Čís. 480
Predražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Směrné ceny dlužno zachovati i při prodeji nápojů v nevěstinci.
(Rozh. ze dne 13. června 1921, Kr I 151/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mostě ze dne 3. listopadu 1920, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem predražovaní podle § 7 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá stížnost, že nelze mluviti o využívání mimořádných poměrů vyvolaných válkou, požadovala-li obžalovaná za půl litru piva cenu, která nepřevyšuje přípustnou cenu ani o 100 proč. (2 K 50 h oproti 1 K 40 h), ačkoliv bylo obvyklo požadovati za pivo v jejím podniku (nevěstinci) před válkou ceny o 150—200 proč, vyšší, než se platily v pravidelném obchodě. Stěžovatelka nemůže se s úspěchem odvolávati na předválečné poměry, poněvadž zákony o lichvě stanovily v zájmu spotřebitelů pro obchodování předměty potřeby závažná omezení, jichž musí dbáti i legitimní obchodník, nechce-li na sebe uvaliti trestní zodpovědnost. Jedno z těchto omezení se týká přípustné výše prodejních cen. Prodávající nesmí požadovati za předmět potřeby ceny libovolně zvýšené, nýbrž jest nucen dodržovati ceny úředně stanovené, po případě kalkulovati prodejní cenu na základě skutečných nabývacích nákladů s připočtením přípustného občanského zisku. Toho obžalovaná nečinila. Požadovala za půl litru piva 2 K 50 h, peníz to jak vzhledem k nabývacím nákladům (5834 h), tak i k úřední ceně (1 K 40 h) zřejmě přemrštěný. Jak zjišťuje rozsudek, jednala tak využívajíc mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Jsou zde tudíž objektivní i subjektivní předpoklady pro odsuzující výrok pro predražovaní dle §u 7 odstavec třetí zákona o lichvě.