Čís. 393.
Pojmu »následků« ve smyslu § 411 tr. zák. vyhovuje každé i zcela nepatrné porušení zdraví, pokud se týče tělesné integrity.
(Rozh. ze dne 12. března 1921, Kr I 73/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným též přestupkem proti bezpečnosti těla dle § 411 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Proti výroku, odsuzujícímu stěžovatele pro přestupek lehkého ublížení na těle, namítá stížnost, uplatňujíc důvod zmatečnosti dle § 281, čís. 10 tr. ř., že v krvácení z nosu, o němž prý ani nebylo zjištěno, jaké
to krvácení bylo, lze spatřovati pouze viditelné známky, nikoliv však také následky, které lehké poškození tělesné dle § 411 tr. zák. vedle viditelných známek po sobě zanechati musí a které musí záležeti v porušení zdraví nebo v neschopnosti k povolání. V tomto případě mohlo by se prý tudíž jednati jen o přestupek dle § 496 tr. zák. Právní názor, jehož se stížnost dovolává, je sice v zásadě správný, stejně nepochybno však je, že pojmu »následků« ve smyslu § 411 tr. zák. vyhovuje každé i zcela nepatrné porušení zdraví, pokud se týče tělesné integrity. Rozsudkem u poškozeného zjištěné krvácení pak nasvědčuje bez ohledu na jeho stupeň a dobu trvání neklamně tomu, že políčkem, jemu od stěžovatele zasazeným, jisté, byť snad nepatrné porušení jeho zdraví pokud se týče tělesné integrity přivoděno bylo tak, že nalézací soud právem dospěl k závěru, že jeho tělesné poškození zanechalo po sobě nejen viditelné známky, nýbrž i následky.