Čís. 331.
Předražování (cís. nař. ze dne 21. srpna 1916, čís. 261 ř. z.). Úmysl, požadovaný v § 21 čís. 2 cit. nař. musí býti na straně pachatelově již v době nákupu předmětu potřeby. I spoluvinník dle § 5 tr. zák. musil v době skutku věděti, že přímý pachatel nakoupil předměty potřeby Již v úmyslu, by jich cenu stupňoval na nepřiměřenou výši.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1921, Kr I 646/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem spoluviny na přidružování dle § 5 tr. zák. a § 21 čís. 2 cit. nař. a sprostil obžalovaného z obžaloby pro tento trestný čin — mimo jiné z těchto
důvodů:
Odůvodněna jest zmateční stížnost, pokud vytýká rozsudku zmatečnost dle § 281 čís. 9a) tr. ř. Nutno přisvědčiti názoru stěžovatele, že úmysl, požadovaný v § 21 čís. 2 cís. nař., musí býti na straně pachatelově v době nákupu předmětu potřeby a že z ustanovení § 5 tr. z. vyplývá, že i spoluvinník musil v době skutku věděti, že přímý pachatel nakoupil předměty potřeby již v úmyslu, by jich cenu na nepřiměřenou výši stupňoval. V tomto směru zjišťuje však naříkaný rozsudek, že stěžovatel Josef E. nemusil věděti již při nákupu střevíců od M-а pro Š-u, že S. se vsunuje nepřípustně jako mezičlen do řetězu od výrobce k spotřebiteli a že mohl rozuměti sdělení Š-ovu tak, že Š. kupuje střevíce pro svého bratra, pachtýře dvora, jenž jich potřebuje pro své ruské zajatce. Že by tedy obžalovaný Josef E, v době, kdy Jan Š. od něho střevíce kupoval, skutečně byl si vědom, že tento kupuje předměty ty v úmyslu, zvyšovati ceny, rozsudek naříkaný nezjišťuje. Napomáhání t. j. prodeji Josefa E. nedostává se tedy subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu spoluviny na předražování ve smyslu §§ 5 tr. z. a 21 č. 2 cís. nař., která nebyla splněna u tohoto obžalovaného ani v době dodání střevíců, poněvadž se stanoviska tehdejšího zákonodárství mohl za to míti, že jest proti obžalovanému Š-ovi povinen k dodání, jemuž nemůže platně odpírati námitkou, že jedná se o obchod lichvářský.
Citace:
č. 331. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 25-26.