Čis. 459.

Predražovaní (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.). Peníze nejsou předměty potřeby ve smyslu předpisů o válečné lichvě.
(Rozh. ze dne 28. května 1921, Кг II 296/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního jako lichevního soudu v Brně ze dne 30. března 1920 a rozsudkem lichevního jako odvolacího soudu zemského v Brně ze dne 5. června 1920 porušen byl zákon v ustanovení § 1 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. rozsudky ty se zrušují a obžalovaný sprošťuje se dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek predražovaní dle § 20 odstavec prvý citovaného cís. nařízení.

Důvody:

Rozsudkem okresního jako lichevního soudu v Brně ze dne 30. března 1920 byl obžalovaný odsouzen pro přestupek předřazování dle § 20 odstavec prvý cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák., jehož se prý dopustil tím, že dne 24. července 1919 v Brně za předmět potřeby, totiž cizozemské peníze (rakouské koruny) zřejmě přemrštěnou cenu požadoval, kterýžto rozsudek byl lichevním odvolacím soudem zemského soudu v Brně nálezem ze dne 5. června 1920 potvrzen. Názor, že peníze (v jakékoliv formě), jsou předměty potřeby, je právně mylný. Ve smyslu § 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. jsou předměty potřeby věci movité, které slouží přímo neb nepřímo k ukojení životních potřeb lidí a zvířat domácích. § 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb. z. a n. o soudech lichevních mluví rovněž o činech proti zákonům nebo nařízením vydaným od počátku války k tomu konci, by zásobování obyvatelstva bylo zabezpečeno a předřazování zabráněno. Toto ustanovení, třebas v době spáchání činu ještě neúčinné, jakož i dříve zmíněné ustanovení cís. nař. z roku 1917 nasvědčují tomu, že pojmu předmětu potřeby neodpovídají takové věci, které neslouží к tomu, by jimi byly uspokojeny potřeby lidí a zvířat domácích, ani věci, které mají význam jen jako prostředky, jimiž se věci, sloužící za předměty potřeby, opatřují. Peníze jakéhokoli druhu jsou dle své podstaty a svého určení vždy jen prostředky, pomocí nichž se provádí sice převod a oběh předmětů potřeby, totiž statků úkojných, ale jimi statky tyto nezanikají ani se nerozmnožují. Pro tuto jejich povahu nelze o nich říci, že náležejí mezi ony věci, které k ukojení dalších potřeb lidských a potřeb zvířat domácích slouží nepřímo, neboť těmito rozuměti dlužno věci takové, které, jsouce, jako stroje, nástroje, suroviny nebo součástky, samy sebou a v původní své podobě nezpůsobilé, sloužiti k ukojení potřeb oněch, slouží přece k výrobě nebo přípravě takových věcí, jimiž se potřeby ty ukájejí přímo. I nauka národohospodářská, která definuje peníze jako statek hospodářský, který obecně slouží za míru směnných hodnot, za měnidlo, platidlo a uchovatele směnných hodnot, potvrzuje správnost názoru, že nelze v penězích spatřovati úkojné statky potřebě lidské sloužící.

Citace:

č.459. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 230-231.