Čís. 451.
Skutkové podstatě zločinu §u 68 tr. zák. odpovídá i činnost, směřující k tomu, by násilím překonán byl odpor se strany vrchnosti, proti níž útok čelí, teprve očekávaný neb i jen předvídaný.
Pod pojem »pobuřování« ve smyslu §u 72 tr. zák. spadají činnosti, jež zahrnuje návod ve smyslu §u 5 tr. zák.
(Rozh. ze dne 21. května 1921, Kr II 216/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. února 1921, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem pozdvižení ve smyslu §§ 68 a 69 tr. zák.
Důvody:
Uplatňujíc důvod zmatečnosti dle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., vychází zmateční stížnost z právního názoru, jakoby skutková podstata zločinu pozdvižení dle § 68 tr. zák. byla dána jen tehdy, směřoval-li násilný odpor proti aktivnímu vystoupení, proti nějakému opatření vrchnosti a namítá stížnost, že v tomto případu nesměřoval úmysl davu proti podobnému opatření vrchnosti, proti němuž, poněvadž ho ve skutečnosti nebylo, směřovati nemohl, nýbrž, že dav, přitáhnuv před okresní hejtmanství, doprovázel jen deputaci, vyslanou za tím účelem, by okresní hejtman zakročil v příčině propuštění vězňů, a že před budovou okresního hejtmanství setrvával jen, by seznal výsledek deputace.· Šlo prý tudíž jen o manifestaci, která buď postrádá povahy trestného činu vůbec nebo by snad mohla přijíti v úvahu jen s hlediska §u 3 shromažďovacího zákona. Námitka je bezpodstatná. Stížnost opouští především ve svých vývodech půdu skutkových zjištění rozsudku, dle §§ 258 a 288 čís. 3 tr. ř. pro ni i pro zrušovací soud závazných, dle nichž srocené zástupy lidu přitáhly do města z okolních vesnic, by násilím vynutily na okresním hejtmanu propuštění 14 zatčených osob, tak že o pouhé manifestaci nemůže býti řeči, to tím méně, když dle rozsudkového zjištění někteří účastníci zástupu, mezi nimi i obžalovaní, byli opatřeni zbraní. Názor pak, z něhož zmateční stížnost vychází, dlužno označiti jako právně mylný. Úmyslem odporu ve smyslu §u 68 tr. zák. může býti dle doslovu tohoto zákonného ustanovení také, by bylo něco vynuceno, ba dokonce, by jen jakýmkoli způsobem rušen byl veřejný klid. V tomto případě nemusí, v onom případě pak namnoze ani nemůže násilný odpor směřovati proti nějakému aktivnímu· vystoupení neb opatření vrchnosti, které na ní naopak kladením násilného odporu teprve má býti vynuceno. Tomu bylo tak i v tomto případě, v němž dle rozsudkového zjištění, shora již zmíněného, na okresním hejtmanu dle úmyslu srocených zástupů násilím propuštění zatčených teprve vynuceno býti mělo a také skutečně vynuceno bylo. Odpovídá tudíž skutkové podstatě zločinu dle §u 68 tr. zák. i taková činnost, která směřuje k tomu, by násilím překonán byl odpor, se strany vrchnosti, proti níž útok čelí, teprve očekávaný neb i jen předvídaný. Správně podřadil tudíž nalézací soud jednání obžalovaných skutkové podstatě zločinu pozdvižení ve smyslu §u 68 (69) tr. zák. a zmateční stížnost jest v tomuto směru bezpodstatnou. Pokud pak se týče trestné kvalifikace jednoho z obžalovaných, jemuž byl uložen trest dle prvé sazby §u 72 tr. zák., uvádí se v rozhodovacích důvodech rozsudku nalézacího soudu nejen, jak sama stížnost připomíná, při odůvodňování výměry trestu jako okolnost stěžovateli přitěžující, že byl pobuřovatelem ostatních spoluobviněných, nýbrž zjišťuje se o něm mimo to při odůvodňování výroku o vině, že vybubnováním vyhlášky, by se občané ozbrojili a se zbraní táhli do města, že nadešla vhodná doba k dosažení jejich požadavků, celou vesnici pobouřil a tak nejvíce se přičinil o to, by lid z vesnice celkový účel srocení posílil a podporoval, čímž naznačeno, je zcela jasně, že nalézací soud spatřuje ve stěžovateli pobuřovatele ve smyslu prvé věty §u 72 tr. zák. Dovolávajíc se číselně důvodu zmatečnosti dle §u 281 čís. 10 tr. ř., stížnost namítá, že pouhé vybubnování není pobuřováním ve smyslu dotyčných zákonných ustanovení, jímž prý míněno jest vykonávání jistého psychického' vlivu na rozhodnutí třetích osob. Zákon nepodává v žádném z oněch ustanovení, v nichž stanoví zvláštní tresty pro pobuřovatele a vůdce, definice tohoto pojmu, není však důvodu k domněnce, jakoby tato forma trestní viny, mající arciť v zápětí zvýšenou trestnost, vyžadovala jiný ráz či snad větší intensitu působení na vůli a rozhodnutí jiných, než které předpokládá pojem návodu ve smyslu §u 5 tr. zák. Že ale vylíčené jednání stěžovatelovo odpovídá pojmu návodu, je nepochybno, neboť jím stěžovatel zločin, o který se v tomto případě jedná, jak zjišťuje rozsudek, nastrojil a dal k němu úmyslně podnět, a nalézací soud vyměřil mu tudíž trest správně dle první sazby §u 72 tr. zák.