Čís. 372.
Zmatek dle čís. 11 § 281 tr. ř., určil-li nalézací soud zkušení dobu pouze na jeden rok, ač úhrn hlavního a náhradního trestu na svobodě převyšoval 6 měsíců.
Výrok o propadnutí zabavených předmětů při odsouzení pro válečnou lichvu lze bráti v odpor pouze odvoláním, nikoliv zmateční stížností.
(Rozh. ze dne 12. února 1921, Kr II 263/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení částečně zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Olomouci ze dne 22. července 1920, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., a změnil výrok o podmínečném odsouzení v ten smysl, že prodloužil zkušební dobu na 2 léta.
Důvody:
Zmateční stížnost spatřuje s hlediska důvodu zmatečnosti dle čís. 11 § 281 tr. ř. porušení zákona v tom, že nalézací soud, vysloviv, že odsouzení obžalované je ve smyslu zákona ze dne 17. října 1919. čís. 562 sb. zák. a n. podmíněné, stanovil zkušební dobu na jeden rok. Stížnost vychází při tom z toho stanoviska, že v přítomném případě má trest činili 8 měsíců tuhého vězení a na peněžité pokutě nejméně 10000 K, že tedy jde o trest větší než o trest na svobodě do 6 měsíců, a že měla proto zkušební doba vzhledem na ustanovení prvého odstavce § 3 cit. zákona býti stanovena ode dvou do pěti let. Zásadně je zmateční stížnost odůvodněna; mluvit pro správnost jejího stanoviska i druhý odstavec § 3 cit. zákona, dle něhož v případě, byl-li vedle trestu na svobodě uložen také trest peněžitý, rozhoduje o délce doby zkušební úhrn hlavního trestu a trestu náhradního, stanoveného pro případ nedobytnosti trestu na penězích. Na místě je zmateční stížnost i po stránce formální, neboť stanovení zkušební doby je podstatnou součástí výroku o podmíněném odsouzení tak, že byl-li při stanovení doby té zákon porušen nebo bylo-li zákona při tom nesprávně použito v některé z oněch zásad, které jsou od volného uvažování soudcovského neodvisly, a kterých tudíž soudu povždy dbáti jest, zakládá to důvod zmatečnosti dle § 281 čís. 11 tr. ř. Zmateční stížnost není však přípustná, pokud dále v rámci vývodů, uplatňujících důvod zmatečnosti dle § 281 čís. 11 tr. ř. vytýká, že soud nevyslovil ve smyslu § 20 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. zák. a nař., že předměty potřeby, k nimž se trestný čin vztahuje, nebo výtěžek propadají ve prospěch státu. Jeť výrok takový dle cit. zákonného ustanovení ponechán volnému uvážení soudcovskému a nelze tudíž v tom, že propadnutí předmětů potřeby nebo výtěžku vysloveno nebylo, spatřovati porušení nebo nesprávné použití zákona v některé z oněch zásad, které jsou neodvisly od volného uvážení soudcovského a kterých proto soudu jest povždy dbáti, a tedy ani ne důvod zmatečnosti dle § 281, čís. 11 tr. ř. Jako opravný prostředek přichází tudíž v tomto směru v úvahu zase pouze odvolání.