Čís. 381.
Poškození většího kruhu spotřebitelů nelze považovati za zvláštní přitěžující okolnost, je-li již zahrnuto v podstatě trestního činu.
(Rozh. ze dne 22. února 1921, Kr II 215/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací nevyhověl odvolání státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Olomouci ze dne 13. července 1920, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem dle § 21, čís. 1 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z.
Důvody:
Odvolání státního zastupitelství není odůvodněno. Pokud brojí proti použití § 261 tr. zák., poukazuje na to, že tu není tak zvláště ohleduplných okolností, které by použití tohoto zákonného předpisu ospravedlňovaly, ježto prý doznání pouhých skutkových okolností nepadá značně na váhu, kdežto jediná závažná polehčující okolnost, zachovalost, je vyvážena tím, že obžalovaný svým protiprávním jednáním poškodil větší okruh spotřebitelů. Dlužno poukázati na to, že okolnost, kterou uvádí odvolání jako okolnost přitěžující zvláštní váhy, totiž že jednáním obžalovaného byl poškozen větší okruh spotřebitelů, jest již zahrnuta v podstatě trestního činu samotného a že ji nelze proto přičítati obžalovanému ještě zvláště k tíži. Zůstává tedy počet okolností polehčujících, zjištěný soudem prvé stolice, nezměněným, a poněvadž jest okolnostmi těmi použití § 261 tr. z. odůvodněno, nemohlo míti odvolání, pokud jde o výši trestu, úspěchu.