Čís. 362.
Soud může učiniti zdrojem svého přesvědčení též výsledky důkazu (znaleckého), provedeného za řízení v jiné trestní záležitosti.
(Rozh. ze dne 5. února 1921, Kr I 692/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu u krajského soudu v Táboře ze dne 2. srpna 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem dle § 7 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Vycházejíc z názoru, že pro posouzení otázky přiměřenosti či zřejmé přemrštěnosti požadované ceny jsou rozhodnými jedině ceny nabývací, spatřuje zmateční stížnost důvod zmatečnosti dle § 281 čís. 9 a) tr. ř. v tom, že výrok nalézacího soudu, který odmítl zjistiti nabývací náklady obžalované, postrádá následkem toho zjištění podstatné náležitosti předražovaní, totiž zřejmé přemrštěnosti ceny, již obžalovaný za selata požadoval. Nalézací soud prý přehlíží, že jde v tomto případě o selata, koupená a prodaná v obchodě, tedy nikoli o selata, prodávaná producentem. Přísedící lichevního soudu neměli prý ohledně obchodu selaty odborných zkušeností, které u nich předpokládají rozhodovací důvody rozsudku, ani na základě svého povolání ani si jich nezjednali u výkonu úřadu přísedících lichevního soudu. Jako nepřípustné označuje dále stížnost, zakládá-li nalézací soud své přesvědčení o zřejmé přemrštěnosti ceny obžalovanou požadované na posudku soudního znalce, vyslechnutého v jiných trestních případech, v nichž se jednalo o producenty. Zmateční stížnost jest neodůvodněna i po stránce formální. Ustanoveními § 258 tr. ř., dle nichž má arci soud, vynášeje rozsudek, bráti zřetel na to, co se sběhlo v hlavním přelíčení, a dle nichž rozhoduje soud o otázce, má-li ta která skutečnost býti považována za prokázanou, dle volného přesvědčení, získaného svědomitým zkoumáním všech pro a proti přednesených průvodních prostředků, nemělo býti soudu ukládáno, by prováděl důkazy též o takových skutečnostech, které důkazu nepotřebují ať již proto, že jsou notorické, či proto, že jsou soudu známy byť ze zdrojů, ležících mimo rámec hlavního přelíčení. Nelze tedy zejména namítati ničeho proti tomu, učiní-li soud zdrojem svého přesvědčení o té které skutečnosti důkaz provedený za řízení v jiné trestní záležitosti, zejména tehdy, je-li průvodním prostředkem posudek soudního znalce, který již pro svůj povšechný ráz hodí se jako zdroj soudcovského přesvědčení v případech téhož druhu, vedl-li, byv proveden opětovně v několika případech, vždy k jednomu a témuž výsledku. V tomto případě mohl nalézací soud znaleckého posudku, podaného v jiných případech, tím spíše upotřebiti pro své přesvědčení, kdyžtě jím cena 40 K za 1 kg byla označena jako cena přiměřená při selatech zvláštního druhu, kteréžto vlastnosti rozsudek u selat, tvořících předmět trestného činu obžalovaného, nezjišťuje, a když obžalovaný za selata ona požadoval peníz, přiměřenou cenu o polovici, tedy značně převyšující. Při tom nalézací soud shledal v odborných zkušenostech přísedících lichevního soudu, ať již jimi byly získány ve vlastním povolání toho kterého z nich či při výkonu úřadu přísedících lichevního soudu, jen ještě další oporu pro správnost svého postupu při zjednávání svého přesvědčení v otázce, o kterou tu jde.