Čís. 397.

V řízení před soudem přestupkovým není veřejný obžalobce povinen, by učinil návrh ve smyslu § 263 tr. ř.
(Rozh. ze dne 15. března 1921, Kr II 56/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 12. ledna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražování dle § 23, čís. 4 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.
Důvody:
Obžalovaný tvrdí, že neměl býti odsouzen, ježto stíhání pro čin, který již byl znám okresnímu soudu v Telči při odsouzení obžalovaného pro § 1 zák. o tul. а § 320 lit. e) tr. zák., bylo vyloučeno a veřejný žalobce si nevyhradil stíhání obžalovaného pro přečin, o nějž nyní jde. Tvrdí tudíž, že rozsudek překročil proti předpisu § 263 tr. ř. obžalobu a uplatňuje tím zmateční důvod dle čís. 8 § 281 tr. ř.; avšak neprávem, neboť na obžalovaného bylo u okresního sondu v Telči dne 1. srpna 1919 učiněno oznámení, že byl při pašování potravin přes hranice do Rakouska přistižen, dále pro potulku a falešné udání jména při výslechu. Při hlavním přelíčení dne 28. srpna 1919 navrhl funkcionář státního zastupitelství, by bylo použito zákona. Dle ustanovení § 447 tr. ř. platí ovšem předpis § 263 tr. ř. i při přestupcích, avšak ve všeobecném návrhu na použití zákona jest obsažena i výhrada tohoto místa zákona; funkcionář státního zastupitelství není dle §§ 457 a 451 tr. ř. povinen, by učinil zvláštní návrh ve smyslu §§ 255 a 263 tr. ř. Byla-li tudíž na obžalovaného podána ještě obžaloba pro přečin dle § 23, čís. 4 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. a byl-li týž tímto trestním činem uznán vinným, nebyla obžaloba překročena a není zde uplatňovaného důvodu zmatečnosti.

Citace:

č. 397. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 122-123.