Čís. 499.
Zanedbání (§ 337 tr. zák.) včasného spuštění železničních závor. I když zřízenec nemohl pro velikou frekvenci na přejezdu trati konati službu dle předpisů, měl ji přes to konati dle přirozené zkušenosti. (Rozh. ze dne 4, července 1921, Kr I 918/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. října 1920, jímž byl obžalovaný sproštěn dle § 259 č. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin dle §§ 335, 337 tr. zák., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Po stránce věcné (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.) neposoudil soud nalézací věc správně. Rozsudek uvádí mezi jiným též obranu obžalovaného, že vzhledem na velkou frekvenci v místech, kde se stalo neštěstí, dostali ti zřízenci, kteří u přejezdu konají službu, pokyny od ředitelství drah, by se neřídili předpisy a spouštěli závory až bezprostředně před příjezdem vlaku. Ve formálním ohledu budiž zdůrazněno, že rozsudek nevyslovuje, zda a z kterých důvodů uznává tuto obranu obžalovaného za pravdivou (§ 270 čís. 5 tr. ř.), a nelze proto v pouhé reprodukci zodpovídání se obžalovaného shledávati již také zjištění! tvrzené skutečnosti. Než i kdyby se předpokládalo, že obžalovaný nemohl pro velkou frekvenci v místě nehody konati službu dle předpisů, neospravedlňovalo by ho to O sobě ještě, poněvadž, jak zmateční stížnost správně vytýká, měl ji konati dle přirozené zkušenosti a opatrnosti Posuzuje-li se věc s tohoto hlediska, přicházejí v úvahu tyto rozhodné skutečnosti. Ranní rychlík od Mladé Boleslavi má dle jízdního řádu přijeti do Nymburka o 8 h. 40 min. ráno. Mívá však denně pravidelné zpoždění, asi 20 minut, jak udal strojvůdce, nebo asi 5 až 15 minut, jak tvrdí obžalovaný. V kritický den měl zpoždění o 25 minut. O příjezdu rychlíku dostávají se sice z Vlkova, poslední to stanice, zvonková návěstí dle vlastního doznání obžalovaného se však stává, že pro špatný materiál baterií tato návěstí často selhávají, což se také stalo v kritický den 7. února 1920. Dále bylo místním ohledáním vyšetřeno, že hlídač, stojí-li u kliky, může uviděti vlak již ze vzdálenosti 287 m. Obžalovaný udal konečně, že na tom místě koná službu již po 6 let. Pro řešení otázky zavinění obžalovaného jest rozhodno, že, když věděl, že rychlík má asi v 9 hodin ráno přijeti a když mu bylo známo, že zvonková návěstí, ohlašující jeho příjezd, často selhávají, bylo tím více jeho povinností, by v příslušném časovém údobí veškerou pozornost, kterou mu ukládaly již zdravý rozum a zvláště jeho povolání a služba, soustředil na přejezd a ve stranu, odkud měl rychlík přijeti, a by učinil opatření, zaručující včasné spuštění) závor, ať již způsobem ve zmateční stížnosti naznačeným, totiž spuštěním závor na polovici, nebo jiným vhodným způsobem.
Citace:
č. 499. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 282-283.