Čís. 366.

Zatajování zásob (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Trestným jest zatajování zásob i tehda, když soupis jejich nařízen byl okresní politickou správou k přímému poukazu ministerstva pro zásobování lidu a dle tohoto poukazu.
(Rozh. ze dne 10. února 1921, Kr I 682/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Čes. Budějovicích ze dne 2. dubna 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 5, čís. 2 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. — mimo jiné z těchto důvodů:
S hlediska důvodu zmatečnosti dle čís. 9 a) namítá stížnost, že politická okresní správa nebyla oprávněna prováděti soupis zásob látek a jiných předmětů, určených k ošacení obyvatelstva, o který jde v tomto případě, poněvadž prý nebyl nařízen zemským politickým úřadem, což je dle názoru zmateční stížnosti vzhledem k ustanovení § 3 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. předpokladem platnosti soupisu, prováděného ve smyslu téhož předpisu okresním úřadem politickým. Telegrafické nařízení ministerstva pro zásobování lidu ze dne 25. května 1919, na jehož základě byl soupis politickou okresní správou dne 30. května 1919 proveden, nemá prý významu, poněvadž prý ministr pro zásobování lidu, byv §em 11 vládního nařízení ze dne 27. května 1919, čís. 267 sb. z. a n. (o soupisu zásob pro ošacení obyvatelstva) pověřen výkonem jeho, nemohl změniti lhůtu, stanovenou pro ohlášení místnosti, kde zboží je v době soupisu uloženo, na dva dny od dne účinnosti nařízení, tedy vzhledem k tomu, že nařízení nabylo dle § 11 účinnosti dnem 1. června 1919, teprve na den 3. června 1919. Byl prý tedy telegrafický rozkaz ministra pro zásobování lidu ze dne 25. května 1919 předčasný. Při nejmenším měla prý však býti stěžovateli udělena ona důtka, před jejímž uplynutím prý proň nebylo povinnosti, podávati vysvětlení, tak, že nemůže býti stěžovatel činěn zodpovědným za to, co se stalo 30. května 1919 a co měl ještě 4 dny času napraviti. Zmateční stížnosti nelze oprávnění přiznati. Dle § 5 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. dopouští, se zatajování zásob, kdo, ač uloženo mu za povinnost, uděliti vysvětlení, úmyslně úřadu zatají zásoby předmětů potřeby, nacházející se v jeho držení nebo v jeho uschování. Z tohoto doslovu nevychází nutně na jevo, že by zatajování zásob mohlo býti spácháno jen u příležitosti oněch soupisů. V tomto případě šlo dle rozsudkového zjištění o soupis látek a jiného zboží, určeného k ošacení obyvatelstva, ve výrobnách a prodejnách, tedy patrně o soupis ve smyslu druhého odstavce § 3 cís. nařízení, dle něhož může soupis zásob býti omezen na ony kategorie k vysvětlení povinných, u nichž předpokládati jest větší zásoby. Je ovsem pravda, že nařizovati všeobecnými vyhláškami soupisy takové zmocněna je dle ustanovení § 3 cís. nařízení zemská politická správa. Než soupis, o který jde v tomto případě, předsevzala pokud se týče komisemi, jí k tomu cíli sestavenými, předsevzíti dala dle dalšího rozsudkového zjištění okresní politická správa na základě telegrafického nařízení ministerstva pro zásobování lidu ze dne 25. května 1919. I byly by sotva na místě pochybnosti v tom směru, jakoby k opatřením, k nimž pouze na základě zvláštního zmocnění povolán je úřad podřízený, jakým je v poměru ku jmenovanému ministerstvu politická správa zemská, nebyl oprávněn také úřad nadřízený, dokonce ministerstvo, v jehož obor působnosti jako ústředního a nejvyššího orgánu, povolaného k úpravě zásobování obyvatelstva, opatření taková po výtce spadají. Vždyť dle § 61 cís. nařízení mohou opatření toho druhu, pokud arci ohledně jednotlivých předmětů potřeby zvláštními předpisy upravena jsou, býti sice i na základě §§ 2, 3, 6 až 9 zařízena, ale jen na rozkaz příslušného ministra, tedy zejména na rozkaz ministra pro zásobování obyvatelstva. Neoprávněnost hořejší opačné domněnky vynikne tím více, uváží-li se, že dle § 2 cís. nařízení může i politický (okresní) úřad tomu, kdo má předměty potřeby v zásobě nebo pro jiné v uschování, zvláštním, naň řízeným, vyzváním uložiti, by svou zásobu dle množství a druhu do úředně stanovené lhůty ohlásil, a že dle druhého odstavce téhož §u může dokonce politický úřad zásoby kdykoli ohledati, při čemž nic není na překážku tomu, by tato opatření nebyla předsevzata současně ohledně většího počtu jednotlivců. Jeť sotva myslitelno, by pravomoc podřízených úřadů sahala v tom směru dále, než pravomoc úřadu ústředního, oněm úřadům nadřízeného. Není ovšem vyloučeno, že ono telegrafické nařízení bylo v jakési souvislosti s vládním nařízením ze dne 27. května 1919, čís. 267 sb. z. a n., kterým nařízen byl soupis zásob zboží pro ošacení obyvatelstva, proto však nelze, zaujme-li se ono shora jako správné dolíčené zásadní stanovisko, důvodně říci, že by byl rozkaz, daný oním telegrafickým nařízením, předčasným býval a že ministerstvo pro zásobování lidu bylo vázáno lhůtami, pro soupis stanovenými vládním nařízením, že tudíž obžalovanému měla k podání nařízeného vysvětlení býti udělena ona dnem 3. června 1919 končící lhůta. Za onoho zásadního stanoviska mohl si ministr pro zásobování lidu při stanovení podrobných podmínek, za nichž soupis, jím dne 25. května 1919 telegraficky nařízený, proveden býti měl, počínati zcela samostatně, stanoviti tedy zejména, že mají zásoby zjištěny býti ihned, jak se také dle rozsudkového zjištění skutečně stalo. Ostatně byla dle dalšího rozsudkového zjištění jak oním telegrafickým nařízením, tak okresní politickou správou poskytnuta povinným ku podání přesného soupisu, správně hlášení zásob na okresní hospodářskou radu lhůta 48 hodin. Dne 30. května 1919 byl obžalovaný komisí pouze všeobecně tázán, má-li také jiné zboží, než ono, které právě zapisoval. K této otázce neboli k tomu příkazu, ukládajícímu obžalovanému pouze, by neprodleně prohlásil, má-li zboží, o něž se jednalo, čili nic, byla komise oprávněna doslovem ministerského nařízení, dle něhož zásoby měly býti zjištěny ihned. Povinnosti, z onoho příkazu proň vzešlé, byl by obžalovaný učinil zadost již tím, kdyby byl prostě odpověděl kladně. Neučiniv tak, zatajil zároveň úmyslně úřadu ony zásoby.