Čís. 409.Podloudný vývoz předmětů potřeby do ciziny (zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.).Sbíhá-li se zločin dle obecného trestního zákonníka s přečinem podloudného vývozu, jest vyměřiti trest žaláře dle sazby, stanovené na zločin, aniž by bylo lze dobu, nedostávající se do 6 měsíců (§ 7 odst. 2. cit. zák.) doplniti vězením.Výrok o propadnutí zboží, podloudně vyváženého, může postihnouti i osobu na trestním činu nezúčastněnou.(Rozh. ze dne 2. dubna 1921, Kr II 103/21.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 26. ledna 1921, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II c), II c) tr. zák. a přečinem podloudného vývodu dle § 2 písm. b) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n., vyhověl jí však potud, že doplnil rozsudek ve výroku o trestu v ten rozum, že se dle §u 12 odstavec prvý zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. vyslovuje propadnutí zboží, jež obžalovaný neoprávněně dopravoval.Důvody:Rozsudkem v odpor vzatým uznán byl Josef V. zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II c), 176 II c) tr. z. a přečinem podloudného vývozu ukradených předmětů dle §u 2 písm. b) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. právoplatně vinným a odsouzen za to dle § 178 tr. zák. se zřetelem na § 35 tr. zák. a dle § 6 opatření stálého výboru Národního shromáždění ze dne 4. srpna 1920, čís. 480 sb. z. a n. za použití § 54 tr. zák. do těžkého žaláře na 2 měsíce zostřeného jedním tvrdým ložem týdně. Proti tomuto výroku o trestu čelí zmateční stížnost státního zastupitelství dovolávající se zmatečního důvodu § 281 čís. 11 tr. ř. pro porušení předpisu druhého odstavce § 7 zákona ze dne 18. března 1920 čís. 188 sb. z. a n. Zmateční stížnost není odůvodněna. Pro tento případ sluší především míti na zřeteli, že, byť i tu nebylo podmínek prvého odstavce § 6 opatření stálého výboru čís. 480 sb. z. a n. z r. 1920, přelíčení provedeno bylo — dle předkládací zprávy nedopatřením — fakticky před jediným členem sborového soudu, jelikož pro tento nezákonitý postup nebyl, a pro nedostatek podmínky § 281, č. 1 tr. ř., poslední věty též nemohl býti v odpor vzat rozsudek žádnou stranou, nemohl pod zmatečností dle § 281 čís. 11 tr. ř. a nemůže býti vyměřen hlavní trest v tomto případě dle druhého odstavce § 7 opatření výše než ztrátou svobody šesti měsíců. Jinak ale zůstává, jelikož zák. čís. 188 sb. z. a n. z roku 1920 neobsahuje zvláštních ustanovení pro případ sběhu trestných činů dle tohoto zákona s trestními činy dle všeobecného zákona trestního, i tu v platnosti zásada §§ 34 a 35 tr. zák., dle níž vyměřiti jest trest dle onoho trestného činu, na nějž stanoven jest trest ostřejší. Dle této zásady §§ 34 a 35 tr. zák. musil to býti trest těžkého, pokud se týče za použití § 54 tr. z., jež ohledně zločinu krádeže ovšem odstavcem druhým, § 7. zák. sb. č. 188/20 nebylo vyloučeno, jednoduchého žaláře. Bylo by ovšem myslitelno, že by trest mohl snad vyměřen býti žalářem jen na dobu, odpovídající provinění dle § 171 tr. zák., a doplněn ostatek na dobu určenou v druhém odstavci § 7 zák. o podloudném vývozu pouhým vězením. Než proti tomuto způsobu výměry trestu za, sbíhající se trestní Činy svědčí nejen zásada absorbce trestu trestem nejtěžším (§§ 34, 35 tr. zák.), nýbrž i předpis třetího odstavce § 7 zák. sb. čís. 188/20, že ustanovení předchozího odstavce platí i tehdy, je-li použití tohoto zákona vyloučeno tím, že čin tvoří skutkovou povahu těžšího trestního činu, zvláště ale čtvrtý odstavec tohoto §, že i náhradní trest za nedobytný trest peněžitý vyměřiti jest stejným druhem trestu, jako trest hlavní. Tím zřejmě vyslovena zásada, že v případech, kde jde vůbec o činnost, příčící se zákonu čís. 188 sb. z. a nař. z r. 1920, trest úhrnný vyměřiti jest zásadně jediným druhem trestu, a tím musí býti ovšem dle §§ 34 a 35 tr. zák. trest, jímž ohrožen jest trestný čin těžší. Soudce vyměřiv trest dle § 178 tr. zák. se zřetelem na § 35 tr. zák. a za použití § 54 tr. zák., postupoval se stanoviska §§ 34 a 35 tr. zák. správně a nelze o něm tvrditi, že by byl překročil meze svého práva trestního. Vývody zmateční stížnosti směřují pak — jak z výše vylíčeného vyplývá, vlastně proti užití § 54 tr. z., takže zmateční stížnost jeví se proto odvoláním. Následkem toho musila býti zmateční stížnost zavržena a o ní jako o odvolání rozhodnuto v zasedání neveřejném. Státní zastupitelství béře rozsudek v odpor odvoláním proto, že soudce v tomto případě opomenul též prohlásiti vedle § 12 odst. prvý zák. čís. sb. 188/20 zboží, neoprávněně vyvážené, za propadlé. Ve skutečnosti jde i tu o zmateční stížnost z důvodu § 281 čís. 11 tr. ř. Ovšem šlo v tomto případě o Zboží pachatelem Karlu R-ovi ukradené, a ježto obžalovaný při hlavním přelíčení svolil k tomu, by zboží to vráceno bylo poškozenému, bylo by dle předpisu § 367 odstavec prvý tr. ř. soudu nařídili, by zboží to poškozenému bylo vráceno. Než tomuto postupu brání v tomto případě, kde zboží bylo podloudně vyváženo, kategorický předpis prvého odstavce § 12 zákona čís. 188 sb. z. a nař. z r. 1920, že zboží, neoprávněně vyvážené, prohlásiti jest za propadlé k dobru státu, bez ohledu na to, komu náleží. Výroku tomu nemůže býti na újmu snad úvaha, že výrok ten postihuje ve svých následcích osobu, na trestním činu nijak nesúčastněnou, poněvadž zákon i jinak, v § 8, neváhal vysloviti ustanovení, jimiž osoby třetí, na trestním činu nesúčastněné, citelně mohou býti postiženy.