Čís. 387.
Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Na exportní zboží se trestní předpisy o predražovaní nevztahují, leč že by nepříznivé účinky postihly též tuzemskou spotřebu.
Pletichy mohou býti spáchány i ohledně zboží, jež jest ve volném obchodě.
(Rozh. ze dne 3. března 1921, Kr I 969/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze, pokud jím byla obžalovaná Berta W. sproštěna z obžaloby pro přečin dle § 11, čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil v tomto směru rozsudek a vrátil věc soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl; zavrhl ji však, pokud táž obžalovaná byla sproštěna z obžaloby pro přečin dle § 7, odstavec třetí cit. zák., a obžalovaný Emil H. z obžaloby pro přečiny dle §11, čís. 4 a § 7, odstavec třetí cit. zák.
Důvody:
Brojíc dle čís. 9 a) § 281 tr. ř. proti osvobozujícímu výroku pro přečin pletich, řetězového obchodu a předražování, jehož se dle obžaloby dopustili obžalovaní nákupem a prodejem porcelánu, určeného pro vývoz do ciziny, hájí zmateční stížnost náhled, že zákon o lichvě nečiní rozdílu mezi zbožím exportním a zbožím určeným ke spotřebě v tuzemsku, nýbrž tresce bez rozdílu každé jednání jemu se příčící, pokud se děje v území republiky. Stížnost poukazuje na to, že v daném případě, o nějž jde, nakoupili obžalovaní porcelán z největší části od obchodníků (překupníků) a prodali jej dále tuzemské firmě exportní (zase překupníkovi) a to ve velkém a za cenu zvýšenou; tím se prý dopustili řetězového obchodu i pletich způsobilých stupňovati ceny, uváží-li se, že bylo mezi porcelánem i zboží hodící se pro zdejší spotřebu a že při měnící se konjunktuře vývozních obchodů není vyloučeno, že zboží zdražené o zisky celé řady překupníků na konec vyvezeno nebude, nýbrž zatíží domácí konsumenty, jimž bude rozprodáváno. S právním náhledem zmateční stížnosti nelze souhlasiti. Poněvadž zákony o lichvě mají za účel náležité zásobování obyvatelstva tuzemského předměty potřeby, dlužno v zásadě trvati na stanovisku, že řetězový obchod a pletichy a rovněž i předražování, spáchané obchodováním se zbožím exportním podléhají ustanovení zákona o lichvě jen tenkráte, vzejdou-li z nich na zdejším území nepříznivé účinky pro domácí konsumenty, jimž chce zákon o lichvě zabrániti, t. j. mají-li obchody takové škodlivý vliv na zásobování obyvatelstva v zemi, buďto že jemu předměty potřeby odnímají, oběh jejich zadržují nebo cenu zdražují. S tohoto hlediska dlužno zkoumati tento případ na podkladě zjištění prvního soudu. Soud nalézací zjistil, že obžalovaní nakoupili za účelem vývozu do ciziny větší množství zboží porcelánového u 6 různých firem, a to částečně u továrníků, částečně u obchodníků, kteří vesměs se zabývali vývozem, že toto zboží bylo vesměs vývozní a jak co do jakosti, tak i co do ceny v tuzemsku neprodejné a že prodali veškeré zboží se ziskem ve dvou partiích výhradně firmám vývozním. Soud vyloučil, že by toto zboží mohlo býti prodáváno v tuzemsku a že bylo odnímáno (při nákupu) tuzemskému konsumu. I když nutno připustiti, že zde jsou dle zjištění nalézacího soudu charakteristické známky řetězového obchodu i pletich — ježto obžalovaní nakoupili ve velkém zboží nejen od továrníků, nýbrž i od velkoobchodníků a prodali je v celku zase velkoobchodníkům (vývozním společnostem) a to za ceny značně zvýšené, nejsouce jako cizozemci k obchodování ve zdejším státním území vůbec oprávněni a vsunuvše se tak do obchodu s porcelánem zcela zbytečně a neužitečně, jen aby dosáhli překupnického zisku — chybí zde další zákonný předpoklad skutkové podstaty § 11, čís. 4 zákona o lichvě — způsobilost stupňovati ceny ke škodě domácího konsumu. Jakmile jest zjištěno, že jde o zboží vesměs vývozní, které pro domácí spotřebu vůbec a za žádných okolností nepřicházelo v úvahu a že nákup se stal od počátku v úmyslu, by zboží bylo do ciziny vyvezeno, pak dlužno říci, že ani způsob nákupu ani způsob prodeje zboží, který se stal zdejším vývozním společnostem, а k němuž došlo po zmenšení přímého vývozu, nemohly míti nepříznivého vlivu na zásobení zdejšího obyvatelstva, poněvadž mu ani neodnímaly předmětů potřeby, ani nezadržovaly jejich oběhu na škodu domácí spotřeby, ani nezdražovaly (a nebyly ani způsobilé, stupňovati ceny porcelánu, určeného pro zdejší spotřebu), poněvadž činnost obžalovaných se týkala výlučně zboží vývozního, na němž domácí spotřeba neměla zájmu. Že by obchody vývozní měly nepřímo nepříznivý vliv na ceny zboží domácí spotřeby, zjištěno nebylo. Obžalované zbavuje tedy trestní zodpovědnosti dle zákona o lichvě pouze okolnost, že předmětem jejich nedovoleného a hospodářsky neužitečného obchodování bylo výhradně zboží vývozní. Neomlouvala by je naproti tomu okolnost, »že byli nuceni«, jak praví rozsudek, kupovati porcelán od obchodníků nikoliv od výrobců proto, že u továrníků nebylo lze zboží dostati, protože jako osoby k obchodování ve zdejším státním území neoprávněné a pouze za účelem léčení se zde zdržující, vůbec neměli se pouštěti do obchodování. Také okolnost, že se odhodlali k prodeji tuzemským vývozním společnostem z nouze, po zmaru přímého vývozu, by nečinilo jejich jednání beztrestným, tím spíše, že nelze pokládati za akt z nouze prodej, při němž obžalovaní přirazili průměrně 15 proc. k cenám nákupním, vyzískavše v krátké době téměř hrubých 100000 K. Obžalovaným nelze přičítati k vině ani přečin dle § 7, odstavce třetí o lichvě, poněvadž jest zjištěno, že koupili zboží vývozní za účelem vývozu a že je prodali vývozním společnostem, by bylo jimi dodáno do ciziny. I kdyby byli požadovali od těchto společností ceny patrně přemrštěné, nebylo by lze je stíhati pro předražování, poněvadž zákon o lichvě chrání proti takovému požadavku pouze domácí spotřebitele a dopouští naproti tomu požadovati zvýšené ceny za zboží určené k vývozu, což bývá oproti cizině s lepší valutou účinným prostředkem proti vykořisťování země vývozní. V přítomném případě soud nenabyl přesvědčení, že obžalovaní požadovali ceny zřejmě přehnané. Stížnost státního zastupitelství, brojí proti tomu důvody zmatečnosti čís. 5 a 9a) § 281 tr. ř. Vzhledem k vytknuté zásadě jest stížnost bezpředmětná, poněvadž i v tom případě, kdyby bylo zjištěno, že byly požadovány ceny patrně přemrštěné, by byl odůvodněn rozsudek osvobozující. Pokud obžalovaní nedovoleně obchodovali a zisky nabývali, podléhají ovšem předpisům živnostenským a finančním.
Naproti tomu jest odůvodněna zmateční stížnost, pokud bere v odpor sproštění Berty W-ové z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 zákona o lichvě, spáchaný obchodem s kakaem důvodem zmatečnosti čís. 5 а 9 a) § 281 tr, ř. Soud zjistil, že Berta W-ová vyjednávala s firmou Max L. o prodej porcelánu a že při tom byla ochotna koupiti od ní vagon kakaa (ve skutečnosti seznal svědek inž. František L., že oba obžalovaní učinili offertu, totiž objednávku na vagon kakaa za cenu 32 K 50 h, která byla pak zvýšena na 38 K 50 h). K tomuto seznání soud nepřihlížel, což stížnost právem vytýká s hlediska čís. 5 § 281 tr. ř. jako neúplnost týkající se rozhodné okolnosti. Toto kakao nabídla obžalovaná čs. společnosti pro zahraniční obchod za 39 K 1 kg. K uskutečnění obchodu nedošlo. Soud sprostil obžalovanou z obžaloby pro řetězový obchod s odůvodněním, že šlo o pouhé přípravné jednání, že obžalovaná zbožím nedisponovala, z obžaloby pro pletichy proto, že prý šlo o zboží, které bylo předmětem volného obchodu. I když je odůvodněn výrok pro řetězový obchod vzhledem k tomu, že obžalovaná kakaem nedisponovala, je právně pochybené sproštění z obžaloby pro pletichy, uváží-li se, že obžalovaná, nemajíc oprávnění k obchodování ve zdejším státě a dlíc zde pouze za účelem léčení, pustila se do nedovoleného nákupu vývozního porcelánu a při té příležitosti sjednala sil nákup vagonu kakaa od tuzemského zástupce holandské firmy a nabídla totéž kakao za zvýšenou cenu jiné firmě tuzemské. Byť i obchod kakaem byl volný, nelze pokládati za dovolené a beztrestné pouštění se do takového obchodu, které mělo býti v podstatě zbytečným překupnictvím, vypočítaným na zisk a způsobilým stupňovati ceny. Již vzhledem k vytknuté neúplnosti jest odůvodněno zrušení rozsudku v tomto směru, nehledě ani k formálnímu zmatku, jak shora uvedeno, — i z důvodů čís. 9 a) § 281 tr. ř. — poněvadž soud, vycházeje z nesprávného právního posouzení, jakoby šlo o beztrestné přípravné jednání a jakoby při předmětech volného obchodu byly pletichy vyloučeny, nezabýval se subjektivní stránkou činu a otázkou způsobilosti stupňovali ceny, při čemž se poukazuje i na tu závažnou okolnost, že cizozemec, chce-li zde prodávati, musí míti živnostenské oprávnění.