Čís. 440.

Předmětem přestupku koupe podezřelé věci (§ 477 tr. zák.) může býti pouze věc, jež vzbuzuje podezření, že pochází přímo z krádeže anebo vůbec z trestného činu proti bezpečnosti majetku, nikoliv však věc, jež snad pochází z jinakého trestného činu.
(Rozh. ze dne 10. května 1921, Kr II 33/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Uh. Hradišti ze dne 26. října 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem § 477 tr. zák., rozsudek v odpor vzatý zrušil a vrátil věc příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozsudek odůvodňuje odsuzující výrok zjištěními, že svršky, stěžovatelem od Boženy S-ové koupené, musely mu býti při nejmenším podezřelými, když ne že pocházejí přímo z krádeže, tedy alespoň ohledně původu, bylo-li totiž kůže poctivým způsobem nabyto, zejména když byl obchod s kožemi vázán a v době, kdy kůže za účelem docílení vyšších cen byla poschovávána. Trestní zákon v § 477 tr. zák. ohrožuje trestem kupitele podezřelého zboží. Z poukazu na § 476 tr. zák., jenž výslovně mluví o nákupu předmětů, jež dle své jakosti vzbuzují podezření, že jsou odcizeny, ze zřejmé souvislosti § 477 tr. zák. s §§ 473, 474 tr. zák., jež mluví o špercích, jež, soudíc dle okolností, nejsou vlastnictvím toho, kdo je ku koupi nabízí, ani toho, kdo ho posílá, konečně ze zařazení všech těchto předpisů do II. hlavy, II. dílu trestního zákona o přečinech a přestupcích proti bezpečnosti majetku vyplývá zřejmě, že zbožím podezřelým rozumí zákon jen zboží, jež vzbuzuje podezření, že pochází, když ne přímo z krádeže, tedy alespoň z trestného činu proti bezpečnosti majetku. Shora uvedené odůvodnění výroku, stěžovatele odsuzujícího, nezjišťuje však, že by byl shledal podezřelost koupě kůže v tom, že pochází z nějakého trestného útoku na cizí majetek, naopak, výslovný poukaz na vázanost obchodu s kožemi a na skutečnost, že kůže v kritické době byla výrobci a obchodníky za účelem docílení vyšších cen poschovávána, nasvědčoval by spíše tomu, že vidí soud podezřelost zboží v tom, že s ním bylo obchodováno proti předpisům o obchodování s koží nebo proti cís. nařízení ze 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. o zaopatřování obyvatelstva předměty potřeby. Za takovýchto okolností nelze alespoň vyloučiti, že jest výrok, stěžovatele odsuzující, právně pochybeným.

Citace:

č. 440. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 200-201.