Čís. 612.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). Trestní zodpovědnost požadovatele přemrštěné ceny není vyloučena tím, že tak činí z návodu a v zájmu jiné osoby.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1921, Kr I 1100/21.)
Nejvyšší soud vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Táboře ze dne 8. srpna 1921, jímž byl obžalovaný sproštěn z obžaloby pro přečin dle § 7 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Odůvodněna je zmateční stížnost ve směru sproštění z obžaloby pro přečin dle § 7 lich. zák. Jediný důvod pro sproštění, že totiž obžalovaný požadoval zřejmě přemrštěnou cenu 10000 K za 17 q hrachu od Karla F. jen ku vyzvání a v zastoupení své snachy, není způsobilý, by při správném právním pojímání věci byla u obžalovaného vyloučena skutková podstata uvedeného přečinu. Rozhodnou jest pro trestní zodpovědnost pachatele dle § 7 lich. zák. jen okolnost, že on to byl, jenž za okolností, tamtéž uvedených, požadoval zřejmě přemrštěnou cenu, nechť stalo se to pro něho či pro jiné. Že snad požadována byla cena tato z návodu a v zájmu jiné osoby, může zakládati spoluodpovědnost osoby té dle § 5 tr. zák., odpovědnosti požadujícího okolnost ta nevylučuje. Vyplývá to nejen z doslovu § 7 lich. zák., nýbrž zvláště také z předpisu § 24 lich. zák. o ručení majitele podniku za pokuty a peněžité tresty, uložené zřízenci, zmocněnci, zástupci neb jinému orgánu podniku.

Citace:

č. 612. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 448-449.