické, jsou to okolnosti, které vzhledem k disposici § 55 živn. řádu a zákona č. 303/1920 Sb. nemohou vůbec přijití v úvahu.
Mimo spor je, že Zikmund T. neměl v den, kdy nabyl účinnosti zákon č. 303/1920 Sb., skončenu učební dobu v živnosti zubotechnické. Ježto úřady rozhodovaly o žádosti za schválení jeho náměstkem v živnosti zubotechnické před účinností zákona č. 171/1934 Sb., pak jednaly ve shodě se zákonem, když odepřely žádané schválení, ježto v den vyhlášení zákona č. 303/1920 Sb. neměl odbytu tříletou učební dobu v živnosti zubotechnické.

Citace:

Č. 12383. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 474-476.