Čís. 352.

Ke skutkové podstatě podvodu se nevyhledává, by osoba, v omyl uvedená, byla totožná s osobou poškozenou.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1921, Kr I 629/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. června 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podvodu dle § 461 tr. zák.
Důvody:
Obžalovaný byl uznán vinným, že dne 24. června 1919 v Čes. Budějovicích lstivým předstíráním, že koupí tabák, uvedl Annu Ch. v omyl, kterým Marie F. na svém majetku škodu utrpěti měla a penízem 70 K skutečně utrpěla. Opodstatněnost tohoto odsuzujícího výroku v pochybnost uvésti není s to stížnost, dovolávající se čís. 9 a) a 10 § 281 tr. ř. a tvrdící, že škody neutrpěla Anna Ch., s níž obžalovaný výhradně jednal, a že o· nějaké Marii F. neměl vůbec zdání. Zákon nepředpokládá v § 197 tr. z., že osoba v omyl uvedená musí býti totožnou s osobou poškozenou, naopak je se stanoviska zákona lhostejno, zda lstivým jednáním pachatelovým byla poškozena osoba v omyl uvedená přímo neb prostřednictvím jejím někdo jiný. Podvod je dokonán, jakmile pachatel uvedl nějakou osobu v omyl, aby ji přiměl k jednání, jež má poškoditi ji neb kteroukoli osobu třetí. Nezávazno je proto, že počinem obžalovaného neutrpěla škodu podvedená Anna Ch. sama, nýbrž majitelka tabáku Marie F. a měl-li o této obžalovaný vědomost.