Čís. 456.Podradění činnosti ukrývačovy skutkové podstatě §u 214 tr. zák. není zásadně vyloučeno tím, že ukrývač sám přichází v úvahu jako podezřelý z hlavního činu; rozhodným jest, zda úmysl ukrývačův směřoval pouze k tomu, by před vrchnostenským stíháním chráněna byla jiná osoba. K pojmu neodolatelného donucení.(Rozh. ze dne 28. května 1921, Kr I 873/20.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 20. října 1920, jímž byla obžalovaná sproštěna dle §u 259 č. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin dle §u 214 tr. zák., rozsudek napadený zrušil a odkázal věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl — mámo jiné z těchtodůvodů:V odpor vzatým rozsudkem byla obžalovaná dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro zločin nadržování zločincům ukrýváním dle §u 214 tr. zák., přes to, že dle rozhodovacích důvodů rozsudku soud ve vědomě nesprávném sdělení, které učinila obžalovaná pátrajícímu četnictvu, shledal objektivní skutkovou podstatu naznačeného zločinu, Soud dle rozhodovacích důvodů jednak uvěřil zodpovídání se obžalované, dle něhož učinila ony nepravdivé údaje jen ze strachu před přísností okradeného О-a a před násilnickou povahou pachatele krádeže T-а, který jí již před závadným případem hrozil zastřelením, kdyby ji měl při něčem přistihnouti, jednak přihlížel k tomu, že obžalovaná ohledně krádeže, která spáchána byla na jejím a která měla býti četnictvem' vypátrána, sama přicházela neb aspoň mohla přijití v úvahu jako podezřelá. Soud proto nevzal za prokázáno, že by byla obžalovaná chtěla úmyslně zmařiti neb aspoň stížiti, by se průtahy, sloužící k odhalení krádeže nebo T-а jako pachatele, nestaly známými. Zmateční stížnosti státního zastupitelství, která se proti tomuto výroku dovolává důvodu zmatečnosti dle §u 281, čís. 9 a) tr. ř., nelze upříti oprávnění. Rozsudek se sice nevyslovuje jasně v tom směru, zda v onom strachu, u obžalované zjištěném, spatřuje některý z důvodů, vylučujících dle §112 tr. zák. přičítatelnost jednání jako zločinu, odůvodnění nasvědčuje však tomu, že nalézací soud jen s tohoto hlediska vyloučil u obžalované zlý úmysl dle §u 214 tr. zák. V úvahu mohlo by tu přijití jen neodolatelné donucení ve smyslu §u 2 písm. g) tr. zák. I namítá stížnost, která arci v tom směru uplatňuje vlastně zmatek dle §u 281 č. 9 b) tr. ř., správně, že rozsudkem zjištěný strach obžalované pojmu neodolatelného donucení ve smyslu §u 2 písm. g) tr. zák. neodpovídá. O stavu neodolatelného donucení mohla by býti řeč pouze tehdy, kdyby bylo zjištěno, že okolnosti, na něž klade v tom směru důraz nalézací soud, vykonávaly na vůli obžalované takový tlak, že mu obžalovaná, nejsouc s to, by. čelila mu svou duševní silou a mravní váhou, předpokládanou u každého průměrného člověka, podlehla tak, že by její jednání nebylo projevem svobodné vůle. Takovéto zjištění z rozsudku nevyplývá, rozsudkem zjištěný strach obžalované zakládal by, jak případně dovozuje zmateční stížnost, jen polehčující okolnost dle § 46 c) tr. zák. (a ne dle § 46 d) tr. zák.). Ale ani ta okolnost, že snad obžalovaná sama přicházela neb aspoň mohla přijití v úvahu jako podezřelá z krádeže, nemusí jednání její činili nezbytně beztrestným. Předpokladem nadržování zločinci dle § 214 tr. zák. je sice trestný čin jiného pachatele a musí nadržování samo, pokud jde o osobu tohoto pachatele, směrovati k jeho ochraně před vrchnostenským stiháním tak, že, sleduje-li dotyčné jednání pouze ochranu vlastní osoby před oním stiháním, o nadržování zločinci řeči býti nemůže. Směrodatným je tudíž účel jednání, o jehož podřadění skutkové podstatě § 214 tr. zák. jde, tak, že zásadně nemusí možnost, aby v jednání osoby, která jako subjekt zločinu dle § 214 tr. zák. v úvahu přichází, shledána byla skutková podstata zločinu toho, býti nezbytně vyloučena ani tím, že snad ona osoba sama přicházela nebo dokonce jen přijití mohla v úvahu jako podezřelá z hlavního činu, směřovalor k inkrimované jednání dle jejího úmyslu jen k tomu, by před vrchnostenským stíháním chráněna byla jiná osoba jako pachatel činu toho.