Čís. 513.
Předpisů o podmínečném odkladu výkonu trestu nelze použiti při odsouzení pro správní přestupek.
Rozhodl-li o správním přestupku lichevním v prvé i druhé stolicí lichevní senát plně obsazený, jest rozsudek absolutně zmatečným.
Odsouzení pro přestupek správní jest za všech okolností mírnější, nežli odsouzení pro přestupek soudní.
(Rozh. ze dne 21. července 1921, Kr I 733/21.)
Nejvyšší soud jako, soud zrušovací uznal po ústním líčeni o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona:
Rozsudkem okresního soudu lichevního v Bezdružicích ze dne 8. září 1920, pokud jím byl obžalovaný pro přestupek správní dle § 6 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. odsouzen podmínečně, a potvrzujícím jej rozsudkem lichevního jako odvolacího krajského soudu v Chebu ze dne 11. listopadu 1920, porušen byl zákon v ustanovení § 1 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 562 sb. z. a n., dále §§ 5, 9 a 10 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 567 sb. z. a n. a §§ 6 i 10 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a § 1 tr. ř.; rozsudky ty se zrušují a okresnímu soudu v Bezdružicích se ukládá, aby spisy postoupil předsedovi soudu lichevního jako zástupci příslušného úřadu správního k novému řízení proti obžalovanému.
Důvody:
Rozsudkem okresního jako lichevního soudu v Bezdružicích ze dne 8. září 1920 odsouzen byl obžalovaný T. pro přestupek správní dle § 6 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n., spáchaný překročením nejvyšší ceny živé váhy masa telecího, do vězení na jeden týden a ku peněžitému trestu vězení v trvání 5 dnů a dle § 389 tr. ř. k náhradě útrat řízení trestního.
Odsouzení prohlášeno podmínečným dle zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. na zkušební dobu jednoho roku. R odvolání veřejného žalobce byl rozsudek ten rozhodnutím lichevního jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 11. listopadu 1920, s poukazem na důvody prvního soudu a s dalšími odůvodněním v plném znění potvrzen. Rozsudky obou stolic porušují zákon ve dvou směrech a sice: 1. Nesrovnávají se uvedené rozsudky se zákonem v tom směru, že obžalovaný odsouzen byl pro přestupek správní dle § 6 zák. čís. 568 podmínečně. Zákon o podmínečném odsouzení ze dne 17. října 1919 čís. 562 sb. z. a n. nestanoví sice výslovně, že podmínečného odsouzení lze užiti pouze pro delikty, soudní pravomoci podléhající, tedy při zločinech, přečinech a přestupcích, ale vyplývá to z celého obsahu tohoto zákona, z jeho vzniku, jeho tendence a z přičlenění Jeho ku systému trestního zákona. Také v jiných zemích, kde podmínečné odsouzení již dříve bylo v užívání, vztahuje se instituce tato výhradně jen na trestné činy, pod pravomoc trestních soudů spadající. Předpisy rázu policejního, pokud nejsou obsaženy v trestních zákonech, nepřicházejí nikdy pro podmínečné odsouzení v úvahu. Tomu svědčí také důvodová zpráva, kterou zákon sborům zákonodárným byl předložen. Dle § 1 cit. zák. může jen soud odložiti výkon trestu. Zřízením soudů lichevních podle zákona ze dne 17. října 1919 čís. 567 sb. z. a n. jsou tyto ovšem soudy ve smyslu zmíněného § 1, leč soudem v tomto smyslu není předseda soudu lichevního, jenž vedle § 5 zák. čís. 567/19 rozhoduje jen jako zástupce príslušného úřadu správního v případech, kde řízení je přikázáno správním úřadům. Jak také ve zmíněné důvodové zprávě jest uvedeno, nepojí se k odsuzujícímu výroku pro delikty správní ztráta zachovalosti a ostatní následky soudního odsouzení. Následkem toho nesmí odsouzení pro přestupek správní býti zapsáno do trestního rejstříku, který dle nař. min. sprav, ze dne 8. prosince 1897 čís. 47 ř. zák. se vede jen pro soudem vyslovené odsouzení pro zločin, přečin nebo přestupek. Dle § 9 zákona o podmínečném odsouzení a § 8 prováděcího nařízení k němu ze dne 11. listopadu 1919 čís. 598, musí býti i tresty, podmínečně odložené, v patrnosti vedeny úřady, vedoucími záznamy o trestech, třeba že do záznamu o trestech smějí býti takové tresty zapsány teprve, až došlo k jejich výkonu. Dle § 38 prov. nařízení jest úřad, vedoucí záznamy o trestech, povinen, uvědomiti ihned soud, jakmile zví, že podmínečně odsouzený byl znova odsouzen. Tato kontrola při přestupcích správních nebyla by tedy vůbec možná, poněvadž, jak uvedeno, přestupky správní do trestního rejstříku se nezapisují. Dle § 7 zákona má býti výrok o podmínečném odsouzení zpravidla pojat do rozsudku a jen když to není možno, rozhodne soud usnesením. O přestupcích správních nevynášejí se však rozsudky, nýbrž nálezy. Dále rozeznává též zákon o trestání válečné lichvy čís. 568/19 v § 6 sám mezi přestupky správními a přestupky soudně trestnými. I z těchto zákonných ustanovení lze dovozovati, že podmínečné odsouzení mimo soudně trestný čin není přípustným.
2. Překročily oba rozsudky meze své příslušnosti tím, že okresní soud lichevní v řádném svém obsazení předsedou a dvěma přísedícími dle § 10 odstavec prvý zákona ze dne 17. října 1919 čís. 567 sb. z. a n. rozhodoval o přestupku správním' dle § 6 zák. ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. а n., o němž dle § 5 onoho zákona čís. 567 rozhodovali měl předseda soudu lichevního jako zástupce příslušného úřadu správního bez přísedících, a dále odvolací soud lichevní tím), že v řádném svém obsazení předsedou a čtyřmi přísedícími dle § 10 odstavec druhý cit. zák. čís. 568 rozhodl o odvolání veřejného žalobce, kdežto o odvolání v přestupcích správních rozhodovati má dle § 9 cit. zákona čís. 567 odvolací senát sborového soudu složený ze soudce z povolání jako předsedy a dvou přísedících. Jeví se proto rozsudky ty, pokud se týkají přestupku správního dle § 6 cit. zák. čís. 568, ježto vyneseny byly soudem věcně nepříslušným, absolutně zmatečnými dle § 1 tr. ř. Dlužno ještě se zmíniti o otázce, má-li ohledně obžalovaného protizákoně vynesený rozsudek býti zrušen či pouze vysloveno, že zákon byl porušen. Za všech okolností jest odsouzení pro přestupek správní mírnější než odsouzení pro přestupek soudní, neboť onen nemá zneucťujících následků tohoto. Příznivější pro obžalovaného1 jest tedy eventuelní odsouzení správní a náleží tudíž dle § 292 tr. ř. obnovení řízení naříditi.