Čís. 360.
Není spolupachatelem krádeže, nýbrž pouze spoluvinníkem (§ 5 tr. zák.) na ní ten, kdo pomohl pachatelům — dohodnuv se před tím s nimi — odnésti věc kradenou již po té, kdy byla z místa spáchaného činu odstraněna.
(Rozh. ze dne 3. února 1921, Kr II 256/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 3. července 1920, pokud stěžovatelka byla uznána vinnou zločinem krádeže dle § 171, 173, 174 II a), 176 II a) tr. zák., a, zrušiv rozsudek, uznal ji vinnou pouze spoluvinou na krádeži dle § 5, 171, 173, 174 II a), 176 II a) tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalované M. V. brojí, dovolávajíc se důvodů § 281 č. 5 a 9 a) — správně 10 tr. ř., proti odsouzení pro zločin krádeže, domáhajíc se pouhého odsouzení pro podílnictví na krádeži. Především sluší podotknouti, že se zmateční stížnost s krádeží uhlí zvláště nezabývá; než, kdyby odsouzení pro krádež balíku kůže nebylo shledáno oprávněným, stala by se zbývající pak jen krádež uhlí vzhledem ku ceně tohoto předmětu krádeže pouhým přestupkem. Ohledně krádeže kůže v ceně 831 K 10 h zjistil rozsudek, že všichni tři obžalovaní, spáchavše společně na nádraží krádež uhlí v ceně 6, K a byvše upozorněni obžalovanou Vincencií K-ovou na balík kůže uložený na vozíku před dělnickými kasárnami, řekli si, že si ji vezmou a zanesou domů do Κ., a že při tom stěžovatelka Marie V-ová dala souhlas, by kůže odcizena byla ve společný prospěch; že mezi tím, co stěžovatelka odešla s ukradeným uhlím domů, tedy za její nepřítomnosti obžalovaný J. vytáhl kůži z vozíku, zanesl ji za nádraží, tam smekl s balíku, ve kterém byly dva menší balíky, provaz, jeden balík vzal sám, druhý dal K-ové a odnášeli kůži k domovu. Cestou přišla jim stěžovatelka, vracejíc se z domu, vstříc a pomohla J-ovi nésti jeden balík. Z tohoto stavu věci dovozuje soud nalézací, že i stěžovatelku pokládati jest za spolupachatelku. Zmateční stížnost jest odůvodněnou. Stěžovatelka, byť i byla přítomna, když K-ová na kůži upozornila а k jejímu odcizení popud dala a, byť i při tom přímo dala souhlas, by kůže ve společný prospěch byla odcizena, nebyla přec, odešedši s ukradeným uhlím domů do jiné obce, při provedení krádeže na místě činu přítomna. A klade-li rozsudek zvláštní váhu na to, že pomohla kůži odvésti od místa činu, tedy stalo se to dle shora uvedených zjištění přec teprve v době, kdy krádež byla již nejen právně, nýbrž i fakticky dokonána, když se byli již spoluobžalovaní kůže zmocnili a z nádraží, tedy z místa, kde by mohlo se mluviti o tom, že byla ještě v dosahu moci držitelovy, ji odnesli. Ovšem nevyplývá z toho, že by pomoc, kterou stěžovatelka spoluobžalovaným poskytla, opodstatňovala jen podílnictví na zločinu krádeže. Dle shora uvedených zjištění účastnila se stěžovatelka předem dohody spoluobžalovaných o provedení krádeže a dohodla se s nimi již i o podílu na zisku. Tím dány jsou předpoklady nepřímého pachatelství dle § 5 tr. z.