Čís. 398.

Predražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb. z. а n.).
Předpis § 18 zákona o soudech lichevních jest rázu čistě procesuálního a nelze z něho vyvozovati, že pro skutkovou podstatu predražovaní jest rozhodným zisk pachatelův.
(Rozh. ze dne 17. března 1921, Kr I 611/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu u krajského soudu v Chebu ze dne 30. června 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražování dle § 7 odstavec třetí zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje důvod zmatečnosti č. 9 a) § 281 tr. ř. z té příčiny, že prý schází podstatný znak skutkové povahy prečinu predražování, totiž požadování zřejmě přemrštěné ceny, která jest tu jen tehdy, když pachatel docílí přemrštěného zisku, jaký u obžalovaného zjištěn nebyl. Nalézací soud vyslovil však v naprostém souhlase se stanoviskem zrušovacího soudu, v četných nálezech zdůrazněném, že ustanovení § 7 zákona o lichvě nečiní závislou trestnost jednání pachatelova na nabytí přemrštěného zisku, nýbrž na požadování přemrštěné ceny. K příslušným důvodům rozsudku se proto stížnost odkazuje a dodává se ještě, že, kdyby bylo správným opačné stanovisko zmateční stížnosti, zůstávala by beztrestnou celá řada případů, v nichž byly požadovány ceny patrně přemrštěné, čímž by byla zřejmě obcházena ustanovení zákona lichevního a mařen jeho účel. Neprávem poukazuje stížnost k ustanovení § 18 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb. z. a n. o soudech lichevních, snažíc se ze slov zákona, že při posuzování otázky zřejmé přemrštěnosti ceny dlužno přihlížeti ke všem »majetkovým prospěchům«, jichž pachatel vedle ceny požadoval, sobě neb jinému dal poskytnouti neb slíbiti, dovoditi, že o přemrštěnosti požadované ceny lze mluviti jen tam, kde bylo docíleno přemrštěného zisku. Citovaný zákon obsahuje pouze předpisy týkající se řízení před soudy lichevními a je také § 18 zákona tohoto předpisem povahy ryze procesuální, stanově zásady, jak má soud při řešení otázky zřejmé přemrštěnosti požadované ceny procesuálně postupovati. Pro obor práva hmotného jsou směrodatnými jediné předpisy zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. o trestání válečné lichvy. § 7 tohoto zákona podávající výměr přímého předražování, jest na stanovisku, že pod cenou rozuměti dlužno nejen úplatu v hotových penězích, nýbrž i v jiných předmětech majetkových. Je proto jen samozřejmým důsledkem tohoto stanoviska, když v § 18 zákona o lichevních soudech ukládá se soudu, by posuzuje otázky zřejmé přemrštěnosti, přihlížel též ke všem majetkovým prospěchům, jež pachatel vedle ceny požadoval, sobě neb jinému dal poskytnouti neb slíbiti. Tím se jen zvlášť připomíná, že pro zjištění výše požadované ceny není směrodatnou toliko výše ceny v penězích, nýbrž že k této přičítati dlužno též cenu, v jiné formě poskytnutou, by se takto vyšetřila přesně celková výše ceny, pachatelem za předmět potřeby požadované. Je-li však dle toho, co řečeno, pro přičítání přečinu dle § 7 zákona o lichvě rozhodnou jen zřejmá přemrštěnost požadované ceny, není z pohrůžky tohoto ustanovení vyloučen ani případ, když pachatel prodá zboží dále bez jakéhokoli zisku, ba pod nákupní cenou, tedy se ztrátou, přece však za takovou cenu, která se i v této výši jeví býti zřejmě přemrštěnou.

Citace:

č. 398. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 123-124.