Čís. 596.

K řízení »předchozímu« ve smyslu § 247 tr. ř. dlužno počítati i hlavní přelíčení v téže věci konané, k zmateční stížnosti však dle § 261 tr. ř. zrušené.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1921, Kr II 482/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném sezení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského jakožto porotního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. června 1921, jímž byli uznáni vinnými zločinem veřejného násilí dle § 76 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost opírá se o důvod zmatečnosti dle čís. 4 § 344 tr. ř. a spatřuje jej v tom, že při hlavním přelíčení nebyli všichni svědci dle § 247 tr. ř. vzati do přísahy. Jde o svědky Josefa L. a Františka K. Stížnosti nelze přiznati oprávnění. Svědci uvedení byli v této trestní věci již přísežně slyšeni u hlavního přelíčení, jež se konalo před krajským soudem v Uh. Hradišti jako sborovým soudem prvé stolice dne 8. ledna 1921. Dle § 247 tr. ř. nemají býti svědci, kteří byli v řízení předchozím pod přísahou vyslýcháni, bráni znovu do přísahy, nýbrž mají býti jen na složenou již přísahu upozorněni. Zachoval se tedy porotní dvůr soudní podle tohoto předpisu, když jmenované svědky nevzal do přísahy, nýbrž je pouze na složenou již přísahu upozornil; jdeť o tutéž trestní věc, jejímž podkladem je týž trestný čin spáchaný těmitéž obžalovanými a nemůže na tom ničeho měniti okolnost, že nové líčení konalo se na podkladě nového spisu obžalovacího, podaného podle předpisu § 261 tr. ř. před soudem porotním jako příslušným soudem, poněvadž skutečnosti, jež byly základem původního spisu obžalovacího, zůstaly nezměněny a jen podřadění jich pod zákonné ustanovení se změnilo a tím i příslušnost soudu porotního byla vyvolána. Postupem tím totožnost věci trestní původně před sborovým soudem prvé stolice, později před soudem porotním projednávané zůstala nedotčena a nelze pochybovat o tom, že k řízení »předchozímu« ve smyslu § 247 tr. ř. dlužno počítati hlavní přelíčení v téže věci konané, k zmateční stížnosti však zrušené, poněvadž zmatečností rozsudku neodčiňuje se skutečnost, že svědek v řízení o téže trestní věci konaném byl již do přísahy vzat. Důvodem citovaného ustanovení § 247 tr. ř. jest, by přísahy nebyly zbytečně hromaděny. Za tohoto stavu věci zachoval porotní dvůr soudní, nevzav L-а a K-a do přísahy, nýbrž upozorniv je na složenou přísahu, postup §em 247 tr. ř. předepsaný.

Citace:

č. 596. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 422-423.