Čís. 600.

Jest po případě spolupachatelstvím zločinu dle § 68 tr. zák., nikoliv pouhou spoluvinou na něm (§ 5 tr. zák.), súčastnil-li se kdo pozdvižení v místě, rozdílném od místa, kde ku pozdvižení došlo.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1921, Kr II 409/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního jakožto výjimečného soudu v Brně ze dne 12. března 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem pozdvižení ve smyslu §§ 68 a 69 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Proti výroku, odsuzujícímu stěžovatele pro přímé pachatelství zločinu pozdvižení, namítá stížnost s hlediska § 281 čís. 9 a), pokud se týče čís. 10 tr. ř., že o přidání se ku srocenému davu, jak je předpokládá § 68—69 tr. zák., nemůže býti řeči, když stěžovatel vůbec ani k davu se nepřipojil a v O. nebyl; v poslání rozbouřeného lidu do O. lze prý shledati nanejvýše skutkovou podstatu dle § 5, 68 tr. zák., nikoli přímé pachatelství. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Rozsudek postavil se ohledně stěžovatele na stanovisko, že byl ve spojení s dělnickým pozdvižením na Oslavansku a měl úplnou znalost příběhů dne 13. prosince 1920 v Oslavanech se udavších, a že sorganisoval srocení dělnictva na Zastávce, by vyzbrojeno zbraněmi, na pokyn stěžovatelův četnictvu a soukromníkům tamtéž odebranými, táhlo na pomoc soudruhům v Oslavanech za účelem shora naznačeným. Činnost tato na Zastávce nepřichází proto dle rozsudku v úvahu jako činnost samostatná, nýbrž jako součást pozdvižení dělnictva na Oslavansku, v jehož zájmu stěžovatel vědomě byl činným, byť i činnost ta ve svých cílech jevila se činností pomocnou, přece jen nespadá pod hledisko § 5 tr. zák. jako pouhá spoluvina na pozdvižení Oslavanském, nýbrž právem posuzuje ji rozsudek jako spolupachatelství při tomto pozdvižení, poněvadž se stěžovatel, byť i místně oddělen, činně a u vědomém spojení s pořadateli pozdvižení súčastnil za účelem uskutečnění společného cíle, totiž zdolání vojska, přicházejícího do Oslavan k utišení nepokoje. Tím stal se trestně spoluzodpovědným za vše to, co se společným přičiněním v rámci uskutečnění společného zlého úmyslu v Oslavanech událo. Neobyčejným rozsahem prosincového pozdvižení jest též odůvodněno, že činnost spolupachatelů se mohla odehrávati na místech různých. Nelze proto uznati pochybeným, vyslovil-li rozsudek o stěžovateli, že se »přidal« (§ 69 tr. zák.) ku srocení, byť i sám se sebraným a vyzbrojeným dělnictvem do Oslavan netáhl.

Citace:

č. 600. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 426-427.