Čís. 474.
Vyhrožování »zlým nakládáním« jest pouze přestupkem dle §u 496 tr. zák. tehdy, nedosahuje-li co do intensity stupně vytknutého v § 99 tr. zák, a stalo-li se jen v úmyslu, projeviti ohroženému nevážnost.
Skutková podstata §u 431 tr. zák. nepředpokládá ohrožení konkrétních osob, stačí možnost, že lidé vstoupí do ohroženého obvodu.
'(Rozh. ze dne 6. června 1921, Kr II 122/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 20. listopadu 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí nebezpečným vyhrožováními dle §u 99 tr. zák. a přestupkem proti bezpečnosti těla dle §u 431 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost přichází v úvahu potud, pokud z důvodu §u 281 čís. 9 a) tr. ř. brojí proti odsouzení stěžovatelovu pro zločin veřejného násilí dle §u 99 tr. zák. a přestupek dle §u 431 tr. zák. Ješt však bezdůvodná. Ohledně zločinu veřejného násilí dle §u 99 tr. zák. tvrdí stížnost, že i to, co soud vzal za dokázáno, nezakládá zločinu dle §u 99 tr. zák., neboť přistoupení ku G-ové s vidlemi a vyhrožování slovy jest prý nejvýše přestupkem dle §u 496 tr. zák., ohledně něhož nebyla podána soukromá žaloba. Než rozsudek neobmezuje se na zjištěni, že by byl stěžovatel toliko ku G-ové přistoupil s vidlemi a jí slovy vyhrožoval, nýbrž zjišťuje též, že vidle Anděle G-ové na břicho nasadil. Nevychází tudíž zmateční stížnost z celého skutkového stavu, soudem zjištěného1, jak předpokládá § 281 čís. 9 a) tr. ř. v souvislosti s §em 288 čís. 3 tr. ř. a není proto vlastně vůbec provedena dle zákona. Budiž proto jen podotknuto, že vyhrocování »zlým nakládáním« ovšem může tvořiti i jen pouhý přestupek §u 496 tr. zák., avšak jen tehda, nedcsahovalo-li co do intensity stupně v §u 99 tr. zák. vytknutého a stalo-li se jen v úmyslu projeviti ohroženému nevážnost. Kde však, jak v tomto případě zjištěno, hroženo bylo skutkem i slovy přímo vážným ublížením na těle, a to v úmyslu, uvésti ohroženého ve strach a nepokoj a způsobem ku vzbuzení důvodných obav způsobilým, nejde více o pouhou urážku na cti, nýbrž o zločin veřejného násilí, jak rozsudek správně vyslovil. Pokud jde o přestupek §u 431 tr. zák., vytýká stížnost rozsudku nesprávné právní posouzení, ježto nebylo prokázáno, že v době házení kameny po Štěpánce G-ové lidé na ohroženém místě právě chodili. Avšak, nehledíc k tomu, že se stanoviska kulposního ohrožování tělesné bezpečností lidí stačí, že kameny házeno bylo na místě, kde lidé chodívají, takže s eventualitou, že lidé do ohroženého obvodů vstoupí, bylo nutno počítati, čemuž nasvědčují ostatní trestní předpisy téže hlavy tr. zák., zejména §§ 422—424, 426, 429, 430, 433 tr. zák., jež vesměs ohrožení konkrétních osob nepředpokládají, stačí již s hlediska §u 431 tr. zák., že kamením házeno bylo po Štěpánce G-ové, čímž o sobě její tělesná bezpečnost, tedy tělesná bezpečnost lidí, ne-li zúmyslně, při nejmenším alespoň kulposně skutečně byla ohrožena.