Das Recht, 1901 č. 7; Strohal: Das Sparkassenbuch im Sachenrecht. Knížka spořitelní je dlužním úpisem, papírem vydaným o pohledávce a sice pravidelně t. zv. kvalifikovaným papírem legitimačním dle § 808 obč. zák. něm., jenž předpokládá 1. pojmenování věřitele v listině a 2. vydání papíru s tím určením, že v papíru přislíbené plnění oproti každému majiteli může se státi, i když on věřitelem není, v čemž tedy papír takový shoduje se s papírem majiteli znějícím (Schuldverschreibung auf den Inhaber §§ 793 a nn. obč. zák. něm.). Leží tedy blízko možnosť i v právu věcném posuzovati knížku spořitelní (ježto i ona je věcí a tedy předmětem práv věcných a držby) dle týchž zásad jako papíry majiteli znějící. Než tomu tak není. Pro papíry majiteli znějící platí pravidlo: Věřitelství z papíru určuje se, řídí právem vlastnickým k papíru, pro knížku spořitelní naopak, vzhledem k § 952 obč. zák. něm., dle něhož vlastnictví dlužního úpisu vydaného o pohledávce přísluší věřiteli, určuje se vlastnictví právem věřitelovým a jest tedy právo obligační právem hlavním, vlastnictví akcessorním. Z toho plynou patrné konsequence, z nichž nejdůležitější stůjtež zde: 1. Postoupením pohledávky přechází ihned vlastnictví knížky, aniž je třeba tradice. 2. Předmětem disposice věcněprávní (Verfügung) knížka sama o sobě býti nemůže, disposice takové musí býti vykládány jako disposice pohledávkou. 3. Zásady o nabytí práva vlastnického a jiných práv věcných na základě disposice neoprávněného (bezelstné nabytí) místa nemají. 4. Vlastnictví knížky nelze vydržeti. 5. Žaloba vlastnická o vydání knížky v cizích rukou se nalézající promlčeti se nemůže (arg. anal. § 898 obč. zák. něm.). 6. Nálezce uplynutím příslušné doby nestává se vlastníkem. 7. Knížka není předmětem zabavení, ovšem ale pohledávka, na kterou zní a platí tedy předpisy o zabavení pohledávek.
Krčmář.