Čís. 599.Pokus zločinu dle § 83 tr. zák., či pouhé přípravné jednání k tomuto zločinu?(Rozh. ze dne 11. listopadu 1921, Kr I 783/21.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku zemského trestního jakožto nalézacího soudu v Praze ze dne 6. června 1921, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem nedokonaného veřejného násilí dle §§ 8 a 83 tr. zák. — mimo jiné z těchtodůvodů:Napaden jest toliko bod II. rozsudečného výroku. Zmateční stížnost obžalovaných dovolává se sice číselně důvodů zmatečnosti čís. 9 a 10 § 281 tr. ř., tvrdíc však, že činnost obžalovaných neopodstatňuje skutkové povahy zločinu dle §§ 8 a 83 tr. zák. vůbec, doličuje věcně toliko prvější důvod. Po skutkové stránce zjistil nalézací soud v napadeném směru, že dne 11. prosince 1920 ráno přišel obžalovaný Antonín H. a hlásil správci dvora v K. Aloisu K-ovi, že je stávka, že se nepracuje a že jde na Kladno. Večer téhož dne k 6. hodině vstoupili do kanceláře velkostatku K. stěžovatelé v počtu 7 osob. Mluvčím byl obžalovaný H., který správce jménem závodní rady žádal, by dovolil postaviti hlídky ve dvoře, aby se nic nevyvezlo, a nic neztratilo, aby tam byl pořádek, že už to všude jinde provedli, že to chtějí udělati také. Správce K. jim to odpíral a za rozhovoru přišel strážmistr S., kterému na otázku, co se děje, dělníci žádost opakovali, ale on jim řekl, že za pořádek ve dvoře ručí správce a za bezpečnost on, načež dělníci se sebrali a odešli. Po dobu celého jednání stál před kanceláří ve dvoře zástup asi 50 dělníků. V tomto zjištěném ději shledal nalézací soud skutkovou povahu zločinu nedokonaného veřejného násilí dle §§ 8 a 83 tr. zák. Jako již v řízení před první stolicí, namítají obžalovaní i ve zmateční stížnosti, že jednání jejich nepřekročilo hranice beztrestného přípravného jednání. Než nelze se přikloniti k jejich stanovisku, naopak dlužno sdíleti náhled soudu nalézacího. O přípravném jednání může se mluviti jen, pokud zákonem zapovězený úmysl nedošel výrazu v nějaké konkrétní činnosti (§ 11 tr. zák.); projevil-li se však úmysl, vykonati čin, zákonem zakázaný, již na venek jednáním předsevzatým za účelem jeho uskutečnění a také objektivně ke skutečnému vykonání vedoucím, je tu již pokus. Rozlišení pokusu na rozdíl od pouhého jednání přípravného nespočívá ve větším či menším přiblížení se k cíli, zákonem trestním zakázanému, ani v tom, obsahuje-li čin pachatelův více či méně podmínek pro dosažení cíle, nýbrž jen v tom, projevil-li se k dosažení cíle trestného nesoucí se úmysl pachatelův zcela zřetelně v zevním ději pachatelem předsevzatém. Uváží-li se pak, že jednání obžalovaných bylo jedním z četných zjevů revolučního hnutí prosincového, jehož účelem bylo uskutečniti program strany komunistické a v jeho rámci provésti zejména socialisaci podniků průmyslových a zemědělských, že převzetí podniků takových do správy dělnictva bylo právě úkolem závodních rad, jichž jménem obžalovaní vystupovali a usilovali o postavení hlídek, které měly omeziti vlastníka dvoru pokud se týče jeho zástupce, správce K-a, ve volném nakládání majetkem, pak dlužno plně přisvědčiti nalézacímu soudu, že v jednání obžalovaných došel na venek znatelného a nepochybného výrazu úmysl jejich, zabrati velkostatek v K., to jest odníti jej jeho majiteli a převésti do správy dělnictva. Tím podnikli obžalovaní vše, co by bylo bývalo způsobilým, založiti skutkovou podstatu dokonaného zločinu dle § 83 tr. zák., kdyby nebyla přišla v to překážka odjinud, totiž energické vystoupení četnického strážmistra S-e, jenž se dostavil ještě za rozhovoru mezi správcem K-em a obžalovanými. Činnost obžalovaných vybočila proto již z období beztrestného jednání přípravného. Tvrzení stížnosti, že jednání mezi správcem K-em a obžalovanými bylo již skončeno, když se četník dostavil, ztroskotává o shora uvedené zjištění rozsudku, že četník přišel ještě mezi debatou, a je tím odňata též půda pro uplatňování trestnost vylučujícího důvodu dobrovolného odstoupení od spáchání trestného činu.