Čís. 455.
Predražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Jednání, jinak pletichářské, nepozbývá povahy pletich již tím, že se jím projevuje v obchodním životě neobvyklá úsluha neb ochota vůči osobě, jež jest s pachatelem у obchodním spojení.
Pokud lze použiti odborných vědomostí přísedících lichevního soudu.
(Rozh. ze dne 28. května 1921, Kr I 830/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Ml. Boleslavi ze dne 20. října 1920, jímž byli obžalovaní A. a P. sproštěni dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a pro přečin dle § 7 téhož zákona, rozsudek napadený zrušil a vrátil věc soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozsudkem zjištěný skutkový děj záleží v podstatě v tom, že obžalovaný P., který je stavitelem, z asi 10 vagonů cementu, dodaných mu v lednu 1920 firmou B. v ceně po 45 K za 1 q, přenechal druhému obžalovanému A-ovi, který je obchodníkem, 7 A vagonů za cenu 46 K 46 h, že A. přenechal P-ovi z tohoto cementu, když jmenovaná firma další dodávku cementu přerušila a P. cementu potřeboval, na jeho žádost zpět jeden vagon, při čemž počítal; za 1 q 64 K a že konečně P. v březnu 1920 přenechal A-ovi zase z téhož cementu 20 q, a že mu za ně vystavil účet, v němž čítal za 1 q 68 K'. Mimo to zjištěno, že A. prodal dne 11. března 1920 hospodářské správě v S. 100 kg cementu za 80 K. Ve zjištěném jednání obžalovaných1 neshledal nalézací soud skutkové podstaty přečinu pletich, poněvadž dospěl dle rozhodovacích důvodů rozsudku k závěru, že šlo jen o úsluhu, kterou si obžalovaní, jsouce v obchodním spojení a vypomáhajíce si navzájem v případě potřeby, vzájemně projevovali. Jak zmateční stížnost s hlediska důvodu zmatečnosti dle § 281 čís. 9 a) tr. ř. správně vytýká, definuje nalézací soud pojem pletich nesprávně, vycházeje z právního názoru, jakoby pod pojem ten spadala jen taková úmyslná jednání, jež, hledíc k poměrům, vyvolaným válkou, vybočují pro zisk z mezí řádného a solidního obchodování, prodlužují přechod zboží na spotřebitele, dávají těžiti osobám, při obchodu tom naprosto zbytečným, a jsou s to. by cena předmětů potřeby byla stupňována. Směsujeť tato definice se skutkovými znaky pletich i prvky, předpokládané jen při řetězovém obchodě (prodloužení přechodu zboží na spotřebitele, účast osob, při tom kterém obchodě zbytečných) a klade nemístnou váhu i na takové okolnosti, které nenáležejí k nezbytným pojmovým znakům pletich, nýbrž jsou spíše a ani tu ne vždy zákonnou náležitostí predražovaní (snaha docíliti zisku, možnost, z obchodu těžiti). Nalézací soud jen následkem svého mylného názoru o podstatě pletich zdůrazňuje nevhodně tu okolnost, že obžalovaní, jsouce v obchodním spojení a jsouce mimo to oba oprávněni s cementem obchodovati, si projevovali jen vzájemnou úsluhu, nepodřadil jednání obžalovaných skutkové podstatě přečinu pletich. Povahy pletich nepozbývá jednání obžalovaných ani tím, že A. přenechal P-ovi zpět onen vagon cementu na jeho žádost proto, že ho P. potřeboval, neboť jednání, které jinak vykazuje pojmové znaky pletich, podržuje ráz tohoto trestného činu i tehdy, jeví-li se aktem ať skutečné či jen zdánlivé v nynějším! životě obchodními neobvyklé a přesvědčeně neodůvodněné úsluhy neb ochoty, a nevylučuje ani vzájemné obchodní spojení možnost toho, aby se jednotlivé konkrétní případy, jimiž toto spojení výrazu dochází, zvrhly ve formu jednání pletichářského. Možnost pletich není omezena jen na obchodování v užším slova smyslu, tedy na kup a prodej, nýbrž je dána i-ohledně jiných zjevů hospodářské činnosti, kterými se sprostredkuje přechod předmětů potřeby, pokud vykazují zákonné znaky pletich, najmě způsobilost, aby jimi cena předmětů potřeby byla stupňována. Takovéto znaky vykazuje však jednání obžalovaných, z. nichž stavitel P. obchodníku A-oyi přenechal z asi 10 vagonů cementu, jemu původně dodaného, poměrně velmi značné množství 7 1/2 vagonu, při čemž rozsudek ani neuvádí, pokud se týče neodůvodňuje, že by se i tu bylo jednalo o pouhý akt úsluhy ve vlastním slova smyslu а k jakému účelu cement propůjčený upotřeben byl, zdali k účelnému použití aneb k obchodování. Jednáním obžalovaných přešel týž cement v krátké době, dle rozsudkového zjištění během února a března 1920, mezi nimi celkem třikráte z ruky do ruky, při čemž cena cementu, koupeného P-em v lednu po 45 K za 1 q, stoupla do března 1920 postupně až na 68 K, a vybočuje jednání toto zcela nepochybné z mezí řádného a solidního obchodování. Rozsudek sice zjišťuje, že na 68 K byl účet ze dne 10. března 1920, týkající se oněch 20 q cementu, vystaven P-em teprve v květnu 1920 na výslovnou žádost A-ovu jen z toho důvodu, by byl pořádek v účtech. Tato okolnost mohla právě sběhem okolností zavdati podnět k tomu, by týž peníz jako skutečná cena předmětu potřeby byl stanoven i pro případy jiné. Byl tudíž následkem nesprávného výkladu pojmu pletich soudem nalézacím jeho výrokem, sprošťujícím oba obžalované z obžaloby pro tento trestný čin, porušen zákon, pokud se týče bylo zákona použito nesprávně. Bylo proto odůvodněné v tem směru zmateční stížnosti státního zastupitelství vyhověti a rozsudek ve výroku, týkajícím se přečinu pletich, jako dle §u 281 č. 9 a) tr. ř. zmatečný zrušili. Ve věci samé uznati však nebylo zrušovacímu soudu lze, poněvadž v rozsudku a v jeho rozhodovacích důvodech nejsou zjištěny některé skutečnosti, které by při správném použití zákona nálezu za základ položiti bylo, totiž okolnost, jednali-li obžalovaní vzhledem k válkou vyvolaným poměrům a bylo-li jejich jednání způsobilým, by jím cena předmětu potřeby byla stupňována. Nezbylo tudíž než odkázati věc ohledně výroku pro přečin pletich dle §u 288 čís. 3 tr. ř. na soud nalézací k novému projednání a rozhodnutí. Proti výroku, kterým obžalovaní byli sproštěni z obžaloby pro přečin pokud se týče přestupek předražovaní, dovolává se zmateční stížnost důvodu zmatečnosti dle §u 281 č. 9 tr. ř., namítajíc, že pro výrok ten, pokud jde o otázku zřejmé přemrštenosti cen, požadovaných obžalovanými při jednotlivých prodejích cementu, zejména A-em při prodeji hospodářské správě v S., nejsou uvedeny žádné důvody. Tornu je tak především ohledně cen 46 K 46 h, pokud se týče 68 K, za které přenechal cement P. A-ovi, neboť rozhodovací důvody se otázkou zřejmé přemrštenosti těchto cen vůbec neobírají, kladouce ve příčině ceny prve uvedené důraz pouze na otázku přemrštenosti zisku a zjišťujíce, že účtování ceny posléz uvedené bylo jen formální. Stížnost však právem vytýká dále, že rozsudek, dle jehož rozhodovacích důvodů nalézací soud položil za základ svých zjištění' v naznačeném směru pouze tvrzení obou obžalovaných, jemuž, ač správnost jeho ničím doložena nebyla, na základě své vlastní zkušenosti uvěřil, neobsahuje takto ve skutečnosti vůbec žádných důvodů a že tomu tak je zejména ohledně cementu, prodaného jmenované hospodářské správě. Spočívají rozsudková zjištění, týkající se otázky zřejmé přemrštenosti cen, obžalovanými a jmenovitě A-em za cement požadovaných, opravdu výhradně na údajích obou obžalovaných, pokud se týče na rozpočtech obžalovaného A-а, při čemž rozsudek v příčině některých jednotlivostí podotýká, že je nalézací soud na základě své vlastní zkušenosti pokládá za pravdivé nebo že o nich na základě této zkušenosti ví. Průvodními prostředky rozuměli dlužno arci vše, co může dle zásad logiky založili důkaz, t. j. sloužili k dopátrání se pravdy; prostředkem takovým je dle toho nepochybně i výpověď obžalovaného. Než povinnost, kterou ukládá soudu § 258 tr. ř., by průvodní prostředky ohledně jich věrohodnosti a moci důkazní bedlivě a svědomitě zkoumal, je tím větší tam, kde průvodním prostředkem jsou jen údaje samotného obžalovaného. Na druhé straně pak onu výjimku, dle níž soudu netřeba prováděti důkazy o skutečnostech notorických nebo soudu známých, nesluší rozšiřovati i na skutečnosti takové, které, pokud zejména jde o otázky, vyžadující jistých odborných nebo vůbec speciálních vědomostí nebo zkušeností, nejsou známy soudu jakožto celku, nýbrž snad jen nahodile tomu kterému z přísedících soudního dvoru. V tomto případě šlo o takovéto odborné a speciální otázky z oboru obchodování s cementem, rozsudek pak neuvádí, na kterém podkladě a z kterých zdrojů si soud onu zkušenost byl zjednal, při čemž stěží lze předpokládati, že by byli všichni přísedící lichevního soudu v tomto případě měli takové zkušeností nebo vědomosti, které spolehlivé posouzení oněch okolností, rozhodné pro řešení otázky zřejmé premrštenosti požadovaných cen, nezbytně předpokládalo; ohledně okolností takových byly by ovšem nejúčelnějšími údaje znalce odborníka. Právem tudíž zmateční stížnost vytýká, že pro dotyčný výrok rozsudkový nejsou ve skutečnosti uvedeny důvody, zákonu vyhovující, bylo jí proto v v tomto směru vyhověti.