Čís. 617.

Ke skutkové podstatě zločinu podvodu dle § 199 lit. c) tr. zák. nestačí ještě, že bylo ve veřejné místnosti používáno falešných nebo méně obsažných měr a váh, nýbrž dlužno po stránce subjektivní zjistiti, zda měl pachatel úmysl, poškoditi třetí osobu na jejím majetku nebo jejích právech.
(Rozh. ze dne 29, listopadu 1921, Kr I 1133/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací, jednaje v neveřejném sezení o zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Č. Budějovicích ze dne 27. srpna 1921, kterýmž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podvodu dle §§ 197, 199 lit. c) tr. zák., zrušil dle § 290 tr. ř. napadený rozsudek a vrátil věc soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Všeobecné skutkové známky podvodu dle § 197 tr. zák., totiž lstivé předstírání nebo jednání a uvedení v omyl, jsou obsaženy v popisu skutku dle § 199 lit. c) tr. zák., čili jinými slovy, tento specielní předpis trestního zákona ohledně nepravých, pokud se týče méně obsažných měr a vah, užívaných ve veřejné živnosti, nahražuje všeobecné známky podvodu, uvedené v § 197 tr. zák. slovy »kdo lstivým předstíráním nebo jednáním jiného uvede v omyl«. V tomto specielním předpisu zákona není však obsažena hlavní známka podvodu, týkající se podvodného úmyslu, vyjádřená ve všeobecném předpisu § 197 tr. zák. slovy »jímž někdo, budiž to stát, obec nějaká neb jiná osoba, na svém majetku neb na jiných právech škodu trpěti má«. Tento podvodný úmysl, k skutkové podstatě zločinu podvodu dle §§ 197, 199 lit. c) tr. zák. nutný, musí býti zvláště zjištěn. K skutkové podstatě uvedeného zločinu nestačí užívání nepravých neb méně obsažných měr a vah ve veřejné živnosti, tato skutková podstata by tvořila nanejvýše skutkovou podstatu přestupku proti řádu cejchovnímu, pokud se týče živnostenskému. Ke skutkové podstatě zločinu podvodu jest potřebí v prvé řadě zjištění podvodného úmyslu, směřujícího k poškození osoby třetí na jejím majetku neb právech. Ani spis obžalovací ani napadený rozsudek se však touto skutkovou náležitostí zločinu podvodu ani ve výroku ani v důvodech nezabývají. Ani zmateční stížnost se tímto nedostatkem skutkové podstaty činu, pro nějž stěžovatelka byla odsouzena, nezabývá a napadenému rozsudku nedostatek zjištění a důvodů v tomto směru nevytýká. Soud zrušovací, zkoumaje vzhledem ke zmateční stížnosti spisy, shledal, že bylo zákona trestního na škodu obžalované nesprávně užito (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.) a z povinnosti úřední tak rozhodl, jako by dotčená příčina zmatečnosti byla bývala uvedena a dle § 290 tr. ř. rozsudek zrušil.

Citace:

č. 617. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 456-457.