Čís. 483.
Podezřívání svědka z trestního činu, o němž má vypovídati, nestačí, by opodstatnilo vylučující důvod dle § 170 čís. 1 tr. ř.
Zapírání obžalovaného samo o sobě nebrání ještě tomu, by byl povolen podmíněný odklad výkonu trestu.
(Rozh. ze dne 14. června 1921, Kr I 248/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 19. ledna 1921, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže dle §§ 171, 175, II b) tr. zák., vyhověl však jejímu odvolání do výroku soudu nalézacího, jímž jí byl odepřen podmínečný odklad trestu, výrok ten zrušil a nařídil soudu nalézacímu, by, proveda potřebné šetření, o podmínečném odsouzení znovu rozhodl.
S hlediska zmatečního důvodu čís. 3 § 281 tr. ř. odporuje obžalovaná rozsudku nalézacího soudu proto, že soud vzal do přísahy svědka Františka M—a místo aby ho vyslechl jako obviněného, ač týž jest v pode- zření, že čin trestný, pro který byl vyslýchán, sám spáchal, ježto husa, pro jejíž krádež obžalovaná byla na základě svědectví Františka M—a odsouzena, pochází od něho, a on teprve tehdy, když viděl, že jest prozrazen, udával, že husu odcizila obžalovaná. Než o nějakém porušení předpisu § 170 čís. 1 tr. ř. nelze zde mluviti. Především dlužno podotknouti, že soud o vině obžalované nabyl přesvědčení oceněním všech výsledků průvodního řízení, zejména též odporujících si výpovědí obžalované, a nikoliv jen z jediného svědectví Františka M—a, že tvrzení obžalované, že svědek M. teprve tehdy, když viděl, že jest sám prozrazen, udal, že obžalovaná husu odcizila, odporuje spisům, dle kterých M. obžalované jen následkem nesváru v hádce vyčetl, že husu odcizila, do kteréž doby nic o tom známo nebylo, kdo husu poškozenému ukradl. Svědka M—a z krádeže husy podezřívala jedině obžalovaná sama, a i ona teprve tehdy, když již byla na základě zmíněné výčitky M—ovy soudně stíhána. Avšak takové podezřívání samo' o sobě ještě nestačí, by mohlo důvod § 170 č. 1 tr. ř. založiti. Podezření to musilo by buď býti opodstatněno procesuálnírn stíhacími aktem příslušného úřadu, aneb rozhodnutím soudu prokázáno. A zda takové podezření zde jest, rozhoduje nalézací soud po rozumu zákona ve všech případech volným uvážením všech okolností úplně samostatně. Soud však na základě bezprostředního osobního vjemu dospěl ku přesvědčení, že M. činil dojem pravdomluvného svědka, a naopak shledal obžalovanou nevěrohodnou. Důsledkem toho neměl soud vůbec žádného podkladu pro to, aby — nevěře obžalované a věře M—pvi — z moci úřední činil nějaké formelní rozhodnutí ve smyslu § 170 čís. 1 tr. ř., zvláště když ani obžalovaná návrhu v té příčině neučinila a rozhodnutí takového nevyvolala. Ježto pak zde o nějaký právní omyl nejde, nelze přesvědčení soudu s výsledkem potírati. Nemůže tedy ani řeči býti o tom, že by byl soud nějaký zákonný předpis při hlavním přelíčení porušil, tím méně pak, že by šlo ve smyslu dovolávaného § 170 čís. 1 tr. ř. o nějakou zmatečnost.
Odvoláním domáhá se obžalovaná podmínečného odsouzení, kteréž jí soud nalézací vzhledem k povaze trestního činu nepovolil, poněvadž, ač byla usvědčena, se nedoznala. Pokud se toho týče, sluší přisvědčiti názoru odvolatelky, že ve smyslu zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. jest pro posouzení otázky podmínečného odsouzení jedině rozhodným, lze-li za daných okolností odůvodněně očekávati, že odsouzená i bez výkonu trestu povede pořádný život, a že zapírání obžalované samo osobě nemusí ještě býti přiznání podmíněného odsouzení v cestě a toto vylučovati. V té příčině dlužno, zjistiti a uvážiti veškeré osobní poměry obžalované, Jakož i okolnosti, čin provázející, a teprve na základě jich řešiti se zřetelem k povaze a ke kvalitě trestního činu а k celkovému chování se, jakož i ke způsobu života obžalované před i po činu otázku, o niž jde. Poněvadž pak soud prvé stolice potřebných zjištění v tom směru neučinil, nelze nyní spornou otázku bezpečně řešiti, a proto musilo býti odvolání vyhověno, rozsudek musil býti v tomto rozsahu zrušen a nalézacímu soudu býti uloženo, aby, proveda potřebná šetření, o podmínečném odsouzení znovu rozhodl.